Kategorie článků:

Dobové pokušení

Erasmus Rotterdamský, rozum modernějšího světa, napsal: (Bůh) Jupiter dal lidem víc vášně než rozumu… a do hrudi umístil hněv, který ovládá srdce a tužbu, která se rozprostírá až po genitálie, jako tyrani, pronásledující zběsile rozum.

Co dnes s tím Smetanou?

Ta otázka zaznívá v aktuálním českém kulturním prostoru velmi často. Není divu, dvousté výročí narození geniálního skladatele, podpořené celostátně zastřešujícím projektem Smetana200, je nezpochybnitelný důvod.

Nekonečný oceán života

Byl jsem požádán napsat pár slov do úvodníku Divadelních novin. Téma: MUZIKÁL. Rozumím této prosbě, ale neumím ji splnit jinak, než že budu psát o sobě. V tomto roce je to totiž přesně padesát let, co se pohybuji v divadelní branži. Svůj „první“ muzikál jsem na vlastní...

Divadlo jako veřejná služba

Představme si, že by na konečné zastávce autobusu, tramvaje či metra pustil řidič následující hlášení: Dopravní podnik děkuje svému městu za poskytnutí dotace na tuto cestu. Vážíme si toho, že díky této podpoře vás můžeme vozit.

Smetana200

Rok české hudby se zrodil v roce 1924, v prvním možném termínu po vzniku republiky, odvozený z kulatých výročí narození (2. 3. 1824) a úmrtí (12. 5. 1884) Bedřicha Smetany.

Můžeme si zatleskat

Popis objektivní události performativního charakteru známé též pod názvem ratifikace Úmluvy rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Místo: veřejný prostor.

Jedno procento státního rozpočtu na kulturu je meta, ke které chci stále směřovat

Rozpočet Ministerstva kultury pro letošní rok rozproudil diskusi o financování kultury v naší zemi. Nezastírám, že situace není růžová, musím ale odmítnout katastrofické scénáře, které mluví až o pohřbu kultury. Ten by nastal, pokud by kulturní organizace zanikaly či byly...

Thespidovu káru potáhneme dál!

Začínám psát šéfredaktorský úvodník nového ročníku Divadelních novin před silvestrovskou půlnocí. Jak taky strávit ten jalový čas, kdy všichni okolo jásají, pijí a vystřelují petardy.

Těším se na všechno, na všechny a se všemi

Nezlob se na mě, Daníku, ale já bych k vám do té vaší alternativní divadelní sluje dobrovolně nevkročila, mám divadlo asi příliš ráda na to, abych se dívala, jak někdo tři hodiny jen tak přenáší klacky na hlavě z jedné strany jeviště na druhou, exaltovaně křičí...

Tvořit, spojovat, pečovat

Před čtyřmi lety jsem se v DN zamýšlela nad směřováním regionálního divadla ve 21. století. Definovala jsem čtyři principy, které se letos staly i jádrem mé „ředitelské“ koncepce ve výběrovém řízení na vedení Jihočeského divadla.

Zahradní slavnost má šedesát

Už v průběhu premiéry Havlovy dramatické prvotiny v Divadle Na zábradlí 3. prosince 1963 jsem si uvědomil, že na zdejší jeviště vstoupila hra, která se liší od všeho, co dvacáté století přineslo českému divadlu.

Užitečné dobrodružství

Jezdit za divadlem do regionů je dobrodružné. Někdy vás po cestě zastaví bouřka a stržené vlakové vedení, jindy ani ne na poslední chvíli oznámené zrušení představení z epidemiologických důvodů, takže se za toutéž inscenací vypravujete znovu a znovu… a třeba ještě...

Jde jen o peníze

Začnu historkou. Před dvaceti lety se tak jako nyní bouřili vysokoškolští učitelé proti podhodnocení své práce. V aule Filozofické fakulty UK jsme stejně jako současní kolegové uspořádali debatu o své důležitosti a svých nízkých mzdách.

Tragédie jsou u nás víc než vítězství

Expozice – kampaň před parlamentními volbami je úžasným seznamováním světa s některým z menších evropských států, které se před sto lety vynořily do všeobecné, i západoevropské pozornosti po rozpadu monarchie zvané Rakousko.

Obrana jazyka českého 2023

V minulém čísle Divadelních novin jsme otiskli zhodnocení Pražského Quadriennale z pera Amálie Bulandrové, která v textu programově nahradila používání tzv. generického maskulina generickým femininem. A dostala prostor v témže čísle ve Slovu svůj postoj vysvětlit. Musím...

Autoři, autorky, autorstvo?

Při psaní reflexe letošního ročníku Pražského Quadriennale pro Divadelní noviny jsem zvolila „generické femininum“ – psala jsem podstatná jména zahrnující ženské i mužské aktérstvo v ženském rodě namísto obvyklejšího mužského („generické maskulinum“), které...

Hrejme dále?

Tuto výzvu adresoval František Halas básníkům v jednom z nejtěžších období našich novodobých dějin, ale místo otazníku vyjadřoval její smysl vykřičník. Básníci nemohou, ba nesmějí mlčet, i když je zle, ba právě tehdy mají promluvit.