Čtení ze zažloutlých časopisů aneb Divadelní odboráři
Je užitečné občas prolistovat zašlé stránky starých divadelních periodik. Ani ne tak pro odborné úvahy a články, jako kvůli prostým krátkým oznámením všeho druhu, jejichž sdělení není překryto nánosem stylistických figur či ideologie a je přirozenou kronikou své doby. Kdyby nic jiného, dnešní čtenář si nemůže nevšimnout, že se věci opakují, a může prostřednictvím historie nahlédnout současné záležitosti bez dnešního balastu, v průzračné podobě, v jaké se tehdy řešily. Pro tentokrát jsem zalistoval časopisem Divadlo, Rozhledy po světě divadelním, který pro potřeby odborové organizace českého herectva redigoval a vydával na počátku 20. století, tedy ještě za rakouského mocnářství, Bohuslav Kavka v Praze. Zahrnoval též informace z oblasti ochotnického divadla, hudby a opery. Nahlédl jsem do dvou ročníků (VII. a VIII.), které vycházely v roce 1909, a pro tentokrát jsem z nich především vyčetl, jak se formoval pradědeček dnešní Herecké asociace, Odborový svaz českého herectva (Jednota českého herectva), kterou tu přispěvatelé listu familiárně označují jako „organizaci“. Zprávy přetiskuji s nejnutnějšími redakčními zásahy a volně je krátím, odkazuji vždy na příslušnou stránku.
„Organizace“
Odboráři si vytkli smělé cíle: České herectvo, jsouce si vědomo svých snah a cílů, vedoucích ku obrození poměrů v českém divadelním umění, semklo se v organizační šik, který nestane v půli cesty, vedoucí k dosažení vytknuté mety. Podán tu bude důkaz všem pochybovačům, že české herectvo, zejména venkovské, pochopilo význam a dosah stavovské organizace, že dovede hájit sociální i umělecké své zájmy vlastní silou a na prospěch celého stavu i jednotlivců.
Struktura „organizace“ byla prostá: koordinaci zajišťovalo pražské ústředí, ale žádný složitý sekretariát: Ústřední výbor organizace má týdně své schůze v kavárně Slavii proti Národnímu divadlu vždy v úterý odpoledne. (110) Členstvo zakládalo v divadlech jednotlivé odbory, kde vybíralo a do ústředí posílalo členské příspěvky, a působilo na svého zaměstnavatele: Nejčinnějším jest odbor plzeňský, jak v odvádění příspěvků, tak v péči o vnitřní poměry v divadle. Až na čtyři členy je celý ansámbl divadla plzeňského organizován a doufáme, že i tito čtyři vbrzku pochopí význam organizace a jako příslušníci stavu za členy se přihlásí. (78)
Opakuje se tvrdá kritika nesolidních herců: Musíme všechen plevel vytrhati ze svých řad, chceme-li býti respektováni a chceme-li, aby organizace mohla provésti naše umělecké i sociální obrození. Někteří členové společnosti Janovského, A. Muška a F. Zöllnera provedli kousky, jež nutno pranýřovati. Utekli chlapecky z angažmá, vybrali zálohy a nepřijeli, odjeli s přeplacenou gáží – vesměs přečiny nedůstojné herce a hlavně herce organizovaného. Organizace nejen takové renitentní (vzpurné) členy bude vylučovat, ale oznámí jejich jména, aby tak veřejně před nimi varovala. (79)
„Organizace“ žila nejen z příspěvků členů, ale také z benefičních her, které v její prospěch povolily správy divadel – např. v Praze Vinohradského, Pištěkova a Švandova divadla. Z venkovských divadel povolilo ředitelství společnosti paní Kozlanské dva benefiční večery do roka a prohlásilo, že bude přijímati jen organizované herce a herečky. (78) Divadelní ředitelé si už tehdy uvědomovali, že s „organizací“ je lépe vycházet po dobrém: Divadelní ředitelé Jan Blažek a K. Moor prohlásili, že budou ke společnosti přijímat jen herce a herečky, kteří jsou členy organizace českého herectva. (52)
Peníze odboráři získávali také z darů občas kuriózního původu: Pan A. Svoboda, člen Pištěkova divadla, odevzdal 25 K z trestního sporu s kavárníkem p. Drobným. Stolní společnost Cvikr na Vinohradech odvedla pokladně organizace 36.36 K ze svých sbírek. V obnosu tom zahrnuta jest sbírka pana kapelníka Milana Zuny 20.46 K, kterou učinil ve společnosti ve vinárně p. Laibla, ve schůzi Filharmonie a ve vinárně p. Douděry. (81)
