Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Komunismus v kavárně

    Ve čtvrtek 19. listopadu, pouhý den po hostování bratislavské inscenace Klimáčkova Komunismu v Činoherním klubu, mělo v kavárně Divadla v Dlouhé premiéru jeho české provedení. Patřilo do řady scénických čtení, která v Dlouhé čas od času připravuje šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král. Nebývají prostým hereckým přečtením textu, sami inscenátoři je označují jako scénické náčrty či skici, nebo jako „divadlo s textem v ruce“, což je v případě Komunismu asi nejvýstižnější. Text v ruce tu sice byl skutečně hercům oporou, jejich výkony i režijní řešení si ale nezadaly s „regulérní“ komorní inscenací. Jakub Špalek „přečetl“ postavu otce, donášejícího na vlastní rodinu, způsobem, který citlivě odkrývá traumata postavy a její ambivalenci. Z počátku sympaticky odtažitý, s nadhledem reagující na vypjaté emoce své ženy i na zaběhnuté rodinné stereotypy. Působí jako nenápadný malý hrdina své doby, který stoicky snáší ztrátu zaměstnání, tchána – úspěšného disidentského spisovatele, odposlech telefonu i výslechy StB. Když vyjde najevo, že byl jako agent nasazený na vlastní rodinu, stane se ze Špalkova otce nejistý, rozpadlý člověk, který už ani neví, co bylo dřív, jestli láska, nebo příkaz tajné policie sledovat svou budoucí ženu. Tu hrají dvě představitelky – Helena Dvořáková a Hana Burešová, obě současně přítomné na scéně. Burešová se účastní dění pouze občasnými replikami, její Matka sleduje vše zpovzdálí a snad i s odstupem času; její promluvy glosují situaci hořce a posmutněle, jakoby s vědomím toho, co se stane. Je vědoucím, rezignovaně ironickým alter egem postavy, kterou hraje Dvořáková vášnivě a naplno – žádný náčrt nebo skica, ale precizně vystavěný charakter ženy, které se hroutí svět. Miloslav König jako Syn přesně vystihl zranitelnost své postavy i její siláckými řečmi maskovanou nejistotu; Jiří Wohanka a Martin Veliký představují dvojici důstojníků StB (Čecha a Slováka), směšných, trapně hloupých, ale nebezpečných.

    Hraje se na nehluboké, široké scéně, rozdělené na několik segmentů – vlevo střecha domu, kam se otec uchyluje, aby se schoval před světem i před sebou samým, vpravo místnost, kde probíhají výslechy. Prosté aranžmá inscenace, stavějící především na hereckých výkonech, Klimáčkovu textu svědčí – stejně jako v textu samotném se zde doplňuje dramatičnost vypjatých situací s nadhledem, který nedovoluje, aby nostalgický patos převážil. Všudypřítomnost tajné policie, drobné kompromisy, znamenající ztrátu sebeúcty, osudová selhání, děti a rodiče hlavních postav jako trumf v rukou tajných v jejich odpudivé hře… Při mnohých scénách Klimáčkova dramatu pamětníky zamrazí, výborně napsané dialogy zachycují příznačný jazyk i reálie osmdesátých let. Zároveň ale hra záměrnou nadsázkou odkazuje na fabulační klišé dnešních příběhů o dobách totality. Královo přečtení Komunismu respektuje obě roviny textu a díky své lehkosti, vtipu a hereckým výkonům bude zřejmě úspěšně konkurovat pozdějším činoherním inscenacím, stejně jako se to podařilo jeho předchozím „scénickým náčrtům“ Schimmelpfennigovy Arabské noci nebo politické grotesky Ivy Klestilové Standa má problém.

    Divadlo v Dlouhé – V. Klimáček: Komunismus. Překlad a inscenační náčrt Karel Král, výprava Tomáš Zmrzlý, hudba a zvuk Václav Ježek. Premiéra 19. listopadu 2009.


    Komentáře k článku: Komunismus v kavárně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,