Kategorie článků:

Došlo do redakce

9/2016 Krystyna a Přátelé: Jeden taniec CD, vlastním nákladem (distribuce Indies records), 51:32 min. Krystyna Skalická je zpěvačka, harmonikářka, skladatelka, jedna z méně známých, ale výrazných osobností české folkové scény pohybující se i mezi divadelníky. Své první písničky...

Martina Trchová

9/2016 Dotazník aneb Vyhlížení divadelního času

Dům čtyř múz v naději…

9/2016 Herecká asociace informuje

Stará aréna Ostrava

9/2016 Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

9/2016 Když jsem Ti psal o kladenském představení Upokojenkyně, domníval jsem se, že jsi představení též viděl, a to loni na Hronově, kde vzbudilo značný ohlas. Přece jsi byl loni na Hronově?

Divadlo ve službách dramatika

9/2016 Jsem spisovatel. Bez Tamashy bych stále ještě řídil taxík…, píše Ishy Din na serveru londýnského divadelního tělesa Tamasha (zal. 1989), zaměřeného na prezentaci nových dramatických textů. Na tamější divadelní scéně se stále více ozývají „hlasy, které nebývá...

Sjón: …a probudí se mrtvá liška

9/2016 Islandský umělec je pro nás stále ještě něco hodně exotického. Takže rozhovor se Sjónem, který přijel do Prahy na premiéru scénické verze své novely Skugga Baldur v pražském Studiu Hrdinů, byl pro mě v mnoha směrech velkým překvapením. Ostatně, posuďte sami.

Markéta Fantová: Pražské Quadriennale mi nikdy nebylo lhostejné

9/2016 V polovině března proběhlo v Divadle Archa dvoudenní mezinárodní sympozium Proměny Pražského Quadrien­nale od roku 1999. Co si z toho ohlédnutí za posledními patnácti lety světové výstavy scénografie a divadelního prostoru odnesla Markéta Fantová, nová umělecká ředitelka PQ?...

Pavel Šmok – nejen symbol československého moderního baletu

9/2016 Těžko bychom vedle Pavla Šmoka hledali osobnost, která tak zásadně ovlivnila československý a český balet druhé poloviny 20. století. A to i s vědomím, že Pavel Šmok až do konce osmdesátých let představoval spíš trpěnou opozici k ustálené dramaturgii a choreografické...

Marek Cisovský: Herectví je chůze po laně

9/2016 S Komorní scénou Aréna je spjatý od svých hereckých začátků a od počátku její existence. Divadlo, ve kterém Pavel Cisovský hraje, se letos stalo Divadlem roku a on za roli Eichmanna ve hře Tomáše Vůjtka Slyšení získal od divadelních kritiků cenu za nejlepší mužský herecký...

Continuo naruby

9/2016 Divadlo Continuo představilo v pražské Altě svou nejnovější inscenaci. Lze však Naruby (Wrong Side Out) pokládat za typický projekt Continua? Sice jsou mezi tvůrci uvedeni dobře známí Pavel a Helena Štouračovi, na druhou stranu jména protagonistů – Alessandro La Rocca a Sara...

Velká gesta jihlavské Médeie

9/2016 Režisérka Věra Herajtová chtěla v Horáckém divadle vytvořit Médeiu dnešních dní. Eurípidův text zkrátila a upravila (především dopsala expresivní výrazy a snažila se vyhnout „nadpřirozenu“), ke spolupráci přizvala tvůrce s výrazným rukopisem – scénografku Janu...

Labyrint bolestné duše a těla

9/2016 Jedna z nejprogresivnějších nezávislých divadelních skupin u nás – pražští Spitfire Company – přichází s dalším výrazným opusem. Je blízký projektu One Step Before the Fall: opět fyzicky náročný, opět jedna žena na scéně doprovázená živým hudebním doprovodem.

Nejlepší taneční inscenace jsou Odtržení a GUIDE

ČESKOU TANEČNÍ PLATFORMU letos zdobila historicky nejvyšší účast zahraničních hostů, kteří velkou měrou rozhodli o Ceně diváka. Nejvíce cen obdržel projekt GUIDE Věry Ondrašíkové. Taneční inscenací roku se však stalo Odtržení Viliama Dočolomanského a Farmy v jeskyni.

Táborské divadlo bude mít novou ředitelku

Táborské Divadlo Oskara Nedbala povede od 1. července jeho současná dramaturgyně Linda Rybáková.

Divadlo miluju, film žeru!

9/2016 Laskavě nevážný, někdy ironicky shazující a vždy hravý je pohled, kterým se ve své autorské tvorbě dívá na svět hrdinů, osobností a celebrit Jiří Jelínek. Je tak docela přirozené, že se čas od času v jeho již bohatém díle objeví téma filmu, případně filmové...

S ironií životem nenaplněným

9/2016 Na scénu HaDivadla se režiséru Ivanu Burajovi podařilo přivést Strýčka Váňu ironického, zábavného a současného. Inscenace není jen o nesmyslném filosofování, nudě a nenaplněném životě, stává se především obrazem nešťastných lidí. Ať už žijí kdekoliv.