Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hledal jsem Birinského (No. 7)

    Š.: Divadlo a hudba.; in: Národní politika, 30. ročník, č. 273 [3. říjen 1912], Praha; str. 7.

    Š.: Divadlo a hudba.; in: Národní politika, 30. ročník, č. 273 [3. říjen 1912], Praha; str. 7.

    19. 2. 2003

    Knihovna Národního muzea, oddělení časopisů. Tuším, že mě čeká stejná anabáze jako ve vídeňské knihovně. Pět dat (vídeňskou a pražskou premiéru Mumraje musím brát jako dvě data k pátrání) a mnoho titulů.

    Hromádka nalezených recenzí na premiéru českého Mumraje (1. října 1912) utěšeně roste. Žádné velké překvapení se nekoná – někdo chválí, někdo haní, z životopisných údajů nalézám samé známé věci. Ruský Žid, žije ve Vídni, hru napsal rusky.

    Až při listování německým deníkem Bohemia mi padne do očí noticka s textem: … při včerejší první repríze hry Narrentanz od Lea Birinského… Noviny však mají datum 1. října a pražská premiéra Mumraje se přece uskuteční až večer! Zalistuji rychle zpět a mám před sebou důkaz o existenci druhého pražského Mumraje (!!!). Recenzi na jeho uvedení v pražském divadle Neues deutsches Theater (dnešní Státní opera), a to dne 28. září 1912. Takže Praha se skutečně stala součástí oné globální multipremiéry na mnoha jevištích současně. Jen se tak nestalo v českém Národním divadle, ale v divadle německém. Německý recenzent píše o Birinském jako o „německy píšícím ruském autorovi“. Dále se dozvídám, že paralelní premiéra se konala v 11 městech, připravuje se dalších 14 inscenací, anglické, holandské, švédské a americké turné, a že se hra překládá do 10 jazyků včetně japonštiny. Jenom na češtinu pan recenzent dva dny před českou premiérou jaksi zapomněl, ale při celkové informační schizofrenii tehdejšího pražského tisku se tomu ani nelze divit. Obecně lze říci, že český tisk naprosto ignoroval německou inscenaci, německý tisk inscenaci českou. Dokonce ani zcela protichůdné informace o autorovi nikomu nestály za polemiku. Jedinou výjimkou byly česky psané Pražské noviny, kde se sešly informace o obou inscenacích alespoň v kulturních programech.

    Program divadel; in: Pražské noviny, 233. ročník, č. 273 [5. říjen 1912], Praha; str. 7.

    Program divadel; in: Pražské noviny, 233. ročník, č. 273 [5. říjen 1912], Praha; str. 7.

    Pokud jsem dobře počítal, Narrentanz se v Praze hrál čtyřikrát, Mumraj pětkrát (páté představení bylo odpolední – napadlo mě, zda se náhodou nemuselo odehrát už jenom proto, aby česká inscenace měla více repríz než německá…). Z článků rovněž vyplynulo, že české premiéry se osobně zúčastnil i autor. Předpokládám, že se zde setkal s překladatelem Vincencem Červinkou. Možná měla být jeho návštěva dokonce jakýmsi holdem autora překladateli i vedení Národního divadla za skutečně husarský kousek. Pokud Birinski psal své hry německy (jak předpokládám), pak se premiéra českého překladu uskutečnila pouhé tři dny po světové premiéře v originále.

    Z premiérové jedenáctky měst se podaří určit Berlín, Vídeň, Prahu, Drážďany, Lipsko, Mnichov, Frankfurt nad Mohanem, Kolín nad Rýnem a Královec. Dvě města chybí. Je jasné, že z uvedení Mumraje se stal vskutku velkorysý mezinárodní projekt, který musel znamenat i výrazný ekonomický přínos pro autora a pro zastupující agenturu (zřejmě Drei Masken Verlag). Kdo ví, jak by se osudy Birinského a jeho díla vyvíjely, kdyby za dva roky nevypukla světová válka.

