Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Svérázné samomluvy PAKA

    Poslední knížka Pavla Kohouta Letorosty samomluv je svérázná obsahem i formou. Hned v úvodu autor instruuje, jak ji číst, který text je myšlený, který psaný, jaký dokonce mluvený…

    Čtenář to ostatně rozpozná i podle sazby. Druhy tisku diktují i nejrůznější žánry, jež spisovatel používá pro jednotlivé výpovědi, ať už osobní, společenské, nebo rovnou „politické“ – dávám toto adjektivum do uvozovek, neboť i tzv. velké politické události jsou tu zachyceny prostřednictvím nejrůznějších individuálních osudů. Navíc každou kapitolku doprovází stručný věcný dovětek, který informuje, co se zrovna v daném čase ve světě anebo vypravěči či jeho rodině přihodilo. V těchto „podkapitolách“ se spisovatel důsledně označuje zkratkou svého jména – PAKO, což má jistý sebeironický podtext.

    Summa summarum jsou to obrazy či spíše obrázky z dějin dvacátého století s přesahem do našich časů. Začínají v roce Kohoutova narození 1928 a finišují právě teď, v roce 2022. Předposlední příspěvek – dopis Ukrajinky z Buči – končí podrobným receptem na rybízový koláč. V kontextu s přiřazenou zprávou o masakru v této nešťastné obci působí možná hrůzněji než autentické fotografie obětí ruské armády.

    Všechny texty jsou pouhými fragmenty, střípky z kaleidoskopu, jímž autor nahlíží svět. Knihou se míhají lidé různých národností, profesí i proslulosti, kteří nějakým způsobem poznamenali tvář doby. Namátkou: prezident Beneš, maršál Paulus, Albert Speer, Jan Pavel II., Šolochov, Gorbačov… Ale i bezejmenní: funkcionář, estébák, vídeňský antisemita, agent CIA, terorista z frakce Ulriky Meinhofové… A samozřejmě také Kohoutovi rodinní příslušníci včetně jeho třetí ženy Jeleny Mašínové.

    Znalci historie a ti, kdo znají Kohoutovy memoáry To byl můj život?? (Paseka 2005), v nichž je spisovatelův životní příběh na pozadí doby popsán mnohem podrobněji, se všemi možnými detaily, si nutně musí položit otázku, proč Letorosty samomluv autor psal a proč je číst. Je tomu tak myslím především kvůli formě. Čtenáře upoutá rozmanitý styl – od dopisu přes drobnou úvahu či prostou zprávu až k fejetonu a malé reportáži. A jazyk, střídání slangu a pokleslé, vulgární češtiny s výsostně stylizovanou řečí. Kuriozitou je českoslovenština soudruha Husáka a dnes expremiéra Andreje Babiše. Pro mne dostatečný důvod, proč po knize sáhnout. Vnímám ji jako autorovo rozverné – byť trochu obžerné – loučení s literaturou. V Kohoutově rozměrné a do všech stran rozprostřené tvorbě to určitě není dílko zásadní.

    V epilogu Sub specie aeternitatis čteme: Z hlediska věčnosti je celý tento příběh vločka sněhu. Ano, jistě. Z hlediska věčnosti je vločkou sněhu vše…

    Pavel Kohout: Letorosty samomluv. Euromedia Group – Odeon 2022, 208 stran.


    Komentáře k článku: Svérázné samomluvy PAKA

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,