Obsah Divadelních novin 2013
Výročí – prosinec
Zahálka Martin, herec (1. 12. 1958) △ Hrubý Josef, herec (2. 12. 1943) △ Panenka Antonín, básník (2. 12. 1948) △ Hybler Stanislav, herec (2. 12. 1958) △ Žižka Tomáš, scénický výtvarník (2. 12. 1963) △ Jurinová Eva, pedagožka (3. 12. 1953) △ Poš Martin, fotograf (4. 12. 1948) △ (Pokračování textu…)
Výročí – červenec / srpen
Brychta Zdeněk, herec (1. 7. 1928) △ Malehová Helena, herečka (1. 7. 1943) △ Poláková Irena, loutkoherečka (1. 7. 1943) △ Nečas Petr, scénický výtvarník (1. 7. 1948) △ Malát Jiří, dirigent (1. 7. 1953) △ Popková Blanka, sólistka operety (1. 7. 1963) △ Dopitová-Vaňáková Alena, režisérka (3. 7. 1943) (Pokračování textu…)
Výročí – únor
Arnetová Helena, herečka (5. 2. 1948) △ Bartoňová Ivana, herečka (14. 2. 1948) △ Basiková Bára, zpěvačka (17. 2. 1963) △ Beranová Zuzana, pedagožka (28. 2. 1953) △ Bílková Ivana, loutkoherečka (11. 2. 1963) △ Bohuslavová Zdislava, herečka (21. 2. 1953) △ Čechová Libuše, herečka (14. 2. 1928) △ Čechová Milada, loutkoherečka...
Výročí – březen
Bláhová Libuše, sólistka opery (1. 3. 1923) △ Suchý Josef, básník (1. 3. 1923) △ Loub Adolf, sólista operety (1. 3. 1928) △ Kolář Jan, dramaturg (1. 3. 1948) △ Svobodová Marta, herečka (2. 3. 1923) △ Schejbalová Marie, sólistka opery (2. 3. 1948) △ Kubová Darina, dramaturgyně (2. 3. 1953) △ Jelínková Vlasta, herečka (3. 3. 1923)...
Markéta Vacovská – tanečnice a performerka
Dotazník aneb Hledání divadelního času
Simona Petrů
Pravdou je, že vlivem svého zlého zraku i prvních poletuch sněhových vloček, které už popadaly na Brno, to moc dobře nevidím. Rozhled mám tedy zamlžený a neostrý, ale snad mi prominete, že raději než do daleka podívám se mžouravě kolem a budu se těšit z toho, na co dosáhnu vlastníma rukama.
Igor Bareš
Audioknihy a knihy Hrozně rád nakupuji knížky, ale nemám čas je číst, proto se těším, až se k nim budu moci jednou vrátit; do té doby na mě počkají v knihovně. Objevil jsem ale pro sebe jisté řešení: audioknihy. Zvláště když jezdím do své rodné Olomouce, tak poslouchám, naposledy například Chandlerův Hluboký spánek, který moc pěkně čte...
René Levínský
Když jsem minulý týden dostal nabídku přispět do této rubriky, snažil jsem se odmítnout. Vždyť skoro polovinu představení, která jsem v září viděl, jsem sám napsal. Přece se veřejně nepřiznám, že na hry, jež píšu, ještě zcela dobrovolně chodím! Poměrně úchylné, že. Pak jsem si ale dodal odvahy a rozhodl se pro coming-out. Tady je.
Natália Deáková
„Vidím“ to v poslední době tak trochu z rychlíku. Neustále se někam přesouvám, žiju mezi Prahou a Plzní, v říjnu ještě na skok na festival do Bukurešti, Bratislavy a Berlína, tu s divadlem, tu s rozhlasem. Konečně jsem na čas zakotvila ve svém čerstvě domovském Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde začínám zkoušet Srpen v zemi indiánů, hru Tracyho...
