Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Články autora: Jan Císař

    Divadlo s přídomkem NÁRODNÍ…

    29. dubna 2019 Žádný komentář

    Už si připadám trapně, skoro jako Cato st. končící jakoukoli svou veřejnou řeč tvrzením, že Karthago musí být zničeno. Pokaždé když přijde řeč na Národní divadlo, opakuji, že jeho otevření mělo a má pro mne ráz temné osudovosti. Musím své „Karthago“ zopakovat i...

    Tečka za epochou

    04. února 2019 Žádný komentář

    Když mně to sobotní dopoledne Jarda Vaněk zavolal, že zemřel Luděk Munzar, pocítil jsem cosi jako bytostnou potřebu nějak se k tomu vyslovit, neboť jsem nepovažoval za nahodilé, že mě o tom zpravuje člen amatérského souboru z dávných let, kde jsem se potkal s Luďkem Munzarem a...

    Dějiny – paměť – retro

    20. ledna 2019 Žádný komentář

    Původně mělo jít o zamyšlení nad dokumentárním cyklem Divadlo Na zábradlí od Ivana Vyskočila po Jana Mikuláška (2018), který k 60. výročí divadla natočila Adéla Sirotková. Další z dobře uchopených dokumentů o divadle z produkce České televize však Jana Císaře inspiroval...

    Zákonité setkání

    26. prosince 2018 Žádný komentář

    Slovo zákonité má vyjádřit to, co pokládám na inscenaci Tři ženy a zamilovaný lovec souboru Geisslers Hofcomoe­dianten, uváděné ve VILE Štvanice, za nejpodstatnější: že se při ní sešli divadelní tvůrci díky trvalým hlubinným souvislostem. Roli při jejím vzniku hrály...

    Drama a dějinnost

    12. listopadu 2018 Žádný komentář

    Na pojem dějinnost jsem poprvé narazil před více než šedesáti lety čirou náhodou.

    Poslední komentáře

    Modernismus a avantgardismus v Brně L. P. 2017

    20. března 2017 Žádný komentář

    Když jsem vstoupil do provázkovského hracího prostoru, zjistil jsem, že jej spolutvoří některé prvky – jako například „jízdní“ sloni na indický způsob – z Morávkovy inscenace Dokonalé štěstí aneb 1789, kterou před časem režíroval v pražském Národním divadle....

    Mea culpa

    Mea culpa
    22. října 2016 Žádný komentář

    Mea maxima culpa, že jsem Revolver Revue a její Kritickou Přílohu četl nesoustavně a na přeskáčku. Ale i kdybych tak nečinil, asi bych stejně nedal dohromady představu o podobě divadelněkritické aktivity Terezie Pokorné tak, jako knížka, jež vyšla v Edici Revolver Revue pod...

    Konceptuální Ibsen?

    06. června 2016 Žádný komentář

    Potýkám se s tím problémem od roku 2005, kdy jsem viděl v Divadle v Dlouhé inscenaci Ibsenovy Divoké kachny, již režíroval Jan Nebeský; čtrnácti­letou Hedviku v ní hrála skoro šedesátiletá Jaroslava Pokorná. Dlouho jsem to považoval za hybris, zpupnost režiséra, na druhé...

    Meziprostor

    Meziprostor
    15. března 2016 Žádný komentář

    Ten výraz zní docela obyčejně; jako označení nějakého prostoru, který je mezi dvěma jinými prostory. Leč je to také pojem, jenž otevírá možnosti jistého neobvyklého teoretického přemýšlení o divadle. Je mu věnována taková malá, útlá knížečka, která se jmenuje Mezi s...

    Opereta o dvojím vnímání světa

    14. února 2016 Žádný komentář

    Poincarého domněnka tvrdící, že každý jednoduše souvislý trojrozměrný povrch je ekvivalentní povrchu čtyřrozměrné koule, patřila k sedmi matematickým Problémům tisíciletí (Millennium Prize Problems), které v roce 2000 vyhlásil Clayův matematický institut.

    Co je Modrý pták?

    Modrý pták
    25. prosince 2015 Žádný komentář

    Při své první návštěvě Moskvy před mnoha lety jsem měl to štěstí, že jsem viděl původní inscenaci Maeterlinckova Modrého ptáka Moskevského uměleckého divadla.

    Herec zavěšený v prostoru

    24. listopadu 2015 Žádný komentář

    V programu k poslední inscenaci Divadla Na zábradlí je esej (či povídka?) Thomase Bernharda s názvem Je to tragédie? Je to komedie?. Autor v ní na počátku praví, že divadlo je svinstvo a že v nejbližší době dokončí teatrologickou studii DIVADLO – DIVADLO?, neboť to, co člověk...

    Sdílení lidskosti

    Zásek
    13. května 2015 1 komentář

    Jako autora textu nové inscenace Dejvického divadla Zásek uvádí program Davida Doubta. Jde však o „krycí jméno“ pro kolektiv, jenž vymyslel a provedl hru „o lidech, kterým se zastavil výtah“. Tvoří jej všech pět hrajících herců, dramaturgyně Eva Suková a Ivan Trojan,...

    Play Shaw

    Paní Warrenová
    12. prosince 2014 Žádný komentář

    Když jsem před více než šedesáti lety začal brát divadelní rozum, byla hra G. B. Shawa Živnost paní Warrenové často hrána, protože kritičnost fabiánského socialisty, jenž chtěl nenásilnou cestou svrhnout kapitalismus a nastolit socialismus, i realistická poetika ctitele Ibsena...

    2 + 1 = ! ??!

    2 + 1 = ! ??!
    05. října 2014 Žádný komentář

    Revizor, jímž budapešťský Vígszínház zahájil slavnostně plzeňský divadelní festival, nabídl jako představení – to jest jako jedinečný komunikační akt jeviště a hlediště – dva atributy. Prvním, klíčovým je aktualizující scénický přepis Gogolova textu, který se...

    Vzorec civilizace

    Zrada
    15. dubna 2014 2 komentáře

    Prostor je v inscenaci minimalizován na několik předmětů, které vykonávají funkci sloužící herecké akci, pohybu a umístění herců. Vlevo je zvýšený výstupek přikrytý červenou látkou, jenž je postelí či pohovkou, uprostřed vybíhá ze stěny do středu jeviště plocha,...

    Maryša v časech hypermoderny

    Brněnská Maryša
    03. února 2014 Žádný komentář

    Maryša bratří Mrštíků je dramatem par excellence. Platí pro ni plně charakteristika, již vyslovil Otakar Zich: Požadavek, aby drama obsahovalo jednání, je podmínkou nejen nutnou, ale i postačující; jím se obsah dramatu ve své podstatě vyčerpává. To, co se předvádí na...



    Obsah,