Kategorie článků:

Ludvík Kavín: Dramolet číslo 2

Scéna je tmavá, ne-li černá: jevištní prkna, zadní stěna, boční scény i nepříliš přesahující závěsy z boků a seshora nad forbínou. Všechno je černé. Když vcházejí diváci do sálu, vidí na scéně jen úsporně nasvícenou velkou, až nadměrnou suchou haluz a zbytky...

Milan Kňažko: Divadlo a smrť

Písal sa rok 1970. Mal som 24 rokov, žil som v Paríži a mal som predstavu, že toto mesto bude nadlho mojim domovom.

Jiří Bilbo Reidinger: Kodrcání s Nikolajem

Mrzne. Funí alpský průvan, který se jistě zastavil v norských fjordech. Od ošlehaných úst stoupá pára. Vyzkouším zdravotní kouření.

Alena Zemančíková: Na Kalvárii

Je ráno, silvestr, a nemůžu vstát z postele, pekelně mě bolí v kříži. S naší vandrovní společností máme v plánu výroční výstup na horu, tentokrát to má být Sedlo u Úštěku. Nechci a nemůžu zůstat doma, polykám ibalgin a vyrážím na nádraží.

Becka McFadden: Black Dress

(Úryvek z performance)

Jiří Havelka a spol.: Vykouření

Všichni sedí za stolem, prostřední stůl je prázdný, na něm bílý ubrus/vlajka (umělecké dílo) a rekvizity, vzadu jsou rozhrnuté šály a sedí zde Ježíš. Postupně říkají své monology.

Arnošt Goldflam: Tatínek a divadlo

Dobrý večer, moje milé děti! Tak si představte, co se zase jednou přihodilo! Vy jste byly úplně malé, v postýlce jste ležely a maminka s vámi byla pořád doma a napájela vás mlíčkem a vy jste cucaly a cucaly, no a pak jste zas spaly nebo někdy taky řvaly.

Jiří Bilbo Reidinger: Molekuly světlonošky

Sedíme v sauně. Potíme se. Teče z nás. Těla se filtrují, čistí od nánosů, usazenin. Tu Štěpán T. prohodí, že má v Americe bratra Martina, který vymýšlí molekuly, které by pročistily i zanesený mozek a tím by zahnaly jeho jistojistou degradaci, tedy Alzheimera a stařeckou...

Alena Zemančíková: Blázen ve své vsi

Blázen jsem ve své vsi, píše Bohuslav Reynek v jedné své básni o bezvýchodném smutku. Blázen ve své vsi byl také Jonáš, kamarád mého vnuka. Našemu Viktorovi bylo tehdy osm a Jonášovi třicet. Jonáš nebyl hloupý, jen měl mentalitu dítěte; hráli spolu auta na počítači a...

Alena Zemančíková: Malíř krve a půdy

jednoaktová hra Ocitli jsme se v nejzápadnějším západním Německu, v kraji Eiffel poznamenaném úpadkem, jaký by člověk v západním Německu nečekal. Na každém vyvřelém sopečném vrcholku tu stojí hrad, někde i dva hrady nad sebou, a každý má něco společného s historií...

Robert Lepage: 887

Jednou z hlavních osobností letošního festivalu Divadlo v Plzni byl režisér, herec a dramatik, Kanaďan Robert Lepage, jedna z nejvýznamnějších osobností moderního světového divadla přelomu tisíciletí. V Plzni představil sólový projekt 887, ve kterém se ve vzpomínkách vrací...

François Rabelais: Gargantua a Pantagruel

François Rabelais napsal svůj román Gargantua a Pantagruel v první polovině 16. století jako satiru na středověké společenské a politické poměry.

Jan Lepšík: Symbolická interakce

Tato performance je určena účastníkům teatrologických konferencí. Je povinná. Jde o formu provokativní, interaktivní a konfrontační.

Jiří Bilbo Reidinger: O hudbě, křehkosti…

Je jaro. Navzdory všemu, co se kolem nás děje, příroda rozkvétá. I já se snažím o očistu věcí svých. Zbavuji knihy nasátého prachu. Jejich žebroví je ho plné.

Michal Šanda: Zubák

Robert si vytrhal všechny zuby sám! Dovedete si to představit? Začalo to opatrným kroužením špičky jazyka kolem špičky zubu.

Skleněnka aneb Jablonec volá

Oko. Boží. Svými paprsky shlíží do každé štěrbinky. Pohybuje se lehce sem tam. Vidí vše. My musíme zapojit všemožné svaly, šlachy, klouby, aby se tělo do daného směru pootočilo. Za každým šelestem… Jaká by byla výhoda moci ho nechat božsky poletovat a jen sbírat...

Jiří Suchý: Jak se Ferry díval na slunce

Já tomu sice moc nerozumím, ale toho večera byl západ slunce opravdu nádherný. To nebyly přeslazené červánky z laciných pohlednic. Byla to majestátní oranžová koule, pozvolna mizící v olověné mlze. Stál jsem nehnutě a vyčkával, až celá záležitost skončí. Najednou –...