Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Michal Šanda

    Já to vidím tak, že je pořád na co se koukat a nad čím žasnout. Vidět je ale málo, svět je nutné vnímat smysly všemi.

    Michal Šanda

    ZRAK Začnu tím, čemu rozumím nejméně. Divadlu rozumím jako koza petrželi. Čas od času mě popadne jakýsi rarach a donutí mě napsat prakticky nehratelnou hru, tím to ovšem hasne. Na divadelních představeních jsem nekritickým a přejícím divákem, který se pohodlně uvelebený v sedadle nechá unášet děním na jevišti. Musím se ale po pravdě přiznat, že nedávno jsem do divadla šel s apriorní nechutí; přesněji řečeno se šinul, co noha nohu mine, jako odsouzenec k šibenici. Anna Karenina! Rusáci! Notoricky profláklá postava z povinné četby, válející se v kolejišti. Tři hodiny nudy… Ó, jak jsem se mýlil! Byla to báječná podívaná. Už určitě víte, o co jde: brněnská Reduta, režie Daniel Špinar, v titulní roli Tereza Vilišová. Jo!

    V Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí právě probíhá retrospektivní výstava Radka Kratiny (1922–1999). Za normalizace, na tehdejších pololegálních výstavách, kontrastovala s masitými skulpturami Rónovými nebo Suškovými drobná Kratinova vozítka z drátů, vyznačující se překvapivým a dopředu neodhadnutelným pohybem. A právě pohybem se Kratina proslavil. Šel na věc jinak než třeba Alexander Calder a než kdokoliv jiný před ním. Na výstavě jsou ke spatření mobily a variabily sochařem předurčené k tomu, aby je návštěvníci přeskupovali, roztahovali, otáčeli jimi, aby se stali aktivními spolutvůrci. Ovšem ouha, U Kamenného zvonu je dotýkání zakázáno!!! Tři vykřičníky. Přirovnal bych to k safari. Přijedete na pláň Serengeti, která je plná žiraf a slonů a zeber a nosorožců, jsou tam stáda antilop a tlupa lvů, ovšem strnule nehybných, vycpaných.

    Předevčírem mi pošťačka doručila baculatý čtvercový balíček a když jsem ho rozbalil, byla v něm Pandora č. 24–25. Ústředním tématem tohoto dvojčísla je paměť a všechno, co s ní přímo či nepřímo souvisí. Původně byla Pandora šestnáctistránkovým sešitkem, který sami pro sebe vydávali studenti labskoústecké Univerzity J. E. Purkyněho. Následně se jejího šéfredaktorování ujali nejaktivnější ze studentů a pozdější pedagogové Radek Fridrich a Ivo Harák. Pandora co do rozsahu nabobtnala a začala si dělat ambice i mimo mateřskou univerzitu. Současná šéfredaktorka Kateřina Tošková z ní vytvořila exkluzivní časopis o 250 stranách, čímž paradoxně ohrozila její existenci. Bez dotace se taková věc neobejde a rok co rok musí spoléhat na přízeň ministerské komise. Zda v ní tentokrát zasednou kompetentní persony nebo ignoranti, to je bohužel ruleta.

    SLUCH Mým uším zalahodilo CD Panenko skákavá. Mírně matoucí název evokuje v představách spíše nějakou folkloristickou nahrávku kopaničářských halekaček, ale chyba lávky! Zmíněné CD je záznamem koncertu tria muzikantů Jan Spálený (elektrické piano, kornet, zpěv), Filip Spálený (kontrabasová tuba) a Michal Gera (trubka) v poutním kostele Navštívení Panny Marie ve Skokách. Bez přehánění jde o nejlepší tuzemské bluesové album. Staré ohrané pecky původního ASPM tu Spálený rozmělňuje na kapky tónů, aby z nich vzápětí Gerova trubka sklenula duhu.

    CHUŤ Pokud patříte mezi gourmety a chcete uspokojit i chuť, udělejte si výlet několik málo kilometrů za Prahu, do Čakoviček. Někdejší šéfkuchař v Café Imperial a hotelu Alcron Radisson SAS s reálnou čákou na Michelinskou hvězdičku se udělal pro sebe a otevřel si vlastní restauraci Na Pekárně. Jednoduchá původní česká kuchyně sofistikovanými detaily dovedená Václavem Fričem až k nadpozemskému zážitku. Doporučuji kančí s šípkovou omáčkou a bramborovými placičkami, v nichž při skousnutí mírně zakřupnou vlašské ořechy.

    ČICH V Široké ulici má krámek Madeleine. Prodává v něm za těžké prachy ovoněnej luft. Parfémy, parfémy neobyčejné, parfémy niche. Dámy a pánové, velkolepé představení uspořádané pro vaše ctěné nosy začíná! Dzing! Jako když šlehne krotitelův bič cirkusovou manéží. Dzing! Cítíte to vzrušení? Tu vůni rozvířených pilin na podlaze? Kardamon, karamel, pižmo, kůže. Řev rozzuřeného tygra. Čirá živočišnost. Je to vůbec ještě vůně? Dzing! Tento kontroverzní a uhrančivý parfém nese značku sdružení nejvýznamnějších světových parfumářů L’Artisan.

    HMAT O minulém víkendu jsem byl na výletě v okolí Svatého Jana pod Skalou. Do strmých úbočí kopců se opíraly paprsky slunce. Všude kolem kvetly pomněnky. Sehnul jsem se a pohladil dlaní čerstvě vyrašenou trávu. Docela něžně, po vrcholcích stvolů.

    ŠESTÝ SMYSL mi napovídá, že nejlepší část roku právě začíná!

    Básník, prozaik a dramatik, mj. společně s J. A. Pitínským autor textu inscenace Bluesmeni, kterou uvádělo DPB v Ostravě.


    Komentáře k článku: Michal Šanda

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,