Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Havel mínus politika

    Ve dnech 15.–17. května probíhala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mezinárodní konference Havel na scéně, pořádaná katedrou divadelní vědy a Ústavem translatologie. Pozoruhodná byla mj. tím, že hlavní důraz nebyl kladen na čistě literární interpretace Havlovy dramatiky, nýbrž na problematiku jejího přenosu mezi kontexty a kulturami. Většina příspěvků tak pocházela od lidí spjatých s praxí – překladatelů či inscenátorů – a od odborníků sledujících přijetí havlovských inscenací v zahraničí. Dominující anglosaské země zastoupili například američtí překladatelé Paul Wilson a Carol Rocamoraová, režisér Sam Walters z londýnského Orange Tree Theatre či česko-kanadská teatroložka Veronika Ambrosová, další příspěvky však pocházely z různých evropských zemí od Itálie po Finsko a některé i z Indie či Japonska.

    Nejvýraznějším průběžným tématem setkání byl způsob, zda a jak je v dané kultuře možné vnímat Havlovo dílo nezávisle na jeho pověsti disidenta a následně prezidenta. Sam Walters svou zkušenost popsal takto: V šedesátých letech byly jeho hry obdivovány jako odvážné, zábavné satirické pohledy na život v tuhém režimu. Jeho normalizační tvorba byla vnímána jako dílo statečného autora, který byl trestán, zakázán a uvězněn, ale přesto se odvážil psát o tom, co se dělo jemu a jeho vlasti. A po převratu se z jeho her staly hry disidenta, který se stal politikem. Nebylo tedy zákonité, že jeho poslední hra – Odcházení – bude tak trochu jinou hrou, než by si všichni přáli, aby zrovna tento konkrétní muž napsal? Na podobné otázky hledal odpověď i český blok konference, kde třeba Vladimír Just přinášel doklady o tom, jak mylné je číst Odcházení jako hru satirickou, natož autobiografickou. V úhrnu je ovšem obsah konference optimistický: zdá se, že nové generace divadelníků a diváků už se bez politického čtení obejdou a dovedou v Havlovi objevit mnohem obecnější roviny. Děje se to prý dnes třeba v Rumunsku – a nepochybně i v Maďarsku, jak předvedlo budapešťské Tető Színház, které v rámci konference zahrálo svou Vernisáž.


    Komentáře k článku: Havel mínus politika

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,