Šestnáctý ročník festivalu Opera, který se koná jako bienále a pořádá ho Jednota hudebního divadla, přivítal rekordních 25 operních souborů různých typů a forem příležitostí a účast na něm zůstává pro soubory prestižní událostí. Jeho program je výsledkem koncepce, podle níž zůstává na vedení divadel a souborů, čím se chtějí v Praze předvést a ucházet se o festivalové ceny – Libušky – udělované porotou kritiků i hlasováním diváků. Většinou vyslaly své reprezentativní inscenace, ba dokonce se při minimálním času na zkoušku v jiném prostředí nebo záskocích na poslední chvíli často „vyhecovaly“ k výkonům, které předčily domácí premiéry. Letos se ovšem znovu ukázalo, že neexistuje přímá úměra mezi výší „státní“ podpory a uměleckými výsledky. Výběrem Cherubiniho Médey a Pucciniho Manon Lescaut se podle mého názoru propadly oba operní soubory naší první scény, jakkoli je otázka, jestli má Národní divadlo z předchozího období vůbec co lepšího nabídnout, když zajímavější inscenace snad s výjimkou Rameauovy Platée a Dvořákovy Rusalky záhy po premiérách z repertoáru zmizely (Le Grand Macabre, Don Buoso a Gianni Schicchi).