Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Jedna, dvě, Žába jde! (No. 3)

    Čas plyne jako neřízená střela a festival francouzského divadla Sněz tu žábu (Mange te grenouille) se závratnou rychlostí překlopil do druhé poloviny a zdá se, že čím více se přibližujeme ke konci, tím jsou skicy temnější.

    Marcos Caramés-Blanco (*1995). Foto archiv festivalu

    Ze serióznosti dokumentárního divadla jsme se druhý den přebrodili do hořkosladkých vod absurdního dramatu a z úplně jiného soudku čerpal předposlední den festivalu, který překvapil ukázkou z dramatu Gloria Gloria mísícího existenciální prvky s grotesknem.

    Autorem této skicy je mladičký Francouz Marcos Caramés-Blanco (*1995), který se podílel na založení komorního divadla Cie Continuum a během své dosavadní kariéry se pustil i do několika divadelních režií. Jeho primární doménou je ovšem psaní dramat, přičemž Gloria Gloria (2019) je jeden z jeho raných textů, který letos vyšel v Éditions Théâtrales. Ve Francii se této hře dostalo značného ohlasu a byla inscenována na různých festivalech (Mousson d’été, Regards Croisés či Actuelles-TAPS). Stejně tak jsou v hledáčku francouzských režisérů i jeho další texty, například Trigger Warning (lingua ignota) nebo À sec.

    Drama Gloria Gloria vypráví o jednom zdánlivě obyčejném dni jedné zdánlivě obyčejné ženy jménem Gloria. Repro archiv

    Drama Gloria Gloria vypráví o jednom zdánlivě obyčejném dni jedné zdánlivě obyčejné ženy jménem Gloria. Má své denní rituály – každý den vstává v 5:30, dá si cigaretu, osprchuje se, dá si cigaretu, obleče se, dá si cigaretu a jde vzbudit Josého, svého partnera. Z jejich vzájemné komunikace se dozvídáme, že Gloria nejde pro ostřejší slovo daleko a že je tak trochu vznětlivější povahy. Nicméně, i když je její slovník primárně nevkusný, ukazuje se, že je to jen povrchní krusta, pod kterou se skrývá… kdo vlastně?

    Každodenní rituály činí Glorii nešťastnou. Repro archiv festivalu

    Z těchto každodenních, na sebe navazujících – rutinních – rituálů se dozvídáme, že šeď běžného života v podobě péče o postarší zámožnou dámu Pauline, Josého nezájem o to najít si práci, každodenní várka suchých těstovin k jídlu činí Glorii nešťastnou… A to se má právě dnes, v den, kdy se s Glorií poprvé setkáváme, změnit. Vše se zvrtne, když nešťastnou náhodou zabije svoji klientku Pauline a chvíli na to zabije i Josého (což už není příliš náhoda), aby mohla strávit jednu milostnou noc se svou nejlepší přítelkyní a následně ujet s cizím mužem. Všechno se to zkrátka tak nějak zvrtne, aby mohla okusit plody toužené „pravé“ svobody.

    Jazyk, který Caramés-Blanco využívá (český překlad Jacques Joseph) si zakládá primárně na lexiku každodenní mluvy obohacené o množství vulgarismů, čímž publiku usnadňuje proniknout do prostředí, v němž se děj odehrává. To, co činí text výjimečným a poutavým, je schopnost autora vytáhnout z prostého jazyka všedního dne jeho poetičnost. Ačkoliv slýcháme mnohdy nechutné či přisprostlé dialogy, jednotlivé promluvy (umocněné hereckým přednesem) si zachovávají eleganci syrovosti a půvab drsnosti připomínající undergroundovou poezii.

    Scénická skica začíná netypicky už samotným rozestavěním „scény“ – publikum je posazeno do dvou řad, kdy naproti sobě sedí vždy dva lidé, kteří se neznají. Foto FB festivalu

    Inscenovat tento typ textu, který lecčíms evokuje akční béčkové filmy obohacené o poetickou linku, by se mohlo jevit jako nelehký úkol, avšak slovenskému režisérovi Branislavu Mazúchovi se podařilo ve svérázně pojaté skice atraktivní formou zachytit vysoké – jazykové i dramatické – kvality původního díla.

    Scénická skica začíná netypicky už samotným rozestavěním „scény“ – publikum je posazeno do dvou řad, kdy naproti sobě sedí vždy dva lidé, kteří se neznají, aby v tomto malém intimním společenství mohli prožít onen podivuhodný příběh. K tomu, aby byl divácký prožitek ještě o něco intenzivnější, se Mazúch rozhodl sebrat publiku jeden ze zásadních smyslů a pojal dílo jako open-air rozhlasovou hru. Divák má sice možnost dívat se kamkoliv chce, ale brzy po začátku představení pochopí, že největší zážitek bude mít, když se bude soustředit na to, co slyší. Oproti obvyklé rozhlasové inscenaci není dílo obohaceno o specifické zvuky prostředí – publiku poskytuje výtvarný náznak hrubých obrysů okolí, avšak konkrétní vizualizaci nechává na fantazii publika. Jelikož diváci nemají možnost sledovat jednotlivé aktéry, kompenzuje Mazúch zrakový vjem nejrůznějšími vůněmi. Pokud se mluví například o čokoládovém dortu, zavane vzduchem vůně čokolády a podobně. Jeho pohrávání si s publikem dotahuje do dalších rovin například i tím, že hlasy jednotlivých aktérů vycházejí ze zcela odlišných míst, než kde herci ve skutečnosti sedí. Tímto „matoucím prvkem“ nutí diváctvo odkazovat se na vlastní smysly a vizualizovat si to, co nejsou schopni vidět.

    Drama Gloria Gloria je precizně koncipovaná magická jízda životem jedné ženy plná nečekaných zvratů, která se vryje pod kůži zachycením touhy po vymanění se z rutinních koleček vnější společnosti a projevem touhy po maximální vnitřní i vnější svobodě.

    Marcos Caramés-Blanco: Gloria Gloria. Překlad  Jacques Joseph, režie Braňo Mazúch. Hráli Magdalena Zimová, Milada Vyhnálková, Marie Švestková a Justin Svoboda. Uvedeno v rámci festivalu Sněz tu žábu, střecha NoD, Praha, 26. května 2023.

    ///

    Předchozí festivalová zpravodajství:

    Jedna, dvě, Žába jde! (No. 1)

    Jedna, dvě, Žába jde! (No. 2)


    Komentáře k článku: Jedna, dvě, Žába jde! (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,