Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Martina Trchová

    Martina Trchová

    (1983) Zpěvačka, performerka, autorka hudby a textů, kytaristka. Dosud má na svém kontě alba Čerstvě natřeno (2005, Indies records) a Takhle ve mně vyjou vlci (2010, Indies MG) a se svým triem právě dokončila CD Holobyt, jež vychází v těchto dnech. Mimo to je také výtvarnice a cestovatelka (Malý Tibet, Kazachstán, Gruzie), která na svých cestách nefotí, nýbrž kreslí, zapisuje a vytváří umělecké deníky. V roce 2014 vydala knihu Deníky z Ladakhu (zápisky a kresby z cesty do Malého Tibetu, kde jako dobrovolnice vyučovala ve škole výtvarnou výchovu a hru na kytaru).

    Co vás přivedlo k hudbě?

    Prvním impulzem byl asi můj učitel na klarinet, kterého jsem bezmezně milovala. A také rodiče, kteří mě po odpoledních nutili cvičit. Ale ten nejdůležitější moment přišel v pubertě, kdy sestra přinesla domů kytaru a napsala píseň. Zjistila jsem, že hudba nepadá z nebe, ale píšou ji lidé. A tak jsem zatoužila to umět také.

    Největší umělecký zážitek

    Jednoznačně koncert Leonarda Cohena. Tři hodiny nádherných, silných a intimních písní. Starý muž v klobouku, ze kterého sálala životní moudrost a pokora čišela z každého pohybu a tónu.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči

    Mrzí mě, že jsem neměla možnost si více popovídat se zpěvačkou a autorkou Zuzanou Navarovou. Mám v hlavě mnoho otázek, ale nejsem si jistá, zda bych se jí chtěla ptát. Asi bych jen chtěla strávit po jejím boku nějaký čas, protože mě fascinují její tvorba a přístup k životu, který se z toho všeho dá vyčíst. Možná i proto jsem začala příležitostně zpívat její písně.

    Námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat

    Nemám teď žádné ambice na nějaké velké téma. Přitahují mě drobné příběhy lidí a „nevšední každodennosti“. Mám píseň o věšení prádla na balkoně z pohledu ženy, která si užívá tu krátkou chvíli a prostor, do kterého jí nikdo nemůže vlézt. Chtěla bych objevit a zachytit další malé okamžiky, které lidé prožívají.

    Formy, druhy a umělecké žánry, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte

    Fascinují mě deníky jako specifická součást literatury. V poslední době mě oslovily Deníky streetartového malíře Keitha Haringa a už poněkolikáté se vracím k Deníkům americké básnířky Sylvie Plath. Loni jsem objevila knižní edici Karavana, která vydává nejrůznější autentické zápisky, črty a dopisy. Z nich je má oblíbená kniha Cesta na Jávu (část sbírky Konstantina Biebla doplněná o zápisky z cest), Intimní autoportrét Fridy Kahlo (dopisy) a Dopisy Vincenta van Gogha.

    Vyhýbám se teď obecně televizi, protože by mě vtáhla i hloupými pořady a já nerada ztrácím čas.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Sylvie Plath asi. Znovu čtu její deníky a cítím mnoho společného. Na druhou stranu vidím odlišnosti, a tak mě to neděsí.

    Velmi vzdálené jsou mi některé osobnosti současné politické scény.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Kosatec. Kupuju si je teď na jaře stále a vždycky mě překvapí, když vykoukne z poupěte ten překrásný komplikovaný svět. A myslím, že jsem se tím obdivem nakazila v knížce pohádek od Hermana Hesseho, v níž je krásný příběh o kosatci.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla

    Asi bych nikdy nezpívala o aktuálním politickém dění. Mám ráda, když jsou písničky komplexní, nadčasové a nestárnou se změnami kolem nás. Zpívat o svobodě ano, miluju metafory, ale nesnáším v písních konkrétní jména. Písničky jsou pro mě příliš křehké médium. Názory raději vyjadřuji přímo.

    Umělecký sen

    Proměnit život v umělecké dílo…

    Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala uměleckému oboru

    Možná nějaká bioložka. Dívala bych se do mikroskopu a obdivovala nesčetné tvary a barvy přírody.

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Ano, zvláště v dnešním světě, kde neexistuje žádný filtr a lidé mohou dělat prakticky cokoliv. Šíří se to, co je vidět, a nejen to, co je dobré. Je důležité si pěstovat svůj kritický pohled a zajímá mě kritický názor renomovaných lidí, protože přede mě staví nové otazníky a nutí mě přehodnocovat ustálené myšlenky.

    Na druhou stranu je někdy těžké poslouchat a číst kritiku vlastních děl, protože vím, že jsem do nich dala úplně všechno a jdu se svou zranitelnou kůží na trh.

    • Autor:
    • Publikováno: 26. dubna 2016

    Komentáře k článku: Martina Trchová

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,