„Organizace“ se ovšem už tehdy nezajímala jen o drobné, ale také o míru městských dotací u nás ve srovnání například s německými zeměmi – čísla nejsou bez zajímavosti ani pro nás:
Na vydržování divadel přispívají ročně subvencemi německá říšská města těmito obnosy: Kolín nad Rýnem 797.700 marek, Frankfurt 273.000 marek, Brémy 119.000 marek, Dortmund 124.000 marek, Wiesbaden 157.726 marek, Essen 78.900 marek, Düsseldorf 51.130 marek, Magdeburg 51.130 marek, Poznaň 35.600 marek – a v Čechách? Král. hl. město Praha vykazuje v rozpočtu 10.000 korun (paušál za loži a sedadla v Národním divadle pro hosty, na čem divadlo prodělává), Smíchov 0, Karlín 0, Žižkov 0 a tak to pokračuje – mimo Plzeň a Vinohrady. (110)
Nesolidní ředitelé
Zatím se však odboráři spokojili s málem: V novém městském divadle v Plzni zrušeny byly družstvem divadla nedělní zkoušky. Vítáme toto zařízení, které stalo se v intencích organizace českého herectva. Bylo by si přáti, aby i ostatní divadla česká nezůstala v ustanovení takovém pozadu. (110) A bojovali především s nesolidními řediteli: Zase řiditelská hvězda. Do galerie výtečníků, kteří ostouzejí české divadlo, musíme tentokráte zařaditi jednoho z největších – p. Doubravského. Není pomalu na Moravě města, kde by na něho zle nevzpomínali, a není pomalu herce, který by mu nezlořečil. Je ještě v smutné paměti jeho zájezd do Vídně, kde herci trpěli hlady a řiditel flámoval, kde hřešil na své češství a pozici Čechů vídeňských jen poškozoval, a zase nové zprávy o jeho činnosti. Máme v rukou listy herců, jež vylákal z Čech na Moravu a jež nechal v neznámé vesnici bez krejcaru. Doufáme, že nebude v hereckém světě nikoho, kdo by ho litoval, až mu direktorské epolety uřízneme. Herci, nepřijímejte u něho angažmá a sami tak dejte své pohrdání najevo. Nikdo k Doubravskému! (472).
Řešily se však problémy i ředitelem nezaviněné: Následkem nepříznivých majetkových poměrů na domě U Deutchů byl ředitel p. Kubík nucen hry ukončit. Od 1. listopadu převzalo členstvo další pořádání her na svůj vrub, aby aspoň do času, než realita dospěje k uskutečnění dražby, hry nebyly přerušeny. Členstvo stojí v této své akci pod ochranou ústředního výboru organizace českého herectva. (52).
Už tehdy si slibovali ochranu od divadelního zákona, který však v této podobě nikdy přijat nebyl. Odboráři bedlivě sledovali a diskutovali potřebná ustanovení, a zase problém vnímali nacionalisticky, když si povzdechli nad složením příslušné komise: V parlamentní komisi pro divadelní zákon zasedají poslanci: Ofner, Diamand, Licht, Urban, Isopescu, Keschmann a dr. Šviha, tedy jediný Čech. (110) Přitom informovali o akcích vídeňských divadelníků, kteří jistě na dění měli větší vliv: V noci na úterek 19. října konána byla schůze členů všech vídeňských divadel, na níž bylo jednáno o chystaném divadelním zákonu. Po delší debatě, v níž jednotliví řečníci poukazovali na poměry herectva a nutné nápravy jich a v níž byla prohlášena nutnost solidarity vynikajících umělců s herectvem vůbec, jež i u nás trpce jest pociťována, přijata byla rezoluce, kterou se žádá říšská rada opětně a naléhavě, aby dala na pořad jednání osnovu divadelního zákona, která již po léta leží v národohospodářském výboru, aby tak vyhověno bylo konečně spravedlivým přáním příslušníků divadel a aby tím také byl učiněn konec neudržitelným poměrům u divadel. (55)
Jedním dechem hned v další zprávě odboráři přivítali snahu vídeňských divadelních ředitelů založit svou stavovskou organizaci: V těchto dnech utvořilo se sdružení divadelních ředitelů ve Vídni, jež se zve „cercle vídeňských div. ředitelů“ a jež má za účel hájit společné zájmy ředitelů vídeňských divadel a k němuž přistoupili již všichni ředitelé a správci soukromých divadel. Pohnutkou k této organizaci jest bez odporu provedená organizace uměleckého a technického personálu vídeňských divadel. (55)
Dilia nebyla
Centrální agentura nebyla, autorskoprávní vztahy se řešily vzájemnými dohodami. Svá díla upravovatelé mohli nabízet nejen v podobě textu, ale dokonce v podobě inscenační licence: Kupce benátského upravil pro menší scény režisér městského divadla na Král. Vinohradech p. Adolf Dobrovolný a zadává tuto úpravu za poplatek 3 K z představení (ovšem mimo honoráře překladatelova). Z obnosu tohoto připadne z každé hry 1 K ve prospěch organizace. Ředitelům divadel, kde jest řádný odbor organizace, zadá tuto úpravu s úplnou mise en scénou dle překladů Kolárova nebo Sládkova a dlužno v dotazech uvésti, který překlad jest žádán. Mimo to upravil tímtéž způsobem a za týchž podmínek Schillerova Dona Carlose. (110)
Také herci potřebovali agenturní zastoupení, zvláště pokud aspirovali na zahraniční angažmá. Jak tvrdý to byl byznys, popisuje Miloš Čtrnáctý v obsáhlém článku Nová reforma divadelních agentur, který otevřel oznámením: Dolnorakouské místodržitelství učinilo v reformě divadelních agentur v těchto dnech důležitý krok kupředu, který v uměleckých kruzích uvítán byl s velkým povděkem. Opírajíc se o živnostenskou novelu z roku 1907 stanovilo pro všechny agentury divadelní určité provize, které smějí od umělců vybírati. Provize tato obnáší 3 % z gáže do 3000 korun a 5 % z gáže přes 5000 korun. Tím konečně stanoven byl pro agentury vídeňské určitý tarif a učiněn konec jejich řádění, hraničícím často s vydíráním a vykořisťováním umělců. (76)
Veřejné zakázky
K přirozeným povinnostem městských samospráv patřilo obstarat pro své občany kvalitní divadlo, dnes říkáme zajistit veřejnou službu. Od konce 18. století se v osvícenském duchu stavěla městská divadla jako součást veřejných budov města (radnice, kostel, záložna), aby radnice měla kam pozvat soukromou divadelní společnost. Časopis Divadlo coby tiskový orgán „organizace“ byl opět důležitou inzertní a informační platformou. Podívejme se, jak třeba v Českých Budějovicích řešili podíl politického a odborného vlivu na rozhodnutí o tendru:
Česká sezona v Č. Budějovicích v roce 1910 započne opětně až o velikonočních svátcích dne 27. dubna. Divadlo pro českou společnost zadává, jak povědomo, městská rada na návrh Besedy českobudějovické, a zadání toto má se státi již co nejdříve. Pokud nám známo, má o propůjčení divadla zadáno dosud jen p. Lacina, ředitel brněnského národního divadla, a jak se dovídáme, bude se o propůjčení městského divadla ucházet též p. ředitel Blažek, jehož společnost výhradně činoherní požívá nejlepší pověsti. (111)
Jak se obvyklá veřejná nabídka formulovala, lze ukázat na tomto inzerátu: Měšťanská beseda v Příbrami zadá besední sál operetní dobré společnosti na dobu postní 1910. Přihlášky dlužno podati již nyní správnímu výboru. Připomenouti dlužno, že jeviště jest moderně zřízeno a vypraveno, malby dekorací úplně nové. (81)
Z lidové divadelní zábavy
Odborový tiskový orgán však divadlům poskytoval i jakýsi dramaturgický servis – informoval o novinkách, pravidelně přehlížel, co se v kterých divadlech hraje. Odborářům nešlo ani tak o umělecké jako řekněme obchodní kvality, které by členům zajistily dobré role a gáže. Následující upřímná, lehce dobově nacionalistická úvaha může být inspirativní i pro naše debaty o bulvárních soukromých divadlech: Repertoár Uranie v prvé polovici listopadu vykazuje z divadel předměstských největší počet – totiž sedm – večerů, věnovaných hrám původním, což rádi kvitujeme. Největšího počtu repríz, totiž tří, dosáhla Rudloffova kalendářová historka z českých mlýnů Na Kozlanském klepáči, jež výborně se hodí pro publikum, které jde do divadla, aniž by chtělo přemýšlet, se poučit nebo vzdělat. Těm naivní tato hra s přiléhavou hudbou kapelníka p. Starého úplně postačí. Po jedné repríze měly původní hry: Cop, Chudý kejklíř, Obr a Paleček, a dne 11. listopadu premiéra Jos. Skružného tříaktové veselohry Spodničky. Autor známých a často hraných Ptačích mozků zvolil za téma nové své hry často již zpracovaný motiv o ženské protekci a byť i rozvedení neobsahovalo nové nápady a obraty, zauzlení nebo překvapení, přece jen jest lepší než mnohé podobné zboží německé na našich jevištích často hrané. (72)
Komentáře k článku: Čtení ze zažloutlých časopisů aneb Divadelní odboráři
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
