Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky

JAMU sedmdesátiletá (I) (události, vzpomínky, dokumenty)

11/2017 Svou paměť mají nejen tvůrčí osobnosti, ale také umělecké instituce. Cílem následujícího seriálu je přiblížit řadou vzpomínek a málo známých dokumentů významné události, osobnosti i zajímavé souvislosti ze života umělecké školy. JAMU za sedm desetiletí existence...

Jan Skopeček: Má poslední štace (VIII)

10/2017 Po toužebně očekávaném odchodu Burdy do důchodu se v roce 1982 stává ředitelem Divadla S. K. Neumanna herec Václav Mareš.

Jan Skopeček: Má poslední štace (VII)

9/2017 V dubnu 1965 Lohniský opět všechny překvapil, v Libni se totiž konala premiéra Kafkova Zámku.

Jan Skopeček: Má poslední štace (VI)

8/2017 V souvislosti s naší divadelní činností v Divadle S. K. Neumanna lze plným právem hovořit o „zlatých šedesátých letech“.

Jan Skopeček: Má poslední štace (V)

7/2017 Nutno připomenout, že jsme v padesátých letech byli stále plni ideálů, i když postupem doby čím dál víc jen těch divadelních.

Jan Skopeček: Má poslední štace (IV)

6/2017 Zásadní zlom v mém (respektive našem – tedy mém a Věry) životě nastal v roce 1948. Tehdy byl Jan Strejček jmenován ředitelem divadla Akropolis na Žižkově.

Jan Skopeček – Má poslední štace (III)

5/2017 V dubnu 1945 se Američané dostali asi pět kilometrů od tábora. Tak byl rychle rozpuštěn. Cesta domů byla dramatická, několikrát mi šlo o život.

Má poslední štace (II) – Jan Skopeček

4/2017 V roce 1940 jsem na přání otce začal studovat soukromou obchodní školu, na obchodní akademii mne nevzali. Utěšovalo mne, že pro divadlo jsem ještě moc mladej – bylo mi sotva 15, nic nebylo ztraceno.

Jan Skopeček – Má poslední štace (I)

3/2017 Patří mezi velké herce české poválečné historie. Přes mnohé životní útrapy je dnes jedním z našich nejstarších herců, živoucí legendou.

Tatíček (III)

2/2017 Rodinné vzpomínky na loutkáře Jana Malíka potřetí Když jsme se s maminkou vrátily po téměř dvou letech z Janských Lázní do Prahy, byl tatínek zrovna v plných přípravách na otevření nového divadla, které vzniklo přebudováním pavilonu Kleine Bühne na dvoře Slovanského...

Tatíček (II)

1/2017 S tatíčkem jsem ovšem, i když jsme bydleli v jednom bytě, prakticky nežila. Žila jsem jaksi vedle něho, nebo mimo něj. Možná to zase způsobila nechtěně maminka, která po mém narození dostala šílený nápad: aby nerušila tvorbu svého obdivovaného Honzíčka, odjela se mnou –...

Tatíček (I)

22/2016 Počátkem prosince bylo na seznam světového nehmotného dědictví UNESCO zařazeno také české a slovenské loutkářství. Byl by to nejkrásnější vánoční dárek pro dr. Jana Malíka (1904–1980), významného českého loutkáře, autora, režiséra, ředitele Ústředního...

Milada Matuchová: Příběhy ze zámečku se zubatou věží (IV)

21/2016 Ve Vesnickém divadle jsem viděla odvrácenou tvář pozlátka, které se jmenuje divadlo.... Milada Matuchová o Vesnickém divadle.

Milada Matuchová: Příběhy ze zámečku se zubatou věží (III)

20/2016 Dalším z režisérů Vesnického divadla byl Jaroslav Pleva. Vyučený typograf, ochotnický režisér, kterému v padesátých letech strana dovolila režírovat, i když neměl tu požadovanou DAMU... Milada Matuchová o Vesnickém divadle.

Milada Matuchová: Příběhy ze zámečku se zubatou věží (II)

19/2016 S Trudou Šedovou jsem se znovu setkala ve skupině, kterou vedl Mirek Bittl.... Milada Matuchová o Vesnickém divadle.

Milada Matuchová: Příběhy ze zámečku se zubatou věží (I)

18/2016 Vesnické divadlo bylo jednou z prvních a nejviditelnějších akcí ždanovovské kulturní politiky... Milada Matuchová o Vesnickém divadle.

Zahradní slavnosti hrádečkovské (IV)

17/2016 Byl jsem vyzván DN, abych se přidal k informacím o Zahradních slavnostech, které se objevily na zadní straně Divadelních novin jako vzpomínky na pokračování některých účastníků těchto spíše soukromých setkání přátel her Václava Havla na mé chalupě na Hrádečku.