Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Otevřeno Dokořán 2023, den čtvrtý

    Jestliže víkendové dny na brněnském Dokořánu dopřály festivalovým divákům čas užít si příjemné letní atmosféry divadelní dvorany, pondělní podvečer a večer mnoho prostoru na oddech nedopřál – těsně po sobě se odehrála dvojice vydatně celovečerních inscenací.

    Kouzelná flétna, Divadlo v Dlouhé na Činoherní scéně Městského divadla Brno. FOTO TINO KRATOCHVIL

    Kouzelná flétna

    Pražské Divadlo v Dlouhé se představilo na Činoherní scéně Kouzelnou flétnou, tedy inscenací, jíž se před rokem se souborem rozloučil tandem SKUTR. Je to inscenace z těch, které člověku přinesou přesně to, co očekává – jsou tu přítomny určující rysy poetiky svých režisérů (a tradičně výrazná, nápaditá výprava scénografa Jakuba Kopeckého a kostýmní výtvarnice Simony Rybákové), je tu spolehlivý herecký soubor, který tu uplatní svou muzikálnost, cit pro stylizaci i komiku… A je tu něžná, láskyplná legrace z operních klišé, ve které je ale přítomno i hodně sebeironie ve vztahu k vlastním schopnostem té opeře dostát.

    Je to půvabná podívaná, ale přiznám se, že po prvotním okouzlení jsem začal toužit po poněkud vydatnější náloži nápadů. Takhle pro mne Kouzelná flétna spíš mile plyne, než aby vysloveně strhla – ovšem těch opravdu vyvedených míst v ní vůbec není málo. (Snad všichni recenzenti vyzdvihovali Jana Sklenáře a jeho Královnu noci – nebudu výjimkou, tady se opravdu šťastně potkává komediální nadsázka s brilantní pěveckou technikou.)

    Kouzelná flétna, Divadlo v Dlouhé na Činoherní scéně Městského divadla Brno. FOTO TINO KRATOCHVIL

    Elisabeth

    Na Hudební scéně večer vystoupil muzikálový soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla – po loňském vřele přijatém hostování s ujetým shakespearovským balábile Něco shnilého tentokrát přivezl těžkotonážní rakouský hit Elisabeth libretisty Michaela Kunzeho a skladatele Sylvestera Levaye. Vzhledem ke všeobecné oblibě císařovny přezdívané Sissi a jejího tragického osudu je skoro s podivem, že si tenhle klíčový titul německojazyčné muzikálové scény devadesátých let našel cestu na česká jeviště až takhle pozdě (inscenace měla premiéru na podzim 2019 a v Brně dospěla, pod řízením hostujícího rakouského dirigenta Michaela Römera, k derniéře), divácký zájem byl jasně patrný i v Brně (divadlo pro sedm set diváků bylo po strop plné).

    Elisabeth Divadla J. K. Tyla v Plzni na Hudební scéně Městského divadla Brno. FOTO TINO KRATOCHVIL

    Přiznám se, že zrovna tuhle větev hudebního divadla nijak zvlášť nevyhledávám, ale rád uznám, že Elisabeth je chytrý mainstream, který dovede atraktivní téma vytěžit – a plzeňský soubor má nejenom dramaturgickou zásluhu na dohnání letitého restu, ale hlavně inscenace režiséra Lumíra Olšovského dovede i bez nějakých velkovýpravných kouzel poskytnout podívanou, již táhnou vynikající herci – Soňa Hanzlíčková Borková má coby titulní hrdinka velké kouzlo, ale paradoxně efektnější role mají Pavel Režný coby personifikovaná Smrt a Martin Holec coby císařovnin vrah. Hraje se v překladu muzikálového matadora Michaela Prostějovského, který prozrazuje samozřejmě velkou řemeslnou zručnost, ale bohužel taky určitou rutinu: v zájmu frázování se překlad nevyhýbá nejrůznějším zkráceným tvarům, poetismům a inverzím, takže v úhrnu působí poněkud lumírovským dojmem.

    Elisabeth Divadla J. K. Tyla v Plzni na Hudební scéně Městského divadla Brno. FOTO TINO KRATOCHVIL

    Obě hojně navštívená festivalová představení, jež pondělí přineslo, a spolu s nimi i vlídná, tvůrčí atmosféra umožňující setkávání, nasvědčují tomu, že je Dokořán vpravdě smysluplnou, dramaturgicky sympaticky široce rozkročenou akcí, která si zasluhuje pozornost a návštěvu.


    Komentáře k článku: Otevřeno Dokořán 2023, den čtvrtý

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      V duchu
      se už desetiletí u podobných produkcí ptám, a tentokrát se zeptám nahlas: Nechtěli by v Dlouhé zatančit celovečerní balet Labutí jezero?

      13.06.2023 (11.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vítězslav Sladký

        Avatar

        Vím,
        že tahle inscenace sklidila vesměs dobré recenze. Ale mně se bohužel zdá naprosto zbytečná – činoherní Mozart, proč?

        14.06.2023 (23.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,