Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O Komedii podruhé

    Před měsícem jsem ve svém sloupku mluvil o pražské Komedii, a kdyby se teď neblížily svátky, asi bych o ní psal i tentokrát. Důvod? Moje kritika, která se týkala nejen aktuálně zhlédnutého představení, nýbrž i Komedie v celku (nemůžu si pomoct, ale tak dobrá adresa by si zasloužila lepší soubor), tato kritika totiž vyvolala… Ne, já tady přece nehodlám zadělávat těsto na vánočku, a proto bych to měl říct přímo, tak přímo, jako se bere kapr do hlavy. Tak tedy moje kritika současné Komedie nevyvolala debatu, nýbrž agresivní výpad, který si z nitra Komedie našel cestu až do mé schránky na stránkách jedné sociální sítě; citovat z té zprávy s ohledem ke svátkům klidu a míru sice nehodlám, ale nechat to jen tak, se mi také nechce, a nejde přitom jen o mne, nejde jen o to, že se mi po přečtení té zprávy udělalo nevolno (svoji soukromou zlost na dramaturgyni Bidlasovou bych sem netahal), jde o víc: způsob, jakým se mnou paní Bidlasová začala komunikovat, totiž podle mě dobře ilustruje cosi obecného. Dovolím si pokračovat v bodech:

    1. Ta debata patří sem, nikoli na facebook.
    2. Divadla, která čerpají státní peníze, jsou tady kvůli divákům, nikoli naopak. Smyslem takového divadla není být hračkou dramaturgyň, herců a režisérů, nýbrž je to podávání slušných výkonů. Připravenost na kritiku je přitom absolutní samozřejmostí, a i na tu nejnablblejší kritiku se reaguje s pokorou – blbec, který kritizuje, je totiž v jednom i chlebodárcem; takzvané státní peníze jsou penězi i tohoto blba. Stručně: není to vaše divadlo, paní Bidlasová.
    3. Ve svém minulém sloupku jsem byl výše zmíněným blbem. Moje kritika byla nevěcná a neodborná. Nefandím si, netvrdím, že jsem odborník, mojí parketou je literatura, nikoli divadlo. Zároveň si ale troufám věřit, že jakás takás znalost jednoho vyjadřovacího prostředku, jakás takás znalost zákonitostí tvorby a s ní nevyhnutelně spojená, jistě také omezená znalost možností lidského rozumu a duše člověku umožňují posuzovat aspekty, které jsou společné literatuře i divadlu. Opět to řeknu bez obalu: podle mě v Komedii neumíte psát. O to totiž podle mne jde. A přesně k tomu jsem mířil ve svém listopadovém sloupku.
    4. Vracím se ke kritice a k mojí zkušenosti s kritikou. Svoji první knížku jsem vydal v roce 2006 a hned jsem začal (krom jedné literární ceny) dostávat rány. Že bych se ale vztekle ozval kritikovi? Že bych mu napsal rozezlený e-mail? Udělal jsem to jednou, a že to byla chyba, jsem věděl hned po odeslání. Byl jsem zelenáč. Od té doby po každé zamítavé kritice stoicky mlčím, protože dobře vím, že se ničeho nedomůžu, že dokonce věc ještě zhorším, když se ozvu jako potrefená husa. (Potrefená husa? No ano, jinak takový akt vnímat nelze, a můžete se stokrát stavět na hlavu, můžete stokrát vysvětlovat, že zrovna teď se husa neozvala.)
    5. Obsah a forma čili umět psát a „psát o něčem“. Kolem tohoto bodu se točím od první řádky (točil jsem se kolem něj i minule), a stejně tak se o něj přednostně zajímám i v případech, kdy jde o mne, o moje psaní. Když v recenzích na některý můj text vyjde, že je to text dobře napsaný, leč takzvaně o ničem (a kdy pak kritik ocení dílo jednou hvězdičkou z pěti možných), jdu… S písničkou jdu jako ptáček! Jdu slavit. Otevírám lahev a opíjím se – samou radostí. Napsat dobře o ničem, to je totiž výhra, neb ono „nic“ se jednou může změnit v „něco“, až člověk zmoudří nebo zblbne, až se najde, prostě řečeno. Ale čtenář už dávno ví, že tento sloupek jen jinými slovy opakuje, co jsem řekl už minule. Komedie je podle mě špatné divadlo, protože v něm chybí talent. Pokud by něco takového řekl kritik, asi by to bylo neprofesionální. Já však, blb, jenž si ten cirkus v Komedii platí, já si můžu dovolit říkat i blbosti.

    Komentáře k článku: O Komedii podruhé

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,