První večer se prezentovalo Slovácké divadlo Uherské Hradiště pikantní komedií Joe Ortona Klíčovou dírkou, v době svého vzniku (1975) bořící mnohá tabu v zobrazování sexuálního chování. Režisér Lukáš Kopecký důsledně „prohodil“ genderovou interpretaci, z herců vynikli Tereza Novotná jako psychiatr Prendice a Jiří Hejcman v roli kontrolorky z ministerstva zdravotnictví. Inscenaci ctí to, že režijní  „zadání“ neprovázely náznaky estrádního pitvoření.

Mladého Frankensteina, muzikál Mela Brookse a Thomase Meehana, nastudoval s domácím Východočeským divadlem zkušený  brněnský znalec žánru Petr Gazdík, úctyhodně realizovaná velkolepá podívaná v přitažlivé formě hororové parodie představila zdejší soubor v tom nejlepším světle, herecky i pěvecky excelovali Petra Janečková, Dagmar Novotná, Martina Sikorová, Josef Pejchal, Ladislav Špiner i další. Divadelnímu tvaru dodávala dynamiku rovněž jevištěm bezchybně vířící company.

Kultovní titul Limonádový Joe v provedení jihlavského Horáckého divadla kombinoval původní Brdečkovu předlohu i hlášky či songy ze slavné filmové verze, kupříkladu Whiskey, to je moje gusto funguje jako spolehlivá roztleskávačka. Energická režie Marka Davida vyšponovala divadelní tvar do jakési „parodie na druhou“, soubor spolehlivě zvládal divoké choreografické, ba kaskadérské kousky.

Také další večer zavanul pro většinu publika čímsi důvěrně známým. Došlo totiž na Arabelu, divadelní úpravu (a nutně i zkratku) slavného televizního seriálu v provedení Klicperova divadla v Hradci Králové. Dramaturgyně Lenka Smrčková s režisérem Pavlem Khekem zachovali v téměř tříhodinové verzi základní fabulační zvraty, inscenaci zdobily dobře zvládnuté dynamické proměny dějišť, spolehlivé herecké výkony opor souboru i nových posil. Míra nostalgického spoluprožitku ze strany publika závisí jistě na osobních zkušenostech s touto Macourkovou a Vorlíčkovou moderní pohádkou.

Divadlo v Dlouhé se představilo pardubickému publiku komedií poněkud sofistikovanější, Sanzolova Něha v režii Martina Čičváka je inspirována tvorbou Williama Shakespeara a pohrává si s tématy mnoha jeho her. I když text je poněkud mnohomluvný, výsostně herecká inscenace dokázala z předlohy vydolovat dovádivé divadelní potěšení, myslím dokonce, že od premiéry ještě více nabrala na břitu i tempu, sluší se vyjmenovat všech šest suverénních protagonistů. Dámy reprezentovaly Klára Oltová, Eva Hacurová a Kristýna Jedličková, z pánů se jedná o Jana Vondráčka, Miroslava Zavičára a Samuela Tomana.

U festivalového publika ovšem rezonovala i závěrečná, ryze současná komedie Mešita autorského tandemu Olga Šubrtová – Martin Glaser v provedení Národního divadla Brno. Glaser ostře satirizující a přitom uvolněně groteskní text také režíroval, ve fabuli díla „zúročil“ i svoje ne vždy poklidné zkušenosti ve funkci ředitele vícesouborové divadelní instituce. Komedie boduje nadhledem nad rasismem, nacionalismem, sexismem homofobií a dalšími společenskými nebezpečenstvími, forma divadla na divadle umožňuje hercům předvést kvality také v přesných interpretačních střizích.

Závěrečná ocenění si „rozebraly“ inscenace tři, Něha z Dlouhé se stala Komedií roku a Klára Oltová získala Cenu za ženský herecký výkon v roli královny Esmeraldy. Pardubický Mladý Frankenstein byl oceněn odbornou porotou (ta pracovala ve složení Karola Štěpánová, Jiří Janků, Lukáš Dubský a autor této zprávy), získal také Cenu diváků a pomyslných vavřínů se dočkal i představitel titulní role Josef Pejchal. Brněnskou Mešitu ocenila studentská porota a spoluautor komedie Martin Glaser byl vyhlášen jako laureát režie tohoto festivalu. V něm bývá každoročně oceňována i osobnost, která znamená výraznou kvalitu v kontextu české divadelní komedie, Cenou génia smíchu. V minulých letech šlo například o Zdeňka Svěráka, Jiřího Suchého, Bolka Polívku či Jiřího Lábuse, letos byla - také vřelými ovacemi publika - odměněna Iva Janžurová.