Obsah Divadelních novin 2010

Po práci legraci

Dvojrecenze inscenací dramatika Petra Kolečka a režiséra Tomáše Svobody, Pornohvězdy (Roxy Praha) a Jágr, Kladeňák (Středočeské divadlo Kladno).

Dvakrát Shylock versus Antonio

V rozmezí necelých tří týdnů se na dvou scénách objevil Shakespearův Kupec benátský. Budějovická i pražská inscenace se v něčem velmi podobají, zásadně se ale liší v uchopení tématu.

Dvě hodiny dějepisu

Ladislav Smoljak se prezentoval jako dramatik bez své cimrmanovské „poloviny“ Zdeňka Svěráka již několikrát (Hymna, Malý říjen, Fantóm Realistického divadla Zdeňka Nejedlého), ještě nikdy však nevstupoval na jeviště s takovou vážností, jako u díla Hus: Alia minora Kostnického koncilu, které v autorské režii uvedl v Divadle Na zábradlí.

Šťastná to žena?

Další osobnosti, jež se 1. září 2009 dožila úctyhodných osmdesáti let, Květě Fialové, připravili dokonce režisér Petr Svojtka s dramaturgem Jiřím Janků benefiční inscenaci, jež se stala řádnou součástí repertoáru Divadla Rokoko.

Komunismus v kavárně

Ve čtvrtek 19. listopadu, pouhý den po hostování bratislavské inscenace Klimáčkova Komunismu v Činoherním klubu, mělo v kavárně Divadla v Dlouhé premiéru jeho české provedení.

Umlátila lyriku golfovou holí

Radek Balaš ctí semaforskou poetiku, proto na první pohled udivilo, že jazzovou operu Dobře placená procházka Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra nepovažoval v Klicperově divadle v Hradci Králové za nic posvátného, nedotknutelného, že si na ni naopak troufl poměrně zostra.

Břetislav Rychlík: Občas mám potřebu zařvat

Možná jsem Břetislava zažil již v prostějovském HaDivadle, ale definitivně mi jako výrazný herecký typ utkvěl až při hostování Hanáků v žižkovském kulturáku Na Chmelnici. Pak mě osud před pár lety potrestal: musel jsem jako dramaturg Rychlíkova televizního cyklu o českých cirkusech zhlédnout asi patnáct hodin natočeného materiálu. Žasnul jsem,...

Laskavá ironie velké autorky pro „malé“ herce

Iva Peřinová, 23. 6. 1944 – 6. 11. 2009

Semafor pro mladé uši

Album dvaceti semaforských písniček For Semafor v podání dvaceti skupin dnešní ne právě mainstreamové pop music.

Luk Perceval: Vyšel jsem ze své frustrace a změnil ji v sílu

Elegantně upraveného, původem belgického, dnes německého režiséra Luka Percevala jsem potkal na podzim na frankfurtském knižním veletrhu. Nejdříve u pódia s čínskými disidenty, poté u stánku s divadelní literaturou. Zdálo se, že je dobře naladěn, a tak jsem jej pozval do nedaleké kavárny. U kávy a čaje jsme tam spolu strávili snad hodinu. Byl...

Dopisy z hotelových pokojů Josefu Škvoreckému (a od něj) / III

Na můj obsáhlý dopis z Kentu z července 1976, jehož podstatné části jsme otiskli v prvních dvou pokračováních, reagoval Škvorecký jedním z vzácných dopisů, které jsem se odvážil převézt ze zahraničí do Prahy.

Doslovná Kytice v postmoderním obleku

Jihočeské divadlo České Budějovice – J. Suchý, K. J. Erben, F. Havlík: Kytice. Hudební úprava Pavel Malhocký. Režie a choreografie Martin Pacek. Scéna a kostýmy Samih Maleh. Premiéra 8. ledna 2010.

Královny zápasí o moc i lásku

Recenze Schillerova dramatu Marie Stuartovna v Divadle na Vinohradech.

Jedeme dál

Pražské komorní divadlo – Oliver Bukowski: Hosté. Překlad Tomáš Kafka. Režie Thomas Zielinski, scéna Maxim Velčovský, kostýmy Tereza Beranová, hudba Ivan Acher, dramaturgie Kai Ferstersen. Česká premiéra 30. října 2009.

