Kategorie článků:

Návštěva Nové drámy (No. 3)

I bratislavské čtvrteční ráno se na Nové dráme neslo ve znamení lezavého pošmourna. O to podnětnější však byla nabídka divadelních zážitků.

Ohebné úhly pohledu (No. 2)

Není koláž jako asambláž…

Ohebné úhly pohledu (No. 1)

Podkrkonošská metropole se již potřinácté stala centrem nového cirkusu.

Milostné dopisy Zlínu (No. 1)

Do lůna někdejší obuvnické metropole se vracím často a velmi rád, neboť jde o útočiště přátelské s náručí otevřenou.

Blízko daleko Ostravy (No 3.)

Čtvrtý festivalový den, 28. května, jsem navštívila dvě velmi odlišná představení. První připravil nezávislý soubor Depresivní děti touží po penězích. Večer uvedlo Dejvické divadlo svůj aktuální divácký hit Fifty.

Blízko daleko Ostravy (No. 2)

Nechci to zakřiknout, ale zatím se letošní patnáctý ročník Dream Factory daří... O představeních Očistec si zaslouží každý Depresivních děti toužících po penězích a Hedwig a její Angry Inch nezávislé Freedom Production z Prahy.

Jedna, dvě, Žába jde! (No. 4)

Loučení s festivalem Sněz tu žábu proběhlo v duchu předchozích dní – bylo trochu melancholické, trochu úsměvné, ale především i tentokrát plné rozmanitých a nečekaných forem, kterými současné francouzské divadlo oplývá.

Jedna, dvě, Žába jde! (No. 3)

Drama Gloria Gloria je precizně koncipovaná magická jízda životem jedné ženy plná nečekaných zvratů, která se vryje pod kůži... O scénické skice hry Marcose Caramése-Blanca Gloria Gloria v režii Braňo Mazúcha.

Blízko daleko Ostravy (No. 1)

Patnáctý ročník ostravského festivalu Dream Factory, který nese motto Blízko od sebe, začal ve čtvrtek 25. května. Já ale na festivalovou vlnu v Pokladu nasedla až druhý den... Zahajujeme festivalová zpravodajství.

Jedna, dvě, Žába jde! (No. 2)

Premisa díla je zdánlivě jednoduchá – jednoho obyčejného dne, když hodiny odbíjí přesně sedmou večerní, se u večeře potkají Matka, Otec a jejich Syn, který jim sdělí, že odchází… O skice Odchod belgické dramatičky Mireille Bailly.

Jedna, dvě, Žába jde! (No. 1)

Udržovat si přehled o novinkách ze současného divadelního světa se čím dál víc podobá sisyfovské práci.

Jiná Flora (No. 9)

Slavnostní zakončení 26. ročníku olomoucké Divadelní Flory patřilo inscenaci hamburského činoherního divadla Thalia Theater Na člověku musí být vše krásné.

Jiná Flora (No. 8)

Kruté, ale i zábavné. Pro děti, ale i 15+. Reálné i nereálné. Takové byly mé divadelní zážitky předposledního dne festivalu, v neděli 21. května.

Neklid v Brně (No. 6)

Čapkova Matka měla v Národním divadle Brno premiéru začátkem loňského dubna v Divadle Reduta v režii Štěpána Pácla a její nadčasový protiválečný apel získal vlivem ruské agrese na Ukrajině na naléhavosti, s jakou ani tvůrci nepočítali.

Neklid v Brně (No. 4)

Tématem, volně propojujícím tři inscenace, které jsme si s Petrou vybraly z nabitého sobotního programu, se pro mě stal necitlivý svět.

Jiná Flora (No. 7)

Festivalový program si během desátého dne pohrává s žánry. V sobotu 20. května se mi povede navštívit divadelní talk-show, performativní videoinstalaci a operu.

Brněnsko-pražské blízkosti (No. 2)

Herectví je ve formálně vycizelovaných tvarech, jakým je inscenace Požár v šťastném Rakousku, náročné a je třeba se k němu dopracovat... O druhém dnu hostování brněnského HaDivadla v pražském Divadle Archa.