Články autora: Jan Kolář

Přišel mi k svátku gratulovat Olda…

… a přinesl mi žlutej tulipán. Proslulý semaforský protiválečný song – a vzápětí ještě jeden, Jó, to jsem ještě žil, zazpíval Jiří Suchý, otevíraje tak improvizovaný text-appeal Tulipán vadne.

Došlo do redakce

Ypsilonka přítomnosti aneb Divadlo vzájemnosti Jiří Kottas a Nakladatelství Studia Ypsilon, 216 stran Se zpožděním způsobeným covidovou pandemií vyšla o loňských Vánocích výpravná kniha s pokračujícím názvem výše uvedeného … s přesahem do minulosti, aby nám budoucnost...

Když někomu závidím, upřímně mu to přeju

Jiří Suchý nerad slyší, když ho nazývají legendou. Jenže nedá se nic dělat, legenda to je, naštěstí (pro nás i pro něj) legenda „živá“, která má stále co říct k současnosti. Jeho osobnost charakterizují mnohé paradoxy.

Výběrové řízení na ředitele/ředitelku Činoherního studia

Statutární město Ústí nad Labem vyhlašuje výběrové řízení na obsazení vedoucího pracovního místa ředitele/ředitelky Činoherního studia města Ústí nad Labem, příspěvkové organizace.

Mezi skutečností a snem

V teorii traumatu dospěl Sigmund Freud k závěru, že jednou z hlavních příčin neuróz jeho pacientů je, že byli v dětství sexuálně zneužíváni dospělými. Tuto myšlenku však posléze opustil a tvrdil, že jsou to pouze dětské sexuální fantazie, které se vztahují k realitě...

Mumraj pohybu a slov

Hra Petra Zusky a dalších s názvem Terapie, inscenovaná v Dejvickém divadle, vlastně divadelní hrou není, ale bůhví, čím je, či chce být. Scénickou básní?

O Milanu Lasicovi (a Júliusi Satinském též)

Jen jednou v životě jsem měl neodbytný dojem, že cestuji časem. V roce 1969 v Semaforu, který na týden, nebo snad dokonce na čtrnáct dní propůjčil své jeviště Milanu Lasicovi a Júliusi Satinskému pro pražské reprízy jejich her Soirée a Radostná zpráva pre všetkých, ktorí...

Suchého potýkání se s Faustem a Morávkovo potýkání se se Suchým

Tak jako si někdo potřebuje občas zajít na pivo, někdo pocítí nutnost si zapálit cigáro, někoho to náhle vyžene do přírody, jiný občan zatouží po nezřízeném životě, tak já čas od času musím napsat Fausta. Nejsem v tomto ohledu notorik – popadlo mě to zatím jen...

Očima kavárníků, swingařů i fízlů

Autorská dvojice Martin Vačkář a Ondřej Havelka se v Divadle ABC opět vrací ke své velké lásce – swingu.

Nic jsme nevěděli, nic jsme neprovedli

Hamptonův Jeden německý život: monodrama jako divadelní převod dokumentárního filmu (a knihy jeho autorů), který věrně zrcadlí skutečnost.

Za Janem Vodňanským

Vzpomínám si na ten den – datum po mně nechtějte –, kdy Jiří Šlitr přišel do divadla, a pamatuju si, že to bylo v naší společné šatně, kde jsme se chystali na představení, už si nepamatuju na jaké. Ale co mně utkvělo, že jen co prošel dveřmi, tak hlaholil: Byl jsem...

Bráchové Formani, dvojčata

22/2020 Matěj a Petr. Založili a provozují Divadlo bratří Formanů, které patří mezi nejoriginálnější české scény. Na jeho inscenacích mě vždycky upoutala fortelnost, rukodělnost, jež se všude, nejen v divadle, pomalu vytrácí. Jsou jedněmi z mála českých divadelníků, které zná...

Když se hádá kočka se psem…

17/2020 Původně chtěl Semafor zahájit sezonu muzikálem Nižní Novgorod. Známe jej už z devadesátých let, nyní měl zaznít v nové verzi s částečně přepsaným libretem a s „ruskou“ Havlíkovou hudbou nově zkříženou s autentickým jazzem.

Jiří Menzel: Zlu a jeho projevům se vyhýbám

Dnes se v pražském Rudolfinu rozloučí česká kulturní veřejnost s Jiřím Menzelem. V Divadelních novinách s ním vyšel v roce 2007 velký přílohový rozhovor. Publikujeme jej nyní jako připomenutí této velké osobnosti českého filmu a divadla.

Být na jevišti je velikost přítomnosti

13/2020 Rozhovor jsme připravovali v době koronavirové, ale pandemii jsme ani nezmínili – nebylo co dodat, byla jí plná media, až to bylo protivné... Velký rozhovor s Bolkem Polívkou.

Miroslav Rutte: Tvář pod maskou

11/2020 Nemám jednu jedinou knihu coby tzv. divadelní bibli. A tak nechť je mi nejprve dovoleno uvést pár titulů, které mě nejvíc zaujaly, když jsem se pokoušel psát první články o divadle.

Nesouřadné vzpomínky (X)

10/2020 V roce 1981, kdy jsme měli zakázanou Prahu, Jihočeský a Západočeský kraj, vzal dvojici V + S pod svá křídla Svaz lidových hudebníků. To byla agentura, která zastupovala dechovky a folklorní soubory, ale nebála se ani polozakázaných písničkářů.

Nesouřadné vzpomínky (IX)

9/2020 Zážitky se míhají jako filmové flashbacky, vynoří se ze zapomnění a vzápětí mizejí. Stojíme s Petrem Skoumalem před premiérou S úsměvem idiota v úzké chodbě.