Kategorie článků:
Korepetitor
6/2018 Povídk hudební
Poslední komentáře
- on Propadnout se do duše No jo, rovných 15 let, máte pravdu. Ale chtěl jsem…
- on Jak se přivlastňují kulty Příšerný žvást. Který je o jediném - o přivlastněn…
- on Propadnout se do duše Zjevnou skutečnost, že jedním z podstatných inspir…
- on Postřehy Divadla Kámen (No. 28) Jelikož jsem o inscenaci psal, viděl ji dvakrát a…
- on Zemřel Aleš Fuchs Odpočívej v pokoji, otče! Pokračuji v umělecké ces…
- on REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 6) Inscenace měla výraznou jevištní poetiku, jíž obět…
- on REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 2) Děkujeme za upozornění. Chyby jsme opravili, infor…
Divadlo pije!
4/2018 Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén lehce podnapilého, až opilého diváka zatím zřejmě žádná teatrologická studie nezkoumala. A už vůbec ne na Ostravsku, kde se tradičně pije poněkud bezhlavěji než ve zbytku zemích českých. Když jsem v půli osmdesátých let vlastnil...
Povídka z Říma: Znejistění
3/2018 Třetí Řím čeká, až se probudím, až projdu všemi detektory – detektorem kovu, detektorem dobrých myšlenek (detektor lži je zcela překonán novou technologií), další detektor zjistí, jestli náhodou někoho nemiluji. Na to si dávám pozor, obzvlášť když se mám dostat na tak...
Už jim zase hráblo aneb Jak (ne)dopsat hru
2/2018 Povídka divadelní
Povídka zimní – Vítěz
22/2017 Dívá se z okna: holé stromy, sníh, nikde nic. Dvorek, oddělený od zahrady zelenou brankou, je pokrytý ledem.
POVÍDKA: O Jonášovi
21/2017 Jonáš byl největším talentem v hereckém kroužku na základní škole v Malošicích. Náramně pyšný na svůj talent, ale rovněž uvědomělý, neboť dobře věděl, že talent je jen půl úspěchu, a tak pilně cvičil. Cvičil všude. Ve škole jednou předstíral epileptický...
Když hrají PH pro PP
20/2017 Když hrají perfektní herci pro psychiatrické pacienty, když pro ně hrají francouzskou frivolní komedii od autora, jemuž na fotografii v programu z poťouchlých oček čteme pouze protřelost tvůrčích stipendií...
Tragédi
19/2017 Josífek nikdy nezvedá oči od půllitru, když Jiříček mluví. Musel by odpovídat na otázky a to by bylo stejně zbytečné jako únavné, protože Jiříček nedoslýchá. Po chvíli se Jiříček tak jako tak ztiší, znechucen vlastním monologem. Za ta léta, co se znají, si už stejně...
Jdu se zabít
18/2017 Židovský filosof Chomsky říká, že bodem nula lidského rodu je válka. Protože jsem zvrácený, našel jsem obdobu takového bodu v kultuře a také v umění.
Co je dnes alternativa – či co by měla být?
17/2017 Alternativa byla hudební festival, na kterém jsme se poprvé potkali s Tomášem Vtípilem coby účinkující muzikanti… Ale vážně… alternativa je vždy vůči něčemu, za něco… něco místo něčeho, něco proti něčemu, něco, co vyrostlo jako náhrada, jako odpověď na přežitý,...
Tři a
15/2017 Když mě redakce těchto novin oslovila, abych napsal o svém vztahu k divadlu, vymlouval jsem se a kličkoval. Opakovaně jsem měl možnost se přesvědčit, že jsem prachmizerným dramatikem.
Plavba na vlnách imaginace
13/2017 Liberec, 14. června, devět hodin ráno. Belgické divadlo Theater De Spiegel cílí své Bubnuj! na děti od jednoho roku do čtyř let, a tak ve foyer Malého divadla šveholilo několik desítek dětí z mateřských škol.
Povaha česká prokouřená
12/2017 Blížila se půlnoc posledního května, chtěla jsem si dát poslední povolenou cigaretu. Přišla jsem pozdě a navíc sedm minut po půlnoci vešel do kavárny dobrák a všem nový zákon připomněl. Povolaní policisté přijeli hned. Umění práskat se v Čechách evidentně předává po...
O Semaforu a jeho návratu k učitelům
11/2017 Před dvanácti lety jsem zpovídal Jiřího Suchého pro jeden z velkých rozhovorů Divadelních novin. Řekl, že divadlo hodlá opustit, až mu bude osmdesát, protože to by bylo k nekoukání, jak bych se po tom jevišti ploužil.
Simulacrum vltaviense?
9/2017 Trvá to až příliš dlouho na to, aby to mohla být náhoda. Poslouchám pravidelně vltavskou Mozaiku, obdivuji hudební dramaturgii i informační šíři kulturní nabídky (jde tu, myslím, ve srovnání třeba s kulturními formáty na ČT, o projekt v našem elektronickém světě dnes už...