Články autora: Dominik Melichar
Odouzeni ke svobodě 2019 (No. 4)
Pod metaforickým názvem Stavitelé písku uskupení Dialog uměním se skrývá umělecká koláž úryvků a parafrází perské, hebrejské a arabské poezie a publicistických a diplomatických textů.
Odsouzeni ke svobodě 2019 (No. 3)
Hned první inscenace 26. ročníku festivalu nejen nezávislého divadla ...příští vlna/next wave... předvedla nevybíravé, až šokující, přesto citlivě poetické pochopení svobody a odsouzení člověka být svobodný.
Antika na půl cesty
15/2019 Antická Štvanice svým čtvrtým ročníkem v zásadě naplnila podstatu Velkých Dionýsií: po třech tragédiích předvedla komedii. Oproti tradici těchto starořeckých oslav ale měla každá inscenace jiného autora. V případě scénáře komedie Plodnost! Mír! A Bohatství! dokonce...
Marný boj věšáků na bikiny
9/2019 Petra Hůlová svou zatím poslední prózou Stručné dějiny Hnutí a její následnou dramatizací pro Městská divadla pražská v koprodukci se Státními divadly v Norimberku a Stuttgartu dokázala dvě věci.
Lesk a bída vládnutí
7/2019 Anna Klimešová je ve své generaci režisérkou nebývale produktivní na širém poli uměleckých aktivit.
Jako vystřižená z časopisu
17/2018 Miřenka Čechová napsala kontroverzní knihu. Tedy lehce kontroverzní, abych byl přesný. Tak to píší v anotaci v nakladatelství Wo-men, kde literární debut známé performerky pod názvem Miss AmeriKa vyšel. Nutkání napsat knihu v autorce vyvolal několikaletý studijní pobyt v New...
Nultý bod (No. 7) Za dveřmi / 2018
Ve středu se poprvé a hned dvakrát pražskému publiku představil poněkud výstřední německý performer a žonglér s diabolem Jan Manske alias DJuggledy.
