Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Polorecenze Polomerlina

    Pověsti a legendy o králi Britů Artušovi a jeho rytířích Kruhového stolu poskytly německému dramatiku Tandredu Dorstovi látku ke hře Merlin aneb Pustá země. Spíše než normální hra je to bohatý materiál pro hru, text neobvyklý nejen svou enormní délkou, ale i nejednotnou stylizací, jež vedle dramatických dialogů zahrnuje i dialogy nepřímé, výpovědi epické a reflexivní, lyrické vložky pro deklamaci a zpěv – a ponechává některé pasáže bez přesnějšího určení k volnému použití inscenátorům. Starší inscenace ve smíchovském Labyrintu a v brněnském Národním divadle text výrazně krátily, takže se vešel do jednoho večera. Dnešní smíchovské Švandovo divadlo rozdělilo hru do dvou inscenací: program první části nazvané Merlin: Zrození (trvající plné čtyři hodiny) na zadní straně oznamuje (v duchu televizních seriálů) …to be continued… Merlin: Grál od 11. 12. 2010.

    Vzhledem k tomu, že i rozdělené dílo je (mělo by být) dílem jediným, lze psát o polovičním Merlinovi pouze poloviční recenzi, omezující se na vypsání neúplných dojmů z neúplné inscenace, a konečné posouzení celku odsunout až na dobu předvánoční.

    Prvním problémem inscenace Merlina je jeho lokalizace a řešení nesčetných proměn. Režisér Dodo Gombár zvolil jako východisko soudobou nádražní halu. Z ampliónu opakovaně zní hlášení o zpoždění, které budí nevoli anonymního množství pasažérů. Rámcová metafora je zřejmá: konkrétní situace navozuje obecné asociace času a čekání. Konkretizace má ovšem svá úskalí. Působí mírně řečeno bizarně, když kandidáti kralování se pokoušejí vytáhnout meč nikoli z kamene, ale z železniční výhybky. Anonymní dav vyjadřuje počáteční chaos, z něhož se postupně vynořují dramatické postavy a situace. Dlouho je jeho aktivita omezena na (bitevní dění vytrvale nahrazující) dupání nebo ještě hůře na pouhé civění.

    Ve faustovské dvojici komentátorů dominuje nad málo výrazným Ďáblem Roberta Jaškówa kouzelník Merlin hostujícího Csongora Kassaie (od zrození trvale v bílém spodním prádle). Nedostatkem sebevědomého, pohybově virtuózního výkonu je mluvní projev, vyznívající v dlouhých textových partiích vinou úzkého rejstříku jednotvárně a nelibě.

    Dalším režisérovým originálním nápadem je obsazení dvou z hlavních mužských rolí herci opačného pohlaví. Hlavní hrdina a milovník Lancelot působí v chladně upjatém podání Kristýny Frejové jako dekadentní dandy a znuděný transvestita, který se svou údajnou mužnou přitažlivost marně snaží naznačit obscénními gesty. Zuzana Onufráková naproti tomu nikterak nezastírá své pohlaví a Mordredovy nekalé úmysly vyjadřuje rozličnými tiky a žertovnými škleby. Rozhodně nás tak nepřesvědčuje o schopnosti vyrůst v Artušova nejsilnějšího protivníka. Ale uvidíme.

    Ženy, co hrají ženy, jsou na tom podstatně lépe. Vyvstane to zvláště ve druhé půli večera, kdy je dav uklizen nebo uklidněn a uvolňuje se prostor pro intimnější vztahy. Vrchol představuje konfliktní situace mezi dvěma soupeřkami o přízeň Lancelotovu, křehkou Petrou Hřebíčkovou (královna Ginevra) a zoufale se bránící Evou Leimbergerovou (Elaina). Obdobně suverénní výkon podává zkušená Apolena Veldová (Herceloida) ve scéně se synem Parzivalem. Jeho představitel Patrik Děrgel se však coby sólista při svém exaltovaném hledání Boha soustřeďuje více na ukřičené řádění než na vnitřní smysl cesty. Jako v řadě ostatních projevů méně by bylo více. Názorným dokladem je promyšlený a ukázněný výkon Kamila Halbicha v roli krále Artuše. Výkon vnějšně minimalistický, ale významově i emocionálně plně nasycený. Hercova velká příležitost však teprve přijde.

    V prozatímním závěru se inscenace vrací k železniční realitě. Pasažéři se natěsnají do vagonu, který kouzelník Merlin spolu s Ďáblem odtlačí do zákulisí … to be continued.

    Švandovo divadlo na Smíchově – Tankred Dorst (spolupráce Ursula Ehlerová): Merlin: Zrození. Překlad Vladimír Tomeš. Režie Dodo Gombár, dramaturgie Martina Kinská, výprava Eva Jiřikovská, hudba Roman Holý. Premiéra 16. října 2010.


    Komentáře k článku: Polorecenze Polomerlina

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,