Kategorie článků:
Mudrování nad DSB 2019 (No. 11)
Divný svět. Depresivní festival. Převažují představení o rozpadu mravních hodnot... O pondělních Soukromých rozhovorech pražského Divadelního spolku Jedl v Divadle Husa na provázku.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 12)
V neděli bergmanovská přehlídka vyústila v promítání dokumentu Hledání Ingmara Bergmana a německá linka i celý festival pak večer vyvrcholily inscenací Grassova Plechového bubínku slavné „brechtovské“ scény Berliner Ensemble.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 10)
Ve čtvrtek jsme v Soukromých rozhovorech Jedlu mohli vidět kuklu, která němě křičí z letošního vizuálu. V pátek se činohra MDO loučila s Nebezpečýmin známostmi a před půlnocí nás Franz Pätzold v podkroví Konviktu zahrnul Šepoty a výkřiky.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 8)
Po vyřešení komplikací s autorskými právy slaví na Floře obnovenou premiéru inscenace Persony. Po středeční besedě se zástupci Divadla Na zábradlí a projekci Bergmanova snímku Persona mohl divák dokonce porovnat inscenaci s filmem.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 7)
V úterý se po projekci dalšího Bergmanova filmu (Mlčení) v divadelní sekci programu konečně objevila také bergmanovská inscenace: Persony Divadla Na zábradlí. Za větší událost však platila repríza Vraždy krále Gonzaga Dejvického divadla.
Poslední komentáře
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 449)Nádherně zpracovaná pohádka, veselá, s poučným a p…
- on Pekelné dny PQ 2019 (No. 4)Pane Hulče, chybu máte přímo v premise "nestranný…
- on Pekelné dny PQ 2019 (No. 4)Josefe, samozřejmě, že kritik mluví za sebe, jinak…
- on Pekelné dny PQ 2019 (No. 4)Vladimíre, co se dnes na školách učí nevím, ale já…
- on Pekelné dny PQ 2019 (No. 4)Kritik má mluvit za sebe, nikoli za diváky, a nemo…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 453)Prozíravě v tomto článku uvedl Jaroslav Tuček celo…
- on Pekelné dny PQ 2019 (No. 4)Myslím, že používání "já" vers. zobecňující charak…
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 6)
Do druhé poloviny festivalu jsme se přehoupli velmi nenápadně – v pondělí se totiž spíše šeptalo než křičelo: nejprve v Bergmanově introspektivním surrealistickém filmu Lesní jahody a poté v pozdně večerním Reynkově dialogu s Bohem.
