Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Články autora: Jan Císař

    Odcamcaď pocamcaď aneb Brechtovská anglosaská esej

    12. dubna 2020 Žádný komentář

    Označit knihu Stephena Parkera, která má prostý, jednoduchý název Bertolt Brecht, za esej je ode mne přinejmenším troufalost – ne-li přímo drzost.

    O herectví Národního divadla

    O herectví Národního divadla
    02. března 2020 Žádný komentář

    Dělám to velice nerad, ale musím poprosit laskavého čtenáře, aby znovu věnoval pozornost dvěma mým článkům, které otiskly Divadelní noviny. První se jmenuje Drama a dějinnost a byl v Příloze DN č. 19 dne 13. listopadu 2018, druhý se v DN č. 3 (5. února 2019) jmenoval Tečka za...

    Návrat k dnešku

    17. února 2020 Žádný komentář

    Uvedením dramatického textu Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota se Divadlo na Vinohradech přihlásilo nejen k vlastní slavné minulosti, ale připomnělo i zásadní událost z dějin českého divadla.

    Rudolf Starý: Filmová hermeneutika

    07. ledna 2020 Žádný komentář

    Zahajujeme novou rubriku, v níž oslovení autoři představí knihu, která je ovlivnila či stále inspiruje jejich divadelní aktivity. Věříme, že tím vznikne inspirativní knihovnička.

    Divadlo s přídomkem NÁRODNÍ…

    29. dubna 2019 Žádný komentář

    Už si připadám trapně, skoro jako Cato st. končící jakoukoli svou veřejnou řeč tvrzením, že Karthago musí být zničeno. Pokaždé když přijde řeč na Národní divadlo, opakuji, že jeho otevření mělo a má pro mne ráz temné osudovosti. Musím své „Karthago“ zopakovat i...

    Poslední komentáře

    Tečka za epochou

    04. února 2019 Žádný komentář

    Když mně to sobotní dopoledne Jarda Vaněk zavolal, že zemřel Luděk Munzar, pocítil jsem cosi jako bytostnou potřebu nějak se k tomu vyslovit, neboť jsem nepovažoval za nahodilé, že mě o tom zpravuje člen amatérského souboru z dávných let, kde jsem se potkal s Luďkem Munzarem a...

    Dějiny – paměť – retro

    20. ledna 2019 Žádný komentář

    Původně mělo jít o zamyšlení nad dokumentárním cyklem Divadlo Na zábradlí od Ivana Vyskočila po Jana Mikuláška (2018), který k 60. výročí divadla natočila Adéla Sirotková. Další z dobře uchopených dokumentů o divadle z produkce České televize však Jana Císaře inspiroval...

    Zákonité setkání

    26. prosince 2018 Žádný komentář

    Slovo zákonité má vyjádřit to, co pokládám na inscenaci Tři ženy a zamilovaný lovec souboru Geisslers Hofcomoe­dianten, uváděné ve VILE Štvanice, za nejpodstatnější: že se při ní sešli divadelní tvůrci díky trvalým hlubinným souvislostem. Roli při jejím vzniku hrály...

    Drama a dějinnost

    12. listopadu 2018 Žádný komentář

    Na pojem dějinnost jsem poprvé narazil před více než šedesáti lety čirou náhodou.

    Modernismus a avantgardismus v Brně L. P. 2017

    20. března 2017 Žádný komentář

    Když jsem vstoupil do provázkovského hracího prostoru, zjistil jsem, že jej spolutvoří některé prvky – jako například „jízdní“ sloni na indický způsob – z Morávkovy inscenace Dokonalé štěstí aneb 1789, kterou před časem režíroval v pražském Národním divadle....

    Mea culpa

    Mea culpa
    22. října 2016 Žádný komentář

    Mea maxima culpa, že jsem Revolver Revue a její Kritickou Přílohu četl nesoustavně a na přeskáčku. Ale i kdybych tak nečinil, asi bych stejně nedal dohromady představu o podobě divadelněkritické aktivity Terezie Pokorné tak, jako knížka, jež vyšla v Edici Revolver Revue pod...

    Konceptuální Ibsen?

    06. června 2016 Žádný komentář

    Potýkám se s tím problémem od roku 2005, kdy jsem viděl v Divadle v Dlouhé inscenaci Ibsenovy Divoké kachny, již režíroval Jan Nebeský; čtrnácti­letou Hedviku v ní hrála skoro šedesátiletá Jaroslava Pokorná. Dlouho jsem to považoval za hybris, zpupnost režiséra, na druhé...

    Meziprostor

    Meziprostor
    15. března 2016 Žádný komentář

    Ten výraz zní docela obyčejně; jako označení nějakého prostoru, který je mezi dvěma jinými prostory. Leč je to také pojem, jenž otevírá možnosti jistého neobvyklého teoretického přemýšlení o divadle. Je mu věnována taková malá, útlá knížečka, která se jmenuje Mezi s...

    Opereta o dvojím vnímání světa

    14. února 2016 Žádný komentář

    Poincarého domněnka tvrdící, že každý jednoduše souvislý trojrozměrný povrch je ekvivalentní povrchu čtyřrozměrné koule, patřila k sedmi matematickým Problémům tisíciletí (Millennium Prize Problems), které v roce 2000 vyhlásil Clayův matematický institut.

    Co je Modrý pták?

    Modrý pták
    25. prosince 2015 Žádný komentář

    Při své první návštěvě Moskvy před mnoha lety jsem měl to štěstí, že jsem viděl původní inscenaci Maeterlinckova Modrého ptáka Moskevského uměleckého divadla.

    Herec zavěšený v prostoru

    24. listopadu 2015 Žádný komentář

    V programu k poslední inscenaci Divadla Na zábradlí je esej (či povídka?) Thomase Bernharda s názvem Je to tragédie? Je to komedie?. Autor v ní na počátku praví, že divadlo je svinstvo a že v nejbližší době dokončí teatrologickou studii DIVADLO – DIVADLO?, neboť to, co člověk...

    Sdílení lidskosti

    Zásek
    13. května 2015 1 komentář

    Jako autora textu nové inscenace Dejvického divadla Zásek uvádí program Davida Doubta. Jde však o „krycí jméno“ pro kolektiv, jenž vymyslel a provedl hru „o lidech, kterým se zastavil výtah“. Tvoří jej všech pět hrajících herců, dramaturgyně Eva Suková a Ivan Trojan,...



    Obsah,