Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Články autora: David Zábranský

    Homo ludens aneb Člověk bez zisku

    Homo ludens aneb Člověk bez zisku
    20. března 2017 Žádný komentář

    Po nějaké době se vracím na stránky Divadelních novin a hned s takovým tématem! Nezisk, bankrot, ztroskotání…

    Čtení na Klinice, Ovčáček a Konvička

    David Zábranský
    03. září 2016 1 komentář

    Před dvěma týdny jsem měl čtení v Autonomním sociálním centru Klinika (tak zní celý oficiální název, na kterém lidé z Kliniky dost lpějí), což je kulturní a politické centrum, které před pár lety vzniklo nelegálním obsazením nevyužívané budovy bývalé plicní kliniky...

    Kunderovo foyer a oslava bezvýznamnosti

    Kunderovo foyer a oslava bezvýznamnosti
    08. prosince 2015 Žádný komentář

    Brněnská Husa na provázku v listopadu uvedením jevištní básně o životě a díle Milana Kundery uzavřela svůj projekt Smějící se bestie, v jehož rámci se divadlo snažilo podat zprávu o české národní identitě.

    O Komedii podruhé

    O Komedii podruhé
    23. prosince 2014 Žádný komentář

    Před měsícem jsem ve svém sloupku mluvil o pražské Komedii, a kdyby se teď neblížily svátky, asi bych o ní psal i tentokrát. Důvod? Moje kritika, která se týkala nejen aktuálně zhlédnutého představení, nýbrž i Komedie v celku, tato kritika totiž vyvolala…

    Nefungující divadlo ve funkcionalistické budově

    Nefungující divadlo ve funkcionalistické budově
    23. listopadu 2014 Žádný komentář

    Jakmile se v Praze řekne nefungující divadlo ve funkcionalistické budově, všichni hned vědí, že je řeč o současné Komedii. U kavárenských stolů se po vyslovení vtipného opisu z vteřiny na vteřinu, jako by šlo o řadu v mžiku vyrašivších tújí, rozezní živý plot...

    Poslední komentáře

    Srdce temnoty

    Srdce temnoty
    30. října 2014 Žádný komentář

    Ten člověk na mne zpočátku působil jako kozel na místě zahradníka. Kdo? Inu, jeden takový Čech, jehož jsem potkal v německém Wiesbadenu. V cizině tehdy byl sotva týden, a už všemu rozuměl, do všeho strkal rypák. Zahradničí zahraničí, říkal jsem si tehdy, zatímco rypák...

    Výlet do Plzně

    Výlet do Plzně
    05. října 2014 Žádný komentář

    Nejdřív jsem si na kole jel k Vietnamcům do večerky pro pivo v plechu, aby se snadno vezlo; tížila mne hlava, a další zátěž, ač by to i byla zátěž vratná… ne, ne, žádné sklo!

    O nemovitostech

    O nemovitostech

    Milá Terezo, zdravím vás, ale především se vám z celého srdce omlouvám: tím totiž, že jste na sobě onoho večera měla tričko s vyšitým kočičím obličejíčkem, jehož zorničky byly umístěny přesně v těch místech, v nichž muži tíhnou vidět ženské duše.

    Srdíčka k zulíbání

    Srdíčka k zulíbání
    12. června 2014 Žádný komentář

    V zemích koruny české, jakož i v nitranském knížectví eura se mezi osobami mužského pohlaví najdou mnozí, kdož se cítí jako Václavové Havlové; mít více ambicí a žít trošku jindy, domnívají se tito muži, mohli by být tam, kde byl kdysi Havel. Kdož to jsou tito...

    Šílenství (pocta BH)

    Šílenství (pocta BH)
    13. května 2014 Žádný komentář

    Všechno to začalo, když jsem si dneska ráno klekl ke korytu Dunaje, sklonil jsem hlavu a propnul páteř, jako to dělá kočka, když se protahuje, načež jsem v předklonu čumákem nasál pach Podunají. Ach, moje nejmilejší Budapešti! Pod ramenem ti cítím Řím, Černé moře,...

    Být idiotem, nebýt idiotem, nebýt

    Být idiotem, nebýt idiotem, nebýt

    Když jsem v roce 2006 před českého čtenáře předstoupil se svým prvním literárním dílkem, bylo mi čerstvě devětadvacet let, a fakt, že moje první knížka vyšla právě v téhle mé životní fázi, nebyla náhoda, o to méně rezultát nějaké logické souslednosti (autor vyspěl...

    Vnitřní úspěch

    Vnitřní úspěch
    19. března 2014 Žádný komentář

    V českém disentu a exilu v polovině osmdesátých let po nějaký čas probíhal spor o hodnotu prvních Kunderových románů, které autor napsal mimo vlast.

    O režisérovi, jehož usvědčil vlastní program

    O režisérovi, jehož usvědčil vlastní program

    Nevím, jestli si toho laskavý čtenář všiml, ale venku se odehrává cosi jako renesance levice. Kdož chceš sedět na pohodlné vlně, radím ti, zanech ekologie a vydej se na levici, protože mladí, kteří udávají směr, ti teď levici žerou úplně stejně, jako jsme my v letech...

    A nihilo nihil

    A nihilo nihil
    23. ledna 2014 1 komentář

    Václav Černý se ve svých pamětech, když popisuje stav československého školství počátkem padesátých let, na jednom místě zmiňuje i o loutkáři Josefu Skupovi, strakonickém rodáku a tvůrci Spejbla s Hurvínkem. Mladý Skupa se sice ze Strakonic brzy odstěhoval do Plzně, kde pak...

    Kde dnes hledat masterpiece?

    Kde dnes hledat masterpiece?

    Vím, lidé teď televizí většinou pohrdají, doma už ji nikdo z vašich známých nemá (až se jednou bude sestavovat herbář těch nejomšelejších vět poslední dekády, věta: nevím, já televizi nemám, bude na prvním místě, a hned za ní bude jakési podivné mekání a í-hání),...

    Co nám TGM neřekl

    Co nám TGM neřekl

    Němci lidem, jako byl Josef Kajetán Tyl, říkali: „die enthusiastischen Böhmen“, entusiastičtí Češi, jindy v nich dokonce viděli sektu Zélótů. Nevím jak vám, ale mně by to pilo krev, kdyby se ke mně někdo choval takhle nadřazeně, a abych tomu někomu dokázal, že se ve svém...

    Každá mince má dvě strany

    Každá mince má dvě strany
    25. listopadu 2013 Žádný komentář

    Kdo čítává moje pravidelné divadelnické sloupky, ten ví, že mě zajímá spíše dění u divadel než divadlo samotné. Děním u divadla přitom ale nemyslím to, co se děje „kolem divadla“, čili klepy, nýbrž skutečně to, co se děje v bezprostřední blízkosti divadelního...



    Obsah,