GLOSA: Nenadešel čas, aby Ypsilonka zavřela krám?

Ptá se Josef Chuchma v Právu z 30. ledna, uvažuje o současné situaci „divadelní legendy uprostřed Prahy“, jak se Studio Ypsilon samo sebestředně nazývá. Řekl bych, že zavřít krám mělo okamžitě po smrti Jana Schmida, dohrát sezónu a svou scénu nabídnout nějakému novému, mladému souboru s podobnou energií, kterou měla při svém zrodu právě Ypsilonka. Malá divadla, jež vzešla z liberálních šedesátých let – Semafor, Ypsilonka a Činoherní klub – jsou svým způsobem anomálií, kterou v jiné divadelní kultuře sotva najdete. Jejich původní program byl tak silný a divácký ohlas tak velký, že přežila – s různými peripetiemi – i normalizaci, a tak svobodně vstoupila do naší nové doby.

Ypsilonky je ovšem v té trojici zvláštní případ. Její zakladatel je tvůrcem jedinečného divadelního stylu, který se v průběhu let rozpustil i v moha jiných činoherních scénách, aniž by si možná uvědomovaly odkud pochází.

Režijní metodu Jana Schmida – kolektivní improvizace, rozhýbané výtvarno, pohyb mezi swingem a operou a spojování reálných faktů s dramatem – je možné rigidně uplatnit jen jako jalovou nápodobu.

Dlužno dodat, že v posledních pěti letech nebyla Ypsilonka v dobré kondici, byť původní principy její poetiky zůstaly zachovány. Bylo to způsobeno dlouhou těžkou nemocí, s níž Jan Schmid po léta statečně zápasil? Nebo úbytkem tvůrčích sil? Nevím…

Byl jsem pozván na dvě poslední ypsilonské premiéry „po Schmidovi“. Snad proto, že jsem byl v tomto divadle osm let externím dramaturgem a že jsem s Janem Schmidem napsal dva divadelní scénáře. Pod první – Hvězdy z Bizarie – je podepsán i jako režisér Jan Večeřa. No, dobré herecké výkony, ale průměrný dramatický text, v němž je vše očekávané a který by spíš než na profesionální jeviště patřil na dramaturgické školení na DAMU. Druhou – Prázdninové iluze… – hodnotit nemohu. Zcela zhnusen tím prvoplánovým bulvárem, připomínajícím komerční televizi Nova jsem šel o přestávce domů. Jan Schmid se musel obracet v hrobě.

Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy poskytnout divadlo jako další scénu DAMU je správné. Nářek současného souboru je pochopitelný, žádní kapři nechtějí vypustit svůj rybník. Že by jeho výrazné herecké osobnosti – mj. Dejdar, Vršek, Jiráň – nenašli uplatnění jinde na úrovni svých talentů je vyloučené. A ti ostatní? Žádné divadlo není dobročinný ústav.

Zdroj náhledového obrázku Studio Ypsilon.