Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Co soudí o transformaci Asociace profesionálních divadel

    O nutnosti transformace (česky přeměny) příspěvkových organizací se mluví dlouho. Jsou údajně reliktem minulého režimu, drahé, nepružné, umělecky zkostnatělé či konzervativní, neumožňují inovace a kreativitu… Ti, kdo v příspěvkových organizacích začnou pracovat, je však často poměrně záhy začínají bránit.

    Oceňují, že poskytují alespoň základní jistotu finanční podpory, v uměleckém rozmachu jim dávno nikdo nebrání, produkují představení pro většinu divadelních návštěvníků, mohou provozovat finančně náročnější nekomerční žánry, pořádají významné festivaly, jejich tvůrci získávají pravidelně prestižní ceny…

    Problém tak často existuje spíše v nekonečné diskusi mezi „příspěvkovými“ a „nezávislými“, kde mnohdy spíše než o transformaci jde o to, kdo získá výhodnější podmínky v přístupu k veřejným zdrojům. Bohužel se má mnohdy za to, že řešení spočívá ve zhoršení podmínek všech na stejně špatnou úroveň, nikoliv v opravdové proměně (transformaci) celého systému.

    Zapomíná se zároveň, že příspěvkové organizace vznikly většinou po jediné skutečné transformaci v našem systému financování a správy divadel, po jejich odstátnění v první polovině 90. let. Byly zřízeny na základě zákona o obcích, které získaly do té doby nevídaně samosprávné a svobodné postavení. Vznikly za účelem poskytování veřejné služby a zajištění její dostupnosti.

    Samozřejmě, že ne vše z toho, jak příspěvkové organizace fungují, je příjemné a dostatečně motivující pro divadelní tvorbu. Příspěvková organizace je pod přísnou finanční kontrolou, což je dobře, aby se hospodařilo poctivě. Systémově je však, v důsledku obav z příliš velké „živosti“, leckde znevýhodněna. Nesmí být plátcem DPH z hlavní činnosti, respektuje Zákon o zaměstnanosti a platí za zaměstnance daně, sociální i zdravotní pojištění státu, ušetřené peníze musí nabídnout zřizovateli k použití pro jiný veřejný zájem, a ne pro další vlastní projekty, nevlastní majetek a konec konců i jejich ředitelé se stávají obětí politických kalkulací. To vše by bylo jistě žádoucí zlepšit jejich transformací. Asociace profesionálních divadel České republiky, jako jediný představitel zaměstnavatelů v tomto sektoru, dlouhodobě usiluje o prosazení Zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, který by výše uvedené vyřešil a zároveň zachoval jedinou výhodu příspěvkové organizace, tj. fakt, že její zřizovatel či zakladatel, kterým smí být výhradně stát nebo veřejná samospráva, odpovídá v konečném důsledku za trvání a existenci takovéto instituce. Jak totiž ukazuje poslední dvacetiletí, nejlepší zárukou kontinuity umělecké činnosti profesionálních divadel je politická odpovědnost před veřejností, prosazovaná mj. volbami.

    Trochu smutné a někdy i podivné je, že se však často mluví o transformaci příspěvkových organizací, a ne o transformaci celého systému. Nezáleží samozřejmě primárně na tom, zda veřejná správa podporuje příspěvkové organizace, obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení či obchodní společnosti ve stoprocentním vlastnictví státu, kraje nebo obce. Mimořádně však záleží na jejich skutečně rovnoprávném postavení z hlediska právních a hospodářských pravidel. Není prostě správné, aby jedni umělce zaměstnávali za státem regulované mzdy, jiní tytéž umělce za dumpingové ceny dotované de facto jejich mzdami a jiní za opravdové tržní ceny utvářené na celoevropském trhu. Není v pořádku, aby jeden subjekt podléhal úplné kontrole hospodaření veškerých příjmů, nákladů a výdajů, a druhý pouze vyúčtovával jednotlivou dotaci. Není asi ani úplně fér, aby někomu stát DPH vracel, a jinému nikoliv, přičemž jsou oba týmž státem podporováni, atd., atd.

    Transformace tedy jistě ano. Ale transformace celého veřejného sektoru v oblasti živého umění. Transformace, které bude předcházet seriózní rozvaha o oddělení neziskového a komerčního sektoru. To ostatně není problém jen divadel a orchestrů.

    Do té doby, než pochopíme, že volání po transformaci příspěvkových organizací nesmí být jen žádostí o přerozdělení veřejných peněz do méně průhledného systému, doporučujeme zacházet s příspěvkovými organizacemi jako s poměrně moderními dědici klíčové evropské tradice veřejných divadel. Jejich dveře jsou totiž z povahy této tradice otevřeny všem umělcům i divákům a jejich role je nezastupitelná.

    předseda asociace


    Komentáře k článku: Co soudí o transformaci Asociace profesionálních divadel

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,