Petra Hůlová
Z turné po Polsku jsem si přivezla knížku rozhovorů spisovatelek Doroty Maslowské a Agniezsky Drotkiewicz. Dorota Maslowská, jejíž romány do češtiny soustavně a výtečně překládá Barbora Gregorová, se ve svém knižním rozhovoru mimo jiné vyznává ze svého odporu k facebooku.
Martin Čičvák
Potřebuji si večer přečíst minimálně třicet stránek, jinak neusnu. Před prázdninami jsem si četl Chilana Roberta Bolaňu 2666, to je vlastně pět knih v jedné, navíc nedokončené, ale i tak to je obrovský gotický chrám spisovatele s fantastickým slohem, dokonce bych řekl, že snad ještě lepším, než má Nabokov.
Šimon Dominik
Režisér a dramaturg – Západočeské divadlo v Chebu a Divadlo NaHraně
Boris Hybner
Tuhle jsem ve svém deníku objevil zápis o skličující skutečnosti: nemáme nové komiky! Ani jednoho jediného nemáme, nic! Mívali jsme. Ale nemáme…
Jan Lepšík
Rád bych se zde zmínil o několika zážitcích, které mne potěšily velkou mírou osobního nasazení, herecké a výtvarné kreativy a především umělecké a lidské – osobní – svobody. Výstavy už bohužel nemůžete vidět, končí právě v době vydání tohoto čísla Divadelních novin, inscenace se však hrají dál.
Josef Kovalčuk
Pedagog Divadelní fakulty JAMU a dramaturg Divadla Husa na provázku
Jiří Adámek
S naší skupinou Boca Loca LAB jsme na podzim byli v Sarajevu na tamním festivalu MESS. Zážitek číslo jedna – nefalšované živé město, pořád ještě změť národů a kultur, lidé žijící a hlučící na ulici, na tržišti. Jsou-li jinak evropská města na úbytě, je to tedy daň za přespřílišný luxus?
Miloň Čepelka
Projde mi rukama mnoho knížek, každý týden nejmíň deset, protože připravuji pro Country radio pořad Knižní hitparáda. Není samozřejmě v mých silách všech deset knih od začátku do konce opravdu přečíst, ale není žádná, kterou bych poctivě aspoň neprolistoval. Skoro v každé se najde něco, co mě zaujme.
Martin Zahálka
Píšu si deník. Už několik let. Bohužel jen v aplikaci tak zvaného chytrého telefonu. Takže životnost deníkových informací je nejistá. Papír a tužka by byly asi trvanlivější, ale nepíšu deník pro další generace, ale pro sebe. Je dobré si prožitý den zrekapitulovat.
Eva Bergerová
Je to divadlo, nebo to není divadlo? Pieśni Leara (Písně Leara) ve Wrocławském divadle Pieśni Kozła. Tato inscenace na letošním festivalu v Edinburghu získala tři hlavní ceny.
Michal Šanda
Já to vidím tak, že je pořád na co se koukat a nad čím žasnout. Vidět je ale málo, svět je nutné vnímat smysly všemi.
Martin Glaser
Jaro snad už brzy zvítězí nad zimou, ale z toho, co jsem v divadle v této sezoně viděl, zatím nic nepřekonalo podzimní zážitek z představení v berlínské Schaubühne. Ostermeierova inscenace Ibsenova Nepřítele lidu s vášnivě diskutujícím publikem, které se ve třetím dějství dobrovolně a s nevídaným nasazením stalo jednou z postav hry, ve mně...
Ján Sedal
Tato rubrika má být údajně jenom o kultuře, a ne o politice...
Michal Dočekal
Někdo už přeci musí napsat, že kdyby se víc dávalo na „kulturu“, méně by se kradlo a tak dále… Kdo ale chce číst další nářek na toto téma? Já ne, a nutkání o tom psát potlačím. Omezím se na pár dojmů z cest. Cestopis je koneckonců lepší než lamento.