Kravata jako hrobnická ozdoba

Pražské komorní divadlo – Johannes Urzidil, David Jařab: Weissenstein. Překlad Božena Koseková. Scéna, scénická úprava a režie David Jařab, hudba Ivan Archer, kostýmy Kamila Polívková. Premiéra 17. prosince 2009.

Podraz z čistírny

Východočeské divadlo Pardubice – Wolfgang Spier, Pit Fischer: Čistírna. Překlad Michal Kotrouš. Režie Hana Mikolášková, výprava Zuzana Přidalová, hudba David Smečka, dramaturgie Tomáš Syrovátka. Premiéry 14. a 15. listopadu 2009.

Dopisy z hotelových pokojů Josefu Škvoreckému IV.

Na závěr tohoto krátkého výběru dodávám několik dopisů z 80. let.

Příliš vzdálená planeta

Divadlo Husa na provázku Brno – David Drábek: České moře. Režie Vladimír Morávek, dramaturgie Josef Kovalčuk, hudba Zdeněk Král, scéna Martin Ondruš, kostýmy Eva Morávková, fotomontáže a koláže Miroslav Huptych. Premiéra 7. listopadu 1989. (Psáno z pražské premiéry 13. prosince 2009.)

Půjčil Goldflam Hitlerovi Prager Tagblatt?

Divadlo v Dlouhé Praha – Arnošt Goldflam: U Hitlerů v kuchyni. Režie Jan Borna, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Petra Goldflamová-Štětinová. Premiéra 4. prosince 2009.

Láska mezi obrazy

Drame lyrique Julese Masseneta Werther v Ostravě umístnil režisér Jiří Nekvasil do obrazárny, kterou mu velmi elegantně a veritábl navrhl David Bazika, včetně polstrovaných sedaček, exponátů a proskleného pozadí, které umocňovalo působivé nasvěcování podle vývoje situací příběhu. Postavy oblečené snad podle módy 60. až 70. let se tu mohly chovat...

Nový web Divadelních novin

Milí čtenáři, po dlouhé době jsme se odhodlali ke změně našich webových stránek.

Charlotte Öfverholm: Sním o radosti z ticha

Švédská tanečnice, choreografka, performerka Charlotte Öfverholm je představitelkou fyzicky náročného, syrového pohybového divadla. Ve svých performancích se nevyhýbá drsným, někdy až sebedestruktivním obrazům lidského těla. Jejich tématy jsou především křehkost a brutalita mezilidských vztahů a rozkladná agresivita současného světa. Do...

Nehodlám vyhánět staré dámy z divadla (Velký rozhovor s Jaroslavem Malinou)

Jaroslav Malina je zaveden jako scénograf. Že je také jedinečný malíř, vědí spíš ve Spojených státech než u nás doma.

DN 1

Osou prvních Divadelních novin s vročením 2010 je – už posedmnácté! – anketa Inscenace roku, v níž divadelní kritici, publicisté, dramaturgové a další kulturní osobnosti, spřízněné s naším listem, tipují nejvýraznější divadelní produkci uplynulých dvanácti měsíců.

Národní divadlo Praha: Špinavé ruce

Jean-Paul Sartre: Špinavé ruce, režie Ivan Rajmont, Národní divadlo Praha Sartrův politicko-existenciální thriller z roku 1948 dnes na jevišti nepřesvědčí, tvůrci k němu patrně nenalezli patřičný interpretační klíč. Navíc jsou vedle vyzrálého Jana Hartla, který obstál, do dalších dvou hlavních rolí obsazeni nezkušení hostující nováčci,...

Propadák měsíce – Peníze od Hitlera

Radka Denemarková, Michal Lang: Peníze od Hitlera. Režie Michal Lang, Švandovo Praha.

Bude to už dobrých osm, ne-li devět let…

Bude to už dobrých osm, ne-li devět let. Seděl jsem tehdy v kroužku známých a přátel, z nichž jeden se chlubil knihou, již si přivezl z Paříže. Začal jsem v ní listovat a už se neodtrhl.