    W: „Narrentanz.“; in: Bohemia, 85. ročník, č. 269 [29. září 1912], Praha; str. 12.

    W: „Narrentanz.“; in: Bohemia, 85. ročník, č. 269 [29. září 1912], Praha; str. 12.

    V Národních listech z roku 1910 se podaří najít dokonce recenzi na vídeňskou premiéru Molocha. Vídeňský dopisovatel Josef Penížek autora uvádí jménem G. nebo Jiří Birinský (že by mylný výklad onoho „G.“ na návěští?). V textu píše, že je mu 25 let. V životopisné poznámce pod čarou uvádí, že se narodil v roce 1885 v Kyjevě, před devíti lety se přestěhoval do Vídně (tedy v roce 1901?), revoluční rok 1905 prožil opět v Rusku. Zmiňuje se i o chystané inscenaci Raskolnikova, v níž „titulní roli hráti bude Kainz“.

    Penížek Josef: Dramatické umění. „Moloch“.; in: Národní listy, 50. ročník, č. 25 [25. leden 1910], Praha; str. 2.

    Penížek Josef: Dramatické umění. „Moloch“.;
    in: Národní listy, 50. ročník, č. 25 [25. leden 1910], Praha; str. 2.

    Pracovní hypotéza:
    Máme před sebou vůbec nejstarší český zdroj životopisných informací o Birinském. Z formulací je jasné, že všechny pozdější české prameny, včetně Červinkových předmluv ke knižním vydáním, čerpaly právě odtud. Takže tento nenápadný článek se stává jedním z nejdůležitějších výsledků dosavadního bádání. A všimněme si: ani zmínka o ruštině jako jazyku, kterým by Birinski psal. Jeho příjmení je psáno s českou koncovkou, tedy Birinský, ale rozhodně ne v poruštěném tvaru Birinskij. Důležitý je také údaj o Birinského věku – 25 let. Článek vznikl v lednu 1910. Ale již v březnu 1910 bude Birinskému podle předmluvy k vydání Molocha v časopisu Ost und West (viz str. 13) 26 let! Takže rok narození 1885 nebo 1884? Důvodně podezřívám pana Penížka, že rok narození prostě mechanicky vypočítal z udaného věku. Ale věk 25 let mohl Birinski v lednu 1910 pravdivě uvádět i v případě, že se narodil roku 1884. Každopádně je zřejmé, že české prameny, z nichž jsme dosud vycházeli, nejsou úplně věrohodné. Leccos mohlo být trochu jinak.

    Kromě alternativního německého pražského Mumraje se mi při prohlížení Národních listů podaří objevit ještě jeho českou inscenaci v Brně – premiéra se uskutečnila 21. listopadu 1912 a odehrála se pouze dvě představení. Bude to překvapení i pro pracovníky archivu dnešního Národního divadla v Brně.

    24. 2. 2003

    Archiv pražského německého divadla zřejmě vzal za své v poválečných letech. Zbývá divadelní oddělení Knihovny Národního muzea. Zde skutečně nalézám návěští k premiéře Mumraje (Narrentanz) v pražském divadle Neues deutsches Theater.

    Jelínek Hanuš: Národní divadlo v Praze; in: Divadlo, revue pro otázky divadelní, Ročník XI. [1912 – 1913], č. 1 [15. říjen 1912], Bohuslav Kavka, Praha – II.; str. 31.

    Jelínek Hanuš: Národní divadlo v Praze; in: Divadlo, revue pro otázky divadelní. Ročník XI. [1912 – 1913], č. 1 [15. říjen 1912], Bohuslav Kavka, Praha – II.; str. 31.

     

    Využívám návštěvy knihovny i k hledání dalších pramenů. V kartotéce nalézám několik odkazů na další novinové články (příprava na příští návštěvu v oddělení časopisů). A přímo mohu nahlédnout do říjnového čísla (1912) revue Divadlo. Dr. Hanuš Jelínek zde píše o Mumraji velice kriticky, ale hlavně konstatuje, že Národní divadlo mystifikovalo své diváky tvrzením o ruském původu hry a že hra byla napsána německy. Jde o první nalezený český pramen, který něco takového tvrdí.

