Kategorie článků:
Jak já to vidím – Jiří Srstka

2/2010 Jelikož píši tento článek do Divadelních novin, sluší se říci něco právě o divadle, byť do toho velikou chuť nemám. Můj náhled na divadelní inscenace je velice subjektivní a profesionálně, či jinak, deformovaný. Možná je to způsobeno tím, že jsem pracoval deset a půl...
Propadák měsíce – Peníze od Hitlera

2/2010 Radka Denemarková, Michal Lang: Peníze od Hitlera. Režie Michal Lang, Švandovo Praha.
Sukces měsíce – Léda

2/2010 Miroslav Krleža: Léda. Režie Ladislav Smoček, Činoherní klub Praha
ZPRÁVY: Výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky Hudebního divadla v Karlíně

Hlavní město Praha vyhlašuje výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky příspěvkové organizace Hudební divadlo v Karlíně se sídlem Křižíkova 283/10, 186 00 Praha 8. Požadované předpoklady: ukončené vysokoškolské vzdělání – magisterský studijní program, případně bakalářský studijní program v souladu s nařízením vlády…
Jsme jako mravenci

2/2010 Myslím, že něco je v české kritice zásadně špatně. To slovo – kritika – navenek jakoby nutí kritizovat, ale kritik také může chtít posuzované někam posouvat a poskytovat výklad. Taková kritika je jediná potřebná.
Královny zápasí o moc i lásku

2/2010 Recenze Schillerova dramatu Marie Stuartovna v Divadle na Vinohradech.
Doslovná Kytice v postmoderním obleku

2/2010 Jihočeské divadlo České Budějovice – J. Suchý, K. J. Erben, F. Havlík: Kytice. Hudební úprava Pavel Malhocký. Režie a choreografie Martin Pacek. Scéna a kostýmy Samih Maleh. Premiéra 8. ledna 2010.
DN 1

1/2010 Osou prvních Divadelních novin s vročením 2010 je – už posedmnácté! – anketa Inscenace roku, v níž divadelní kritici, publicisté, dramaturgové a další kulturní osobnosti, spřízněné s naším listem, tipují nejvýraznější divadelní produkci uplynulých dvanácti měsíců.
Nový web Divadelních novin

Milí čtenáři, po dlouhé době jsme se odhodlali ke změně našich webových stránek.
Bude to už dobrých osm, ne-li devět let…

1/2010 Bude to už dobrých osm, ne-li devět let. Seděl jsem tehdy v kroužku známých a přátel, z nichž jeden se chlubil knihou, již si přivezl z Paříže. Začal jsem v ní listovat a už se neodtrhl.
Dopisy z hotelových pokojů Josefu Škvoreckému (a od něj) / III

1/2010 Na můj obsáhlý dopis z Kentu z července 1976, jehož podstatné části jsme otiskli v prvních dvou pokračováních, reagoval Škvorecký jedním z vzácných dopisů, které jsem se odvážil převézt ze zahraničí do Prahy.
Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

1/2010 Milý Ludvíku, Mám vinšovat Vlastě Chramostové, a nemám rád herečky! To mi poraďte! Nemám rád herce, zvláště herečky, jako nemám rád zpěváky a sportovce… Já vlastně nemám rád umělecký svět. To nám to dopisování v Divadelních novinách pěkně začíná, že? Aby...
Inscenace roku 2009

1/2010 Již posedmnácté jsme koncem minulého roku vyhlásili výroční anketu Inscenace roku. Oslovili jsme naše autory, teatrology, publicisty, kritiky, dramaturgy divadelních klubů a festivalů a další divadlu a našemu listu blízké kulturní osobnosti, aby vybrali pokud možno jednu českou...
Luk Perceval: Vyšel jsem ze své frustrace a změnil ji v sílu

1/2010 Elegantně upraveného, původem belgického, dnes německého režiséra Luka Percevala jsem potkal na podzim na frankfurtském knižním veletrhu. Nejdříve u pódia s čínskými disidenty, poté u stánku s divadelní literaturou. Zdálo se, že je dobře naladěn, a tak jsem jej pozval do...
Semafor pro mladé uši

1/2010 Album dvaceti semaforských písniček For Semafor v podání dvaceti skupin dnešní ne právě mainstreamové pop music.
Laskavá ironie velké autorky pro „malé“ herce

1/2010 Iva Peřinová, 23. 6. 1944 – 6. 11. 2009
Břetislav Rychlík: Občas mám potřebu zařvat

1/2010 Možná jsem Břetislava zažil již v prostějovském HaDivadle, ale definitivně mi jako výrazný herecký typ utkvěl až při hostování Hanáků v žižkovském kulturáku Na Chmelnici. Pak mě osud před pár lety potrestal: musel jsem jako dramaturg Rychlíkova televizního cyklu o...
Umlátila lyriku golfovou holí

1/2010 Radek Balaš ctí semaforskou poetiku, proto na první pohled udivilo, že jazzovou operu Dobře placená procházka Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra nepovažoval v Klicperově divadle v Hradci Králové za nic posvátného, nedotknutelného, že si na ni naopak troufl poměrně zostra.