Články autora: Zdeněk Hořínek

Hrátky s Afroditou

Proslulý americký filmový režisér Woody Allen se ve své literární tvorbě pohyboval mezi filmovým scénářem a dramatem (o povídkách nemluvě). Dochází při tom k pozoruhodným proměnám, svědčícím o potenciální příbuznosti žánrů. I u nás...

Absurdní paraboly v hrách Václava Havla

Drama Václava Havla představuje originální úkaz českého divadla, pro nějž těžko hledat přímé předobrazy. Existuje snad jistá příbuznost s hrami bratří Čapků (Havlovi je však vzdálená jejich přímočará alegoričnost) a svým humorem ho též inspirovaly předehry...

Jak se vysvobodit z moci konzumu?

Název hry Dennise Kellyho Láska a peníze, kterou uvádí Divadlo v Dlouhé, hutně vystihuje její téma. Skladbě, sestávající ze sedmi v čase přeskakujících monologů a dialogů, předsunul hostující režisér Jan Mikulášek připsanou...

Tartuffe jako fraška

U příležitosti Fričových variací na tartuffovské téma v Divadle Na zábradlí (Tartuffe Games 2009) jsem si připomněl dvě starší význačné inscenace naznačující různé interpretační možnosti klasické hry. Inscenaci Rogera Planchona a kolektivu Théatre de la Cité de...

Masopust 2011

Vrcholné dílo Josefa Topola Konec masopustu vzniklo v době, kdy byly ještě v živém povědomí hry z vesnického prostředí s námětem združstevňování zemědělství a vyvlastňování soukromníků. Od napsání hry uplynulo teprve...

Poledne našeho života

Polední úděl Paula Claudela je hra pozoruhodného osudu. Dle vlastního svědectví byla jakousi dramatickou zpovědí mladého autora, který se cestou do Číny na lodi zamiloval do vdané ženy a prožil pak hlubokou duchovní krizi. To je ovšem autorova osobní...

Obyčejný život aneb Puklá váza

Inscenace Jana Mikuláška Trapná muka vychází (jak naznačuje už název) z raných povídkových knih Karla Čapka Boží muka a Trapné povídky. I když režisér – dramatizátor (nebo spíše kombinátor) zůstává věren Čapkově liteře, rytmem...

Smích nad ruinami

6/2011 Na počátku byl film. Jmenoval se shakespearovsky To Be or Not to Be (Být či nebýt), vznikal roku 1941 ve Spojených státech a natočil jej známý režisér-emigrant židovského původu Ernst Lubitsch. Film byl pozoruhodný i provokativním spojením...

Absurdity normality III

3/2011 Nekonečná epizoda v Divadle E. F. Buriana skončila kupodivu šťastně. Koncem osmdesátých let se mi stal tamní pobyt nesnesitelným. Při zkouškách na zlou Starou dámu od Friedricha Dürrenmatta jsem se zoufalstvím tloukl hlavou do obrovských sloupů ve foyeru a úpěnlivě prosil: Pane...

Jana historická, nebo aktuální?

3/2011 V převážně nepříznivém okolí překvapivě obstála titulní hrdinka v podání hostující alternantky Mariky Procházkové (roli ztvárňuje také Tereza Kostková). Není to žádná dojemná křehotinka, ale dobře urostlá mladice (i historická Jana prý měřila metr osmdesát)...

Absurdity normality II

Mé vztahy se Sokolovským se v nové situaci zkomplikovaly. Nelíbil se mi jeho konformismus i některé jeho panské manýry. Zkoušky sice dovedl svým režisérským exhibicionismem proměnit v poutavé interní divadlo, ale s herci zacházel často nešetrně. Několika favoritům šeptal...

Absurdity normality I

Když dovycházel můj nesouvislý seriál Zákruty a odbočky, někteří čtenáři zalitovali, proč mi to redakce předčasně ustřihla. Pravda je, že mi to nikdo neustřihl. Prostě jsem neměl chuť se tou odpornou dobou znovu prodírat. Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století (o...

Merlin kluše do finiše

Nezdar utopického projektu kulatého stolu má osobní příčiny (vina, nevěra, pomsta), ale vůle nadmíru ctižádostivého autora míří k cílům nadosobním, společenským, ne-li přímo kosmicky katastrofickým. Daří-li se v rovině osobní, již lze srozumitelně a účinně vyjádřit...

Polorecenze Polomerlina

Pověsti a legendy o králi Britů Artušovi a jeho rytířích Kruhového stolu poskytly německému dramatiku Tandredu Dorstovi látku ke hře Merlin aneb Pustá země. Spíše než normální hra je to bohatý materiál pro hru, text neobvyklý nejen svou enormní délkou, ale i nejednotnou...

Vypravěč, představitel i komentátor z Hamburku

Thalia Theater Hamburg – Franz Kafka: Amerika.

Škola zpívající

Do školy chodil víceméně každý. A na svá zelená léta vzpomíná v dobrém i méně dobrém, vážném i častěji veselém. Není divu, že toto vzpomínání plodí „evergreeny“. Dokladem nadmíru přesvědčivým jsou studentské romány Jaroslava Žáka a podle nich natočené filmy,...

Divadelní přitažlivost Franze Kafky

Čím přitahuje Franz Kafka divadelníky? Odpověď nebude jednoznačná, jako nejsou jednoznačné Kafkovy dokončené povídky i nedokončené romány. Lze však obecně předpokládat, že motivací bude Kafkova nezvyklost a nesnadnost, přitažlivá v době, kdy je divadlo unaveno dramatickými...