Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Festivaly

    Byl to nějakej festival. Těch teď je! Určitě to bylo na východním Slovensku. Já měl to štěstí, že ve chvíli, kdy na mě přišla řada číst a žvanit, se elektrická instalácia celkom pojebala.

    Mám rád podobná znamení či varování.

    Pověrčivost má svý. Poruchy taky.

    S připitomělými pražskými vejšplechty jsem si přisedl ke dvěma krasavicícm.

    Sadaj, chalan, myslím, že řekly (nebo něco zvukově podobnýho).

    Byly krásný. V očích jim svítily všechny ty nájezdy z východu, i na vlasech to bylo znát.

    Ptaly se, velice slušně, co znám z východňárský kultury. Vybalil jsem několik vejškrabků paměti. Cikánský, který jsem si přinesl z Pankráce od Emila Tomáše, je nebraly (jinej, asi paralelní směr), židovský přehlídly, a tak jsem spustil s mizernou výslovností, co nás učil Nikolaj Stankovič, místní rodák.

    Ty známe! volaly s nadšením. Dokonce mi jedna, ta krásnější, plácla přes stehno.

    Pokusil jsem se o Hej, hej pojebali koně voz, terazky, má milá, na piči si seno voz…

    To je naše svatební! A dvouhlasně spustily.

    Zřejmě už neproniknu do tajů, jak se mají milostný výkřiky psát. Výklad není potřeba, ani obrázky. Pokud člověk zažil, nebo jen o tom četl, kus života se ženou, ví svý.

    Na závěr bych dal refrén: [: Hej, hej…:]


    Komentáře k článku: Festivaly

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,