Články autora: Jan Kolář

Moralita ukrytá v básnickém obraze

Od dob Goethových, vlastně už od Christophera Marlowa, je doktor Faust postavou světového dramatu a literatury, která vybízí různé autory k nejrůznějším variacím faustovské legendy.

Rodinná historie s přesahem

Na své malé antikvární scéně uvádí Dejvické divadlo lehce stylizované scénické čtení, vzpírající se všem soudobým módním trendům, a pokud se nemýlím, hraje se už dva roky bez pozornosti kritiky a publicistiky.

Novinář kischovského rodu

S Alešem Fuchsem jsem se poprvé potkal v Repertoáru malé scény, kde jsem chvíli pracoval jako redaktor. Časopis sdílel jednu místnost a jednoho šéfredaktora s Amatérskou scénou, do níž Aleš pilně přispíval svými průhledy do divadelního světa.

Jan Klusák: Nejen o seismografech duše

Rozhovor s jubilujícím skladatelem

O jedné nezávislé ženě

Pod tajemným názvem Istyklāl příležitostně uvádějí Jana Plodková a Roman Zach v pražském Ateliéru 22 pozoruhodné scénické čtení ze hry Lenky Jungmannové. Je o polozapomenuté prvorepublikové lékařce Vlastě Kálalové.

Slovensky, česky, intenzivně…

Patřil do okruhu jedinečných středoevropských autorů, ohraničeného jmény Robert Musil, Hermann Broch a Ödön von Horváth: Sándor Márai, maďarský spisovatel, který v roce 1948 opustil vlast a světové proslulosti dosáhl až po své smrti koncem 80. let.

Poslední štace má šanci

Hudební komedie Suchého a Šlitra Poslední štace měla první semaforskou premiéru v režii Jiřího Menzela v dubnu 1968, v tom krátkém svobodném nadechnutí uprostřed pražského jara. A bylo očividné, že je metaforou, zpodobněním neblahých společenských poměrů, v nichž jsme...

Paměti s černou tečkou na konci

Kniha vzpomínek hudebního vydavatele a manažera Jiřího Pallase (nar. 1949), která nedávno vyšla v nakladatelství Galén, je rozprostřena do mnoha tematických stran. Už její název Rodinné anabáze a Šafrán aneb Rukověť o Švédsku napovídá, že autorův životní příběh...

Semaforské návraty

Ve své čtyřiašedesáté sezoně – od Nového roku – se Semafor vrací ke kořenům, k akronymu sedm-malých-forem.

Snít znamená myslet

Já si na divadlo a divadelní hry moc nepotrpím, a když je čtu, necítím potřebu jít se na ně do divadla podívat, říká Eugène Ionesco v rozsáhlém rozhovoru s Claudem Bonnefoyem nazvaném Mezi životem a snem.

O starých dobrých komediantech

Všechno se odehraje někdy na sklonku 19. nebo na začátku 20. století. Do jakéhosi městečka dorazí tlupa kočovných herců. Ubytují se v hostinci, zkoušejí jakousi hru o indiánech, zítra je čeká opereta a principál je důrazně upozorňuje, že moderní opereta… to nesnese...

Došlo do redakce

Josef Mlejnek: Nechráněný přejezd Nezávislý podmelechovský spolek, 75 stran Pátá sbírka básníka, divadelního kritika a mimo jiné signatáře Charty 77 (nedávno oceněného premiérem medailí Karla Kramáře) nabízí vějíř cudných veršů dotýkajících se paradoxně velkých...

Vším, čím byla, byla ráda

Životní příběh Zuzany Kočové je látka pro román plný zvratů, krizí a snad i úspěchů, které se často obracely v opak. Napsala si jej vlastně sama v denících z let 1949–1988. Její syn, skladatel, básník a písničkář Jan Burian, je skloubil v takřka čtyřsetstránkovou...

Došlo do redakce

Alena Müllerová: Divoké básničky Grada Publishing, 64 stran Po pěti letech od sbírky Nedělní chvilka fejsbukové poezie vyšla televizní dramaturgyni a scenáristce Aleně Müllerové knížka rozverných veršů pro děti. A možná i pro dospělé, pokud mají v literatuře rádi...

Došlo do redakce

Radošinské naivné divadlo: Revue 31 68 stran Po léta vydává Radošinské naivné divadlo ročenku, ta poslední mapuje jeho 60. jubilejní sezonu 2022/2023. Vždy je to objemná, tentokrát takřka sedmdesátistránková revue, vějíř článků, rozhovorů, zpráv, ohlasů a fotografií...

Došlo do redakce

Scenáristka Tereza Brdečková napsala zvláštní knížku s nenápadným titulem O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. A jak název napovídá, je o Werichově rodině – ženě Zdence, dceři Janě, vnučce Zdence zvané Fanča a samozřejmě o Janu Werichovi samotném, který byl jejím...

Ad Dva nešťastní prezidenti a jedna nešťastná recenze (DN 11/2023)

Vladimír Just se nemýlí. Nečasova mise je v Marèsově knize v jednom odstavci zhodnocena. Četl jsem tu monografii pozorně před léty a byl skálopevně, ale mylně přesvědčen, že ji znám takřka nazpaměť. Mohl jsem po ní sáhnout do poličky a přesvědčit se. Mohl jsem v...