Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Články autora: Petra Hůlová

    Petra Hůlová

    Petra Hůlová
    25. listopadu 2013 Žádný komentář

    Z turné po Polsku jsem si přivezla knížku rozhovorů spisovatelek Doroty Maslowské a Agniezsky Drotkiewicz. Dorota Maslowská, jejíž romány do češtiny soustavně a výtečně překládá Barbora Gregorová, se ve svém knižním rozhovoru mimo jiné vyznává ze svého odporu k facebooku.

    Ukřičeně agitující kabaret

    Ukřičeně agitující kabaret
    02. ledna 2013 1 komentář

    Čísi pes se vydělal na chodník a nikdo z přítomných pejskařů se k tomu nemá… Týpek, co v autě překročil rychlost, se pokouší u policajta ukecat slevu výměnou za lístky do divadla, kde pracuje… Starosta obce se kvůli kauze předražených chodníků bojí o křeslo, a tak se...

    Když hlavní není hlavní

    Když hlavní není hlavní
    27. listopadu 2012 Žádný komentář

    Tradiční divadlo s množstvím rekvizit, kde vězeňkyně v mundúrech s plechovými kýbly smýčí podlahu, důkladně se krájí salám, zpívá se à la kabaret, probíhá opravdová skartace lejster, listuje se v šanonech, rozebírá se (třeba říci, že vtipná) matrjoška a děje se...

    Grázl na plný úvazek

    Grázl na plný úvazek
    30. října 2012 Žádný komentář

    Tak tohle by na divadle asi nešlo, říkám si, když zírám na divokou filmovou honičku dvou messengerů na kolech – střihy to má jako reklama na energy limo, outdoor hadry a připojištení pro adrenalinové týpky v jednom.

    Chameleoni v tichém domě

    Spisovatelka Petra Hůlová
    03. října 2012 Žádný komentář

    Od té doby, kdy jsem v roce 2002 viděla v pražském Divadle Komedie Jana Nebeského JE SUis, chodím nejraději na ty z jeho věcí, které pro něj napsal Egon Tobiáš. Ať už šlo o Je na čase, aby se to změnilo, Solingen nebo NoD Quiote, byl to takový vichr myšlenek a emocí, že ani...

    Poslední komentáře

    Řehole a pomíjivost

    Spisovatelka Petra Hůlová
    03. září 2012 Žádný komentář

    Představení, kde se téměř nemluví, mě rozčilují. Svádím v šapitó boj se svou vlastní úzkoprsostí, zatímco šestice artistů Cirkusu Galapiat v rámci svého představení Risque Zero skáče, žongluje, šplhá, létá a hází noži na cíl. A nejen že to na letošní...

    Trochu cool a trochu crazy

    Trochu cool a trochu crazy
    12. června 2012 Žádný komentář

    Když na to přijde, je mi úplně jedno, jestli magii večera spustí sofistikovaná německá depka z Komedie nebo závrať z eklektického braku v Karlíně. Populární kus může obnažovat netušené stejně dobře jako imaginativní vykloubená temňárna. Výkřik typu

    Blonďatá bestie vysílá na chalupu

    Blonďatá bestie vysílá na chalupu
    14. května 2012 Žádný komentář

    Prvotřídní katarze, řekla si podle mohutného potlesku asi většina z těch, kteří vyšli z pražského studia Rubín po zhlédnutí druhého dílu politického kabaretu Blonďatá bestie vrací úder. Triu Karel Steigerwald, Tomáš Svoboda a Ondřej...

    Kacířská myšlenka

    Kacířská myšlenka
    16. dubna 2012 Žádný komentář

    To by vás vykradlo, hrozně rychle, prohlásila před nějakou dobou v rozhovoru pro DN na otázku po možném angažmá v televizních seriálech herečka Ivana Uhlířová. Osobní síla člověka je spjatá se skutky...

    Zrůda se počítá

    Zrůda se počítá
    19. března 2012 Žádný komentář

    Zkuste zatančit, že se někdo stal vrahem proto, že na něj matka alkoholička kašlala. Ale nezapomeňte přitom na to, že za onen zločin byly možná stejnou měrou odpovědné i dotyčného nenaplněné ambice. Dále zatancujte, že jako rozbuška posloužila nenávist k ženám...

    Sám sobě sniperem

    Sám sobě sniperem
    20. února 2012 Žádný komentář

    Rozum je dobrý sluha, ale zlý pán, říká se ve hře Karla Steigerwalda Marta Peschek jde do nebe, režírované Ondřejem Pavelkou v A studiu Rubín a platí to i pro hru samotnou. Ne že by se při ní nemělo myslet, ale...

    Šukám, šukáš, šukáme

    Šukám, šukáš, šukáme
    25. ledna 2012 1 komentář

    Před dvaceti lety by to asi byla pecka. Už jen to, že herci v pražské Meetfactory jsou celou dobu nazí a teplouši i heteráci se mohou dosyta vynadívat na péra. Už jen pro ty přesvědčivé sexy vzdechy, honění si a dusnou prošukanou atmosféru, z níž jak od...

    Učený z nebe nespadl

    Učený z nebe nespadl
    26. prosince 2011 Žádný komentář

    Je cennější dobře zvládnutá divadelní hra řekněme oddechovějšího typu (nemám na mysli vyložený škvár), nebo ambiciózní kus, který ale vyznívá tak trochu do ztracena, nebo je to rovnou promarněná šance? Záleží to do velké míry na tom, zda je onen profi kousek doopravdy...

    Šminky civilizace

    Šminky civilizace
    27. listopadu 2011 Žádný komentář

    Zhlédnout Srdce temnoty v Divadle Komedie pokládám div ne za povinnost. Za víc. Lidé by se tam měli tahat násilím rovnou z ulic a přivazovat k sedadlům. Naděje, že každý stý při představení zažije malé zasvěcení, by za to rozhodně...

    Dvě podoby lásky

    Dvě podoby lásky
    30. října 2011 Žádný komentář

    Se švýcarským spisovatelem Peterem Stammem jsem se seznámila před šesti lety v New Yorku jako brigádnice na jednom literárním festivalu. Vodila jsem autory sem tam a když došlo na prostoje, vedli jsme nezávazné hovory o počasí a tvorbě. O pár týdnů...

    Biodivadlo pro děti

    Biodivadlo pro děti
    06. září 2011 Žádný komentář

    Když se mě tříletý synek otázal, kde pracuji, a já odpověděla, že doma, podivil se. Vždyť přece doma se nepracuje, doma se bydlí, odvětil. Je zkrátka filuta a v mnohém zběhlejší než my stejně jako celá ta jeho generace přeobratných malých techniků...

    Sebezpyt nad NoDem Quijotem

    Sebezpyt nad NoDem Quijotem
    11. června 2011 Žádný komentář

    Měla jsem za to, že je to skvělé. Magie divadla mnou brněla, jako když jsem v dětství při přelézání ohradníku zavadila o drát. Na příběhu nesejde, závrať z okamžiku, to je to. Mumlání do vlastního nitra, propady do vzpomínek, asociace a pak zase zpátky...



    Obsah,