Břetislav Rychlík píše Ludvíku Vaculíkovi

Milý Ludvíku, Mám vinšovat Vlastě Chramostové, a nemám rád herečky! To mi poraďte! Nemám rád herce, zvláště herečky, jako nemám rád zpěváky a sportovce… Já vlastně nemám rád umělecký svět. To nám to dopisování v Divadelních novinách pěkně začíná, že? Aby nás brzo nevyhodili. Tento Váš samizdatově vinšovný fejeton z roku 1986...

Tři hlavy a žádná odvaha

Johannes Urzidil, autor divadelní předlohy Weissensteina, byl přítelem Kafky, Werfela a Broda a patřil do okruhu německy píšících pražských spisovatelů sdružených kolem věhlasné kavárny Arco.

Pečujme o Národní divadlo

Každému je jasné, že většina občanů naší země nežije v Praze. Většina tedy ani nenakupuje, neléčí se, nestaví domy, nenavštěvuje školy, kina, zimní nebo fotbalové stadiony a samozřejmě i divadla v hlavním městě. Ani většina poslanců a ministrů nejsou Pražáci. Víme to všichni, až na tvůrce státního rozpočtu...

Co soudí o transformaci Asociace profesionálních divadel

O nutnosti transformace (česky přeměny) příspěvkových organizací se mluví dlouho. Jsou údajně reliktem minulého režimu, drahé, nepružné, umělecky zkostnatělé či konzervativní, neumožňují inovace a kreativitu… Ti, kdo v příspěvkových organizacích začnou pracovat, je však často poměrně záhy začínají bránit. Oceňují, že poskytují...

Jsme jako mravenci

Myslím, že něco je v české kritice zásadně špatně. To slovo – kritika – navenek jakoby nutí kritizovat, ale kritik také může chtít posuzované někam posouvat a poskytovat výklad. Taková kritika je jediná potřebná.

Kronika

1. - 12. ledna

Inscenace roku 2009

Již posedmnácté jsme koncem minulého roku vyhlásili výroční anketu Inscenace roku. Oslovili jsme naše autory, teatrology, publicisty, kritiky, dramaturgy divadelních klubů a festivalů a další divadlu a našemu listu blízké kulturní osobnosti, aby vybrali pokud možno jednu českou produkci, která měla premiéru v roce 2009, případně (vzhledem ke...

Sukces měsíce – Léda

Miroslav Krleža: Léda. Režie Ladislav Smoček, Činoherní klub Praha

Dejvické divadlo Praha: Dealer’s Choice

Patrick Marber: Dealer’s Choice (Kdo rozdává, rozhodne), režie Jiří Pokorný, Dejvické divadlo Praha Vášeň pro hraní pokeru přibližuje Marberova hra pro šest mužů. Text i Pokor- ného režie však vypovídají v drasticky ironické vivisekci nejen o hazardu, ale také o submisivitě, dominanci i samotě. Inscenaci zdobí skvělé kreace dej- vických...

Jak já to vidím – Jiří Srstka

Jelikož píši tento článek do Divadelních novin, sluší se říci něco právě o divadle, byť do toho velikou chuť nemám. Můj náhled na divadelní inscenace je velice subjektivní a profesionálně, či jinak, deformovaný. Možná je to způsobeno tím, že jsem pracoval deset a půl roku v Národním divadle, kde jsem absolvoval všechny premiéry za tu dobu,...

Marek Pivovar: Jak já to vidím

Tyto řádky vznikají jen několik minut poté, co Plzeň získala v klání s Ostravou titul Evropské město kultury 2015. Nebudu zastírat, že jsem pocítil rozčarování...

Hledal jsem Birinského (No. 9)

Autor Molocha a Mumraje LEO BIRINSKI, německý a americký filmový scénárista LEO BIRINSKI a LEO BIRINSKI, který zemřel 23. října 1951 v New Yorku, je jeden a týž člověk. Pátrání po osudech tajemného autora se chýlí ke konci. Předchozí díly naleznete v sekci Seriály a blogy nebo v rubrice Historie.

Jak nepsat recenzi

Polemika s recenzí Vojtěcha Varyše na Bambuškův „hornický“ projekt Zdař Bůh! (DN 19, 2009).