Kategorie článků:

Jan Amos Komenský, Ludvík Kundera: Labyrint světa a Lusthauz srdce

Povinností režiséra je pokaždé znovu zamilovat se do textu, co s ním pak stráví hned několik let, což znamená, že se musí zamilovat pokaždé znovu, jako by to bylo po prvé...

Shawn Stevenson: Sleep Smarter / Efektívnejší spánok

Spánku nevěnujeme takovou pozornost jako zubům, možná i proto, že nic nestojí. Na rozdíl od jídla a sexu pro jeho příjem nemusíme vynaložit prakticky žádné úsilí, a možná i proto jej bereme vcelku ledabyle.

Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník

Na mé cestě k divadlu nebyly určující knihy, ale lidé. Profesor Milan Lukeš, drsný a kousavý, provokující k přemýšlení v kontextech.

Eugène Ionesco: Hry

(Orbis 1964, překlad Jiří Konůpek, Bohumila Grögerová a Jiří Hiršal, Milena a Josef Tomáškovi, doslov Eva Uhlířová) Divadelní bible jako kniha, ke které se opakovaně vracím, která mi slouží jako průvodce (divadelním) životem, nebo jako kniha iniciační, která mi poskytla...

Sergej Machonin: Šance divadla (Divadelní ústav 2005)

Název rubriky je nešťastný. Sugeruje představu posvátné knihy, jejíž hřbet se rozpadá častým používáním. Má bible drží pohromadě, byť se jedná o paperback. Machonin zemřel v roce 1995, ale práce na kritickém výběru jeho díla v péči Terezie Pokorné a Barbory Topolové...

Michail Bachtin: François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance

Tak jako Bibli v úhrnu tvoří více než padesátka knih, měl-li bych jenom vyjmenovat „divadelní“ knihy, které mě v životě nejvíc ovlivnily, nebyl bych daleko od tohoto čísla.

Václav Černý: Stredoveká dráma

Měl jsem to štěstí v neštěstí, že jsem studia divadelní vědy na FF UK absolvoval v krizových letech 1967–1972. Štěstí spočívalo v tom, že na samém začátku studia před našima užaslýma očima pukaly obruče spoutané vzdělanosti a otevíraly se nové a nové obzory...

Erika Fischer Lichte: Dějiny dramatu

Úryvek je z knihy Estetika performativity německé teatroložky Eriky Fischer Lichte. Možná by se dalo mluvit i o „estetice nejistoty“.

Declan Donnellan: Herec a jeho cíl

řed rokem 1989 byl mou divadelní biblí jednoznačně Prázdný prostor Petera Brooka, následně k němu přibývaly další knihy téhož autora – Pohyblivý bod, Nitky času a další, někdy drobné publikace, které jsem postupně ulovila v divadelní prodejně londýnského National...

Joël Pommerat: Adaptace klasických pohádek

Při příležitosti studijního pobytu ve francouzském Bordeaux mi učarovaly adaptace klasických pohádek slavného francouzského dramatika a režiséra Joëla Pommerata. Zatímco v Čechách hrají pro děti převážně loutky a kvalitní současná dramatika nám v tomto oboru chybí,...

Vlasta Chramostová: Byl to můj osud

Na konci devadesátých let vyšly Vlastě Chramostové memoáry, které se staly společenskou a literární senzací. Autorka o svém nejen hereckém životě psala s velkou dávkou upřímnosti, bez jakýchkoli póz a manýr, bez pomluv a urážek ostatních. Sama k sobě přitom dokázala být...

Roland Schimmelpfennig: Dílo

V historii se vždy objevovala hnutí či alespoň jednotlivci, kteří chtěli vytlačit drama (šířeji řečeno divadelní text) z jeviště. Naštěstí se to nikdy zcela nepovedlo a čas od času dokonce vznikala psaná díla, která posouvala hranice (tehdejší) divadelní estetiky. A...

James George Frazer: Zlatá ratolest

Je těžké hledat jednu jedinou knihu, z níž člověk ve svém přemýšlení, práci či vstupu do divadelního světa čerpal či stále čerpá.

E. F. Burian: Pražská dramaturgie 1937

Nejsem věřící, nevyznávám jednoho boha, natož jednu bibli. Vůbec knihu. Člověka v každé profesi přece formuje tolik věcí, tolik artefaktů, tolik lidí, zvlášť když se s nimi setkává půl století.

František Listopad: Tristan aneb Zrada vzdělance

22/2020 Nad odpovědí na otázku, mám-li ve své knihovně nějakou divadelní bibli, jsem neuvažoval do chvíle, dokud mi ji autor této zrádné rubriky nepoložil.

Eva Stehlíková: Antické divadlo

21/2020 Ani nevím, jak jsem získala ponětí o podobě a povaze řeckého divadla. Asi z doslovů vydání jednotlivých dramat v Antické knihovně, řadě nakladatelství Svoboda, kterou jsem si postupně, svazek za svazkem, půjčovala v knihovně. Doma jsme ji neměli.

Jurij Alschitz: The Vertical of the Role

20/2020 Titulů, které mě v souvislosti s divadlem nějak ovlivnily, bude nejspíš více. Ovšem jeden z nejzásadnějších zážitků mi zprostředkovala právě tato kniha, kterou jsem četla a studovala zároveň s Rackem A. P. Čechova.