Soubor vznikl před více než čtyřiceti lety , založila jej dvojice Antoine Deschamps a Emmanuel Gilleron, alias Max a Maurice. Jeden provazochodec a druhý žonglér, oba hudebníci. Postupně se k nim přidávali další, cirkusoví umělci i hudebníci od roku 1996 už měl soubor vlastní šapito a postupně vznikaly inscenace, jejichž styl byl nezaměnitelný, od počátku šlo o osobitou kombinaci klauniád, burlesky, nonverbálního divadla, živé hudby a akrobacie. Soubor dnes také provozuje školu cirkusového umění, která sídlí v oblasti Caen-la-Mer v Mondeville, funguje celoročně a v podstatě je otevřená všem zájemcům.

Obnovení turné s inscenací Les Grands Fourneaux #2 (Velké pece) má být dle prohlášení souboru posledním turné, všechny prý bolí svaly a už to stačilo. Ovšem na jevišti, pod šapitó to vidět není. Tenhle trochu melancholický kabaret je, jak u francouzských souboru bývá pravidlem, opět na perfektní technické úrovni. Všechna akrobatická čísla jsou nadmíru šikovně zakomponovaná do sledu promyšlených klauniád a fórků, které  občas vyznávají nonsensový humor, ať je to pohrávání si perfektně načasovanou pointou, vzájemné pošťuchování nebo hudební vstupy. Jak je vidět dle lehce odraného bar pultu, lampiček a celkové zašlosti, tahle restaurace už má něco za sebou a tak její personál musí zaujmout zkrátka i něčím jiným...

Nonšalantně budovaná atmosféra má velké kouzlo a všichni zvolený styl dodržují. Naprosto nepřekonatelné je tempo. Klauniády na sebe hladce navazují, účinkující zároveň obsluhují diváky, k tomu tančí třeba s polévkovými mísami, poletují po jevišti a občas si „odskočí“, aby předvedli vrcholné číslo vzdušné akrobacie na trapéze, zajezdili si na akrobatickém kole, žonglovali s klobouky nebo s kužely. Hadí žena sama sebe naservíruje na jednom ze stolků, její kolegyně pak předvede brilantní kreaci s cyr whell, což má ovšem komický dovětek v klaunském čísle Maxe a Maurice, jsou bezvadně sehraní, hledí trochu smutně a s nehnutým výrazem Bustera Keatona točí obručemi. To, jak všichni dokáží simultánně rozehrávat několik situací včetně špičkové akrobacie, je mimořádné.

V závěru se doposud nemotorná a bázlivá šéfka lokálu promění v divoženku, která létá vzduchem zavěšená pouze za své vlasy. A pak je tu výtečná živá hudba a také hudební vtípky výše zmíněné dvojice, nejdřív si přinesou obrovské futrály na hudební nástroje, nějak se směstnají vedle sebe na židle a pak vytáhnou hustilky a kvičivě na ně zahrají, o chvíli později nafouknou duši a vystřihnou na ní hudební skladbičku. Báječně potrhlé nápady neberou konce, dojde i na kouzlení s mizejícími láhvemi vína, což je dokonale připravený skeč. Z dveří do kuchyně se line pára a v nich se objeví  temná postava poněkud načuřeného kuchaře, který chraplákem zařve - kdo tady bude mýt všechno to nádobí…

Les Grands Fourneaux #2 jsou křížencem mezi novým cirkusem, nonverbálním a imerzivním divadlem, možná i burleskou, ale každopádně je to originální forma. Popravdě řečeno, kulinářské umění bylo slabší, tady šlo spíš o to, že účel světí prostředek, ale za  jídelními požitky se  do divadla ani cirkusu nechodí.
 

La Compagnie Max et Maurice: Les Grands Fourneaux #2

Scénář a režie: Emmanuel Gilleron

Hudba: Cyriaque Bellot

La Compagnie Max et Maurice - Letní Letná 18. 8. - 28.8. vyjma 22. - 23. 8.