Podivný měsíc, podivná smrt…
(Národní divadlo a Miloš Hlávka, 1. dubna – 7. května 1945)
Hledal jsem Birinského (No. 8)
Vídeňský dramatik Birinskij či Birinski a německo-americký filmový scenárista Birinski jsou totožní. Hypotéza Vladimíra Procházky byla správná. Aneb Ke změně identity z rakousko-uherského Haličana na ruského občana došlo 12. prosince 1914. Předchozí díly najdete v sekci Seriály a blogy nabo v rubrice Historie.
Hledal jsem Birinského (No. 10)
Bilance téměř desetileté práce. Letní seriál mapující dramatická pátrání po životních osudech a díle Lva Birinského alias Lea Birinskiho končí. Předchozí díly najdete v sekci Seriály a blogy nebo v rubrice Historie.
Hledal jsem Birinského (No. 4)
Filmové stopy a dvě překvapivé broadwayské inscenace aneb Pátrání po Birinském v USA.
Hledal jsem Birinského (No. 7)
P. L. a některé jiné listy české právem odsuzují premiéru hry Birinského Mumraje, která byla dávána v těchto dnech na Národním divadle a jež není leč paskvilem na ruskou revoluci... Pátrání po záhadném autorovi pokračuje. Předchozí díly najdete v sekci Seriály a blogy nebo v rubrice Historie
Hledal jsem Birinského (No. 5)
Největší bomba mě čeká na webu maďarského Divadelního institutu. V seznamu inscenací nalézám dvě uvedení hry Bolondok tánca (Tanec bláznů). Autor: Leo Birinski!
Hledal jsem Birinského (No. 6)
V Praze je zase o jeden kulturní skandál více. Přijali tam od Lva Birinskiho Mumraj, tedy od známého vídeňského bohemy, který sice je ruským židem, či byl... aneb Stopy vedou do Vídně.
Čtení ze zažloutlých časopisů aneb Divadelní odboráři
Kdyby nic jiného, dnešní čtenář si nemůže nevšimnout, že se věci opakují, a může prostřednictvím historie nahlédnout současné záležitosti bez dnešního balastu, v průzračné podobě, v jaké se tehdy řešily. Pro tentokrát jsem zalistoval časopisem Divadlo, Rozhledy po světě divadelním.
Hledal jsem Birinského (No. 1)
Zahajujeme letní seriál dokumentující peripetie pátrání Dušana Hübla po osudech a tvorbě ruského dramatika, filmového scenáristy a režiséra první poloviny XX. století Lva Birinského, autora i u nás uváděných her Mumraj a Moloch.
Hledal jsem Birinského (No. 2)
Ještě nikdy jsme o žádném autorovi, kterého jsme v Činoherním klubu uvedli, nevěděli tak málo, jako o Lvu Birinském. K dispozici nejsou ani originály jeho her... Pokračování v pátrání po osudech a díle dramatika Lva Birinského.
Hledal jsem Birinského (No. 3)
První stopy zásluhou vyhledávače Google: Výchozí hypotéza Vladimíra Procházky se začíná potvrzovat.
Kam kráčí?
Městské divadlo v Mladé Boleslavi má za sebou první rok pod novým vedením. Byl úspěšný?
Zombie peskuje zombie aneb Reslové voodoo
Upoutávka na článek Marie Reslové Hodina pravdy pražských divadel (Respekt 16) skutečně upoutala: Přibývá divadelních zombie, kterým grantová komise z jakési nostalgie nemá odvahu odepřít podporu.
Co bude dál se společností a jejím Národním divadlem?
Jakou roli opravdu hraje skupina odborářů a jejich spřízněnců Radima Dolanského, Richarda Koláře a Heleny Havlíkové v odvolání Jana Buriana z funkce ředitele Národního divadla ministrem kultury Jiřím Balvínem? Jak to zapadá do současné politické situace? A k čemu to všechno povede?
