Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Články autora: Michal Zahálka

    „České“ a „slovenské“ divadlo?

    30. listopadu 2016 Žádný komentář

    Začátkem listopadu proběhlo ve Štúdiu 12 bratislavského Divadelného ústavu kolokvium nazvané Česká a slovenská divadelní vzájemnost po roce 1993. Šestnáct teatrologů z obou zemí na něm předneslo patnáct příspěvků, které se tak či onak týkaly cest české a slovenské...

    Od Adamce po Žížalu

    Od Adamce po Žížalu
    02. února 2016 1 komentář

    Napsat divadelněhistorickou práci v rozsahu třinácti set tiskových stran by byla jistě věc nesnadná. Dost možná ale přece jen jednodušší než sestavit ve stejném rozsahu slovník hesel od bezmála padesátky autorů, věnovaný osobnostem České činohry 19. a začátku 20. století,...

    Nehledat za maskou člověka

    14. září 2015 Žádný komentář

    Dílo Henrika Ibsena je pro české divadlo významným zdrojem a inspirací, to by asi popřel málokdo. Znalosti o životě autora mimo úzce odborné kruhy nebudou ovšem kdovíjaké – dost možná vyvstane obraz jakéhosi zestárlého, odtažitého suchara, kterému norská společnost...

    K antice staré i nové

    K antice staré i nové
    04. března 2015 Žádný komentář

    Nejnovějším přírůstkem nakladatelství Torst je knížka Vetera et nova, jež obsahuje vybrané texty Evy Stehlíkové od sedmdesátých let po nedávné roky. Vyšla v torstovské Malé řadě kritického myšlení – a z celé edice patří k nej­útlej­ším, což je příznačné.

    Vypni mě a miluj

    Veterán
    12. prosince 2014 Žádný komentář

    Doprovodné materiály hledají ve Veteránovi, nové hře Marka Epsteina, střídavě paralely ke Zločinu a trestu, Romeovi a Julii a Novému zákonu. Epsteina potom program řadí mezi skutečné umělce, kteří pociťují odpovědnost za stav světa a mají odvahu formulovat pravdy, které...

    Poslední komentáře

    Zrádné vody týchž řek

    Zrádné vody týchž řek
    22. září 2014 Žádný komentář

    Dramaturgie chebského divadla se v kontextu českých regionálních divadel dlouhodobě řadí k těm nejodvážnějším – a vede k nesporným výsledkům, jelikož mezi divácky nejoblíbenějšími inscenacemi posledních let tu najdeme i uvedení Steigerwaldovy hry Horáková, Gottwald v...

    Vrtěti krocanem

    Listopad
    03. července 2014 1 komentář

    Docela často se objevují povzdechy, že s uváděním současné dramatiky je to na českých jevištích učiněná bída. Zjištění, jež každý rok přináší Cena Marka Ravenhilla, která inscenace nových her nominuje a oceňuje, by snad mohla tyto nářky trochu utišit – zas tak zlé...

    Havel mínus politika

    Havel mínus politika
    16. června 2014 Žádný komentář

    Ve dnech 15.–17. května probíhala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mezinárodní konference Havel na scéně, pořádaná katedrou divadelní vědy a Ústavem translatologie. Pozoruhodná byla mj. tím, že hlavní důraz nebyl kladen na čistě literární interpretace Havlovy...

    Jisté množství povyku

    Mnoho povyku pro nic

    Mezi českými „divadelníky a jejich diváky“ (řečeno s podtitulem tohoto listu) platí jisté nepsané úmluvy, které mi přijdou tak trochu podezřelé. Jednou z nich je oboustranné předstírání, že shakespearovské komedie obsahují skutečně (samo)nosnou slovní komiku.

    Žádná z těch příšerných her

    V Republice Štěstí
    17. února 2014 Žádný komentář

    Před časem jsem se dostal k jisté chodské lidové písni. Na české premiéře novinky Martina Crimpa V Republice Štěstí jsem na tuhle písničku myslel tím intenzivněji, čím víc se ta zprvu přehledná a zábavná konverzačka rozpadala pod rukama. Recenze PRO.

    Play Ibsen (Cvičení z postdramatiky)

    03. ledna 2014 5 komentářů

    Málokdy se stane, že by z inscenace tak okatě lezla odfláknutá dramaturgie aneb Ibsenova Nora v brněnské Redutě v režii a razantní úpravě slovenského režiséra Rastislava Balleka, v hlavních (a jediných) rolích s Petrem Halberstadtem a Evou Novotnou.

    Taková milá pakárna

    Soudce v nesnazích
    09. prosince 2013 Žádný komentář

    Začátek sezony Klicperova divadla je překvapivý obratem k dramaturgii anglosaského střihu, která se tu v poslední době zrovna nenosila: po mnoha letech se na repertoáru v rychlém sledu objevují hned dva američtí klasici (Williams se Sestupem Orfeovým a O‘Neill s Cestou dlouhým dnem...

    Večer v hlučném domě

    Večer v hlučném domě
    17. října 2013 Žádný komentář

    Když začal divadelní spolek Tygr v tísni inzerovat, že jejich site-specific inscenace Golem v domě na pražské Štvanici bude něco zcela nevídaného, protože se budou diváci pohybovat po hracím prostoru dle svého uvážení, byl jsem skeptický: představil jsem si variaci Nebeského...

    Hluk ostravských klobás

    02. září 2013 Žádný komentář

    Festival Ostravské dny skončil. Pátek 30. srpna nesl podtitul New Theatre: Dance – Performance – Opera, a mimo jiné prokázal, že v rámci toho, čemu se říká třeba moderní vážná hudba (nebo, jako sami Ostravští, nová hudba), není Glass vlastně nijak radikálně nepřístupný.

    Kafka ve světlech bulváru

    Kafka ve světlech bulváru
    19. března 2013 Žádný komentář

    Na první pohled je to nanejvýš kuriózní volba: pro inscenaci současné francouzské komedie Pokusní králíci, kterou má pod názvem Indická banka na repertoáru Divadlo Bez zábradlí, si Východočeské divadlo pozvalo Annu Petrželkovou, jejíž režijní poetika věru nemá se světem...

    Propadák měsíce?

    21. února 2013 22 komentářů

    Ani já nejsem z Krysaře nijak unešený, ale je-li nezdarem, pak je nezdarem úctyhodným. Jakýpak, prosímvás, propadák měsíce?

    Oidipús v zrcadlovém bludišti

    Oidipus
    18. února 2013 1 komentář

    Rezivějící železné konstrukce místy potažené roztrhaným igelitem coby novodobé sloupoví; namísto antikizujícího schodiště dva stupně z hrubého betonu; prach. Théby stižené morem jako postapokalyptický výjev. Scéna Nikoly Tempíra ke Glaserově inscenaci Oidipa vypadá...



    Obsah,