Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky
Měl rád husu, pivo a becherovku

Zemřel Peca. „Nezapomeneme,“ zní z Divadla Husa na provázku.
Příliš krátké životy (IV)

4/2019 Po prvním setkání s Nikou jsem toužil vidět ji znovu. Moc se mi líbila, byla to nesmírně inteligentní mladá holka (jak my v Brně říkáme) s přitažlivými rysy v obličeji. Bylo jí jednadvacet let.
Příliš krátké životy (III)

3/2019 Nika bydlela v prvním roce svých studií brněnské herecké konzervatoře v internátě v Kamenické ulici. Dívky tam žily „jak sardinky“, šest v jedné místnosti, soukromí de facto žádné. Do desáté večer musely být na pokoji, což bylo přísně kontrolováno. A tak se Nika ve...
ZPRÁVY: Výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky Hudebního divadla v Karlíně

Hlavní město Praha vyhlašuje výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky příspěvkové organizace Hudební divadlo v Karlíně se sídlem Křižíkova 283/10, 186 00 Praha 8. Požadované předpoklady: ukončené vysokoškolské vzdělání – magisterský studijní program, případně bakalářský studijní program v souladu s nařízením vlády…
Příliš krátké životy (II)

2/2019 Sedmého července 1977 jsme tedy přijeli do Rakouska. Odstěhovali jsme se tam. Do emigrace, do exilu… Račte si z toho pojmenování či označení našeho následujícího pobytu vybrat. Myslím, že obojí bude souhlasit. Mateřštinou nám byla čeština. Nika se narodila v Ostravě a já i...
Příliš krátké životy (I)

01/2019 S Nikou Brettschneiderovou jsme se vzali v první polovině sedmdesátých let, v tvrdě „normalizovaném“ Československu – ona herečka, já režimem stíhaný osmašedesátník, absolvent filosofie se zájmem o divadlo. Náš život doma v Československu i poté v Rakousku jsme žili...
Ekologie ducha (VI)

22/2018 Čím to, že sám už sobě nejsem svůj Michelangelovo zamyšlení přesně charakterizuje období, do kterého mne osud vyzval razantně vstoupit, aniž bych se dlouho uměl zbavit stesku – po hereckém lesku. V roce 1990 jsem se stal prezidentem gay hnutí u nás. Funkci jsem předal až po...
Hrst vzpomínek na Miloše Formana

22/2018 Copak o to, napsat hrst vzpomínek na geniálního muže už nebude problém. Ty vzpomínky existujou a samy se mi hrnou do hlavy. Ale problém je pro mne, jak začít.
Ekologie ducha (V)

21/2018 Na DAMU jsem si odbyl také první setkání s filmem. Ve čtvrťáku mě Vladimír Drha obsadil do role Zimy ve filmu Dneska přišel nový kluk.
Jedna velká kapitola skončila

Vzpomínka na Niku Brettschneiderovou – českou emigrantku, chartistku, herečku, režisérku, vedoucí ateliéru herecké výchovy na JAMU, a především s manželem Ludvíkem Kavínem spoluzakladatelku vídeňského Theateru Brett.
Ekologie ducha (IV)

20/2018 Do Divadla E. F. Buriana jsem přišel rovnou z DAMU. Zahájil jsem angažmá rolí Pavky v Kazancevově hře Na jaře se k tobě vrátím.
Moudrý klaun s vůní tymiánu

Literát Alen Malina skládá ex post in memoriam poctu svému příteli Miroslavu Horníčkovi, od jehož narození uplynulo v sobotu 10. listopadu 2018 sto let, básní, kterou složil pro vzpomínkový večer po Horníčkově úmrtí před patnácti lety.
Pour cette dame gentille et charmante

Jarmila Krátká se narodila 15. listopadu 1934 ve Ždánicích, v krajině kolem Kyjova, krajině bohaté nikoliv majetkem, ale krajině bohabojné... À votre santé, madame. Merci de tout.
Ekologie ducha (III)

19/2018 Čtvrťáci začali v DISKu studovat hru Ladislava Balleka Pomocník. Já byl ve třeťáku a čtvrťáci mě pozvali na roli advokáta Bjelika.
Ekologie ducha (II)

18/2018 Tento ochotnický soubor mi dal skutečnou hereckou zkušenost. Zhluboka jsem se tu nadechl šminek, mastixu, kostýmů a hlavně prožitku z velkých rolí. Divadlo poezie mne učilo interpretovat složité myšlenky veršů v civilním prostoru, oblečení i projevu, kde atmosféru tvořil symbol,...
Ekologie ducha (I)

17/2018 Jiří Hromada (1958) není jen hercem, dabérem a moderátorem, zkrátka člověkem od divadla, rozhlasu a filmu. Je neúnavným pozorovatelem a ultra aktivním účastníkem všeho, co ho v životě potkalo – aktivistou, tak trochu politikem, poradcem dvou ministrů, prezidentem dvou spolků....
Ohlédnutí (III)

16/2018 Nakonec jsem se dostala do svého posledního, ale také nejdelšího profesionálního angažmá – do Kladna.
Ohlédnutí (II)

15/2018 Přijížděla jsem autobusem do Karlových Varů, tentokrát jako vystudovaná herečka. Koupil mě pan režisér Hugo Domes. Opět jsem si připadala dospělá, plná nadějí a očekávání. V autobuse městské dopravy jsem se poněkud ztrácela, nebylo to totiž tak jednoduché, bus se šplhal...