Obraz jako symptom: od Didi-Hubermana k Richterovi

Eva Kulová

Rozsahem i výpovědí ohromující retrospektiva německého malíře Gerharda Richtera v Paříži se chýlí ke konci. Komentářů a interpretací se kolem ní nashromáždilo dost, přesto má smysl ještě se u ní pozastavit. Nikoli jako nad bilancí jedné mimořádné kariéry – jde o dosud největší a nejcelistvější výstavu jednoho z nejdiskutovanějších a nejvlivnějších současných umělců – ale jako nad výjimečnou reflexí proměny vizuálního myšlení od poválečného období až po dnešek, kdy dochází k významné redefinici obrazu jako média, vyprovokované ztrátou důvěry jak k obrazu, jeho samozřejmosti a pravdivosti, tak i k vidění samotnému.