Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hledal jsem Birinského (No. 4)

    Filmová stopa

    Nejvíce odkazů vede k několika webům, věnovaným dějinám a současnosti filmu (IMDb – Internet Movie Database, KinoTV.com, AMCTV.com atd.). Sám jsem velmi překvapen, na kolika filmech se Leo Birinski (někdy je uváděn jako Leo Birinsky) jako autor scénáře či námětu podílel.

    Němý film Tragödie der Liebe, r. Joe May, scénář Leo Birinski a Adolf Lantz, Německo 1923. Obsazení  Mia May, Emil Jannings, Erika Glässner, Vladimir Gajdarov, Charlotte Ander, Irmgard Bern, Hedwig Pauly-Winterstein, Ida Wüst, Rudolf Forster, Curt Goetz, Guido Herzfeld, Arnold Korff, Eugen Rex, Hermann Vallentin, Kurt Vespermann, Marlene Dietrich, Loni Nest, Lena Amsel, Paul Biensfeldt, Karl Gerhardt, Albert Patry, Paul Graetz, Ferry Sikla, Ernst Gronau, Hans Kuhnert, Hans Wassmann, Rudolf Lettinger, Fritz Richard. FOTO archiv MUBI.com

    Němý film Tragödie der Liebe, r. Joe May, scénář Leo Birinski a Adolf Lantz, Německo 1923. Obsazení: Mia May, Emil Jannings, Erika Glässner, Vladimir Gajdarov, Charlotte Ander, Irmgard Bern, Hedwig Pauly-Winterstein, Ida Wüst, Rudolf Forster, Curt Goetz, Guido Herzfeld, Arnold Korff, Eugen Rex, Hermann Vallentin, Kurt Vespermann, Marlene Dietrich… Na snímku představitelé hlavních rolí Erika Glässner (Musette) a Emil Jannings (Ombrade). FOTO archiv MUBI.com

    Většinu z nich italská encyklopedie nezmiňuje /viz Hledal jsem Birinského (No. 2)/ a ze dvou německých filmů se stane jediný: Der Eid des Stephan Huller byla jen literární předloha filmu Varieté. Žádný z navštívených filmových webů sám o sobě neposkytuje úplné informace o Birinského filmografii, ale po zkompletování všech nalezených údajů docházím k počtu asi 20 titulů, které vznikly v rozpětí let 1922 – 1942. Do roku 1927 v produkci německé, od roku 1929 v produkci americké. Mezi tím jeden film francouzský z roku 1936.

    Nejstarším Birinského filmem coby scenáristy je německá Tragödie der Liebe (podle některých pramenů první film, v němž hrála Marlene Dietrich) z let 1922 – 1923, nejmladší je americký film The Lady Has Plans z roku 1942.

    Paulette Goddard ve filmu The Lady Has Plans (1942). FOTO Classic Film Heroines

    Paulette Goddard ve snímku režiséra Sidneyho Lanfielda The Lady Has Plans (1942), posledním filmu, na kterém se Birinski coby autor námětu podílel. FOTO Classic Film Heroines

    Zjišťuji také, že Birinski si vyzkoušel nejen scénáristiku, ale i filmovou režii, a to ještě v Německu, kde v letech 1923 – 1924 společně s Paulem Lenim režíroval film Das Wachsfigurenkabinett. Pro tento povídkový film (Harun-al-Rašíd, Ivan Hrozný, Jack Rozparovač) Birinski zřejmě poskytl také námět k „ruské“ epizodě. Žádný z filmových webů neuvádí ani jeden životopisný údaj.

    ///

    Výsledkem vyhodnocení této stopy je především Birinského nejúplnější dostupná filmografie. Z časového rozložení těchto aktivit vyplývá, že tento „filmový“ Birinski žil již v roce 1922 v Německu a někdy v letech 1927 – 1929 odešel do USA.

    Zajímavá je časová souvislost mezi nově nalezenými údaji a Červinkovou předmluvou k Molochovi. Tragödie der Liebe se natáčela v letech 1922 – 1923, Das Wachsfigurenkabinett vznikal v letech 1923 – 1924. Červinkova předmluva se zmínkou o práci pro film „jednak librety, jednak režisérsky“ (viz str. 6) je datována prosincem 1923. Zvláštní časová i obsahová shoda informací!! Mezera mezi posledním známým údajem o „divadelním“ Birinském (sklonek světové války nebo rok 1918) a první zmínkou o „filmovém“ Birinském (1922) se zúžila na pouhé čtyři roky.

    Americká divadelní stopa

    Playbill Cover for Nowhere Bound at Imperial Theatre Nowhere Bound Playbill - Jan 1935.

    Obálka programu k inscenaci Nowhere Bound v Imperial Theatre, leden 1935.

    Mezi nalezenými odkazy k svému velkému překvapení objevuji i broadwayskou databázi (Internet Broadway Database), tedy vysloveně divadelní stopu. Zjišťuji, že na Broadwayi se uskutečnily dvě inscenace her, jejichž autorem byl Leo Birinski: v lednu 1935 byla v divadle Imperial Theatre uvedena hra Nowhere Bound (dokonce zřejmě v produkci autorovy vlastní společnosti Birinski Inc.) a v září 1944 v divadle National Theatre (dnes Nederlander Theatre) hra The Day Will Come. Životopisné údaje opět veškeré žádné.

    Tento objev znamená, že „filmař“ Birinski psal v Americe občas i pro divadlo. Další nepřímá podpora hypotézy, že by oba Birinští mohli být jedním člověkem.

    /Pokračování 5. 8./


    Komentáře k článku: Hledal jsem Birinského (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,