     

    26. a 27. 2. 2003

    Pátrání pokračuje v oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. Nalézám další recenze na český Mumraj, mezi nimi dokonce dva ohlasy z českého vídeňského tisku. Nazítří mi přiváží paní Jirsová výstřižky z pozůstalosti Vincence Červinky. Tiskové ohlasy na oba pražské Mumraje mám tedy zřejmě kompletně pohromadě.

    Zjišťuji, že Dr. Jelínek nebyl zdaleka sám, kdo upozornil na německojazyčný původ Mumraje. Ve stejném duchu píší recenzenti Národní politiky, Čecha, Pražských novin, plzeňského Českého denníku ad.

    -ež-: Divadlo a hudba. „Mumraj“.; in: Čech, 37. ročník, č. 271 [3. říjen 1912], Praha; str. 5.

    -ež-: Divadlo a hudba. „Mumraj“.; in: Čech, 37. ročník, č. 271 [3. říjen 1912], Praha; str. 5.

    A zcela jednoznačně se vyjadřují i dva české listy z Vídně. Vídeňský denník nezpochybňuje, že Birinski „je či byl“ ruský Žid, nicméně tvrdí, že hra byla napsána německy a že autor ruskou revoluci prožil ve Vídni (téměř totéž tvrdil již vídeňský list Arbeiter-Zeitung). Dělnické listy konstatují, že Birinski rusky ani neumí.

    Pakvil na ruskou revoluci.; in: Dělnické listy, 5. říjen 1912, Wien..

    Pakvil na ruskou revoluci.; in: Dělnické listy, 5. říjen 1912, Wien..

    Pracovní hypotéza:
    Problém původního jazyka her našeho autora je definitivně vyřešen, Birinski prostě psal německy. Potvrzuje to i řada soudobých českých recenzentů. Otázka je, proč vlastně mystifikace s ruskojazyčným původem Mumraje a poruštěným jménem autora vznikla. Domnívám se, že šlo o jakýsi marketingový tah Národního divadla, jak ostatně naznačuje i článek ve Vídeňském denníku. Německy psaná satira na ruské (tedy potažmo slovanské) poměry od židovského autora z Vídně by byla v českém Národním divadle neprůchodná. Kdo ví, zda právě výhrady tohoto druhu nezabránily v roce 1910 české premiéře Molocha? Možná si chtěli lidé z Národního divadla tentokrát pojistit, že se hra s příslibem diváckého (a tím i komerčního) úspěchu skutečně hrát bude. A překladateli Vincenci Červinkovi nezbylo, než tuto mystifikaci alespoň mlčky krýt. Na hru zřejmě přistoupil i Josef Penížek – v recenzi na vídeňskou premiéru Mumraje uvádí autorovo jméno rovněž ve tvaru Lev Birinskij. Zajímavé je, že dějiny divadla zakonzervovaly – stejně jako v případě „sebevraždy“ – fámu, nikoliv skutečnost. Vypadá to, jako by samotná Birinského existence jaksi indukovala vznik fám a mystifikací.
    Z postupně nalézaných dokumentů později vyplyne, že v žádném jiném jazyku (včetně slovinštiny, chorvatštiny a polštiny) se poruštěný tvar jeho příjmení nepoužíval. Objevil se pouze tam, kde byl nějakým způsobem využit český překlad. Pro úplnost je nutno doplnit, že na plakátu k premiéře Molocha v Osijeku z roku 1919 je autor sice uveden jako Birinski, ale chorvatský překlad byl prý pořízen z ruštiny. To jen aby to nebylo tak jednoznačné.

    /Pokračování 26. 8./


    Komentáře k článku: Hledal jsem Birinského (No. 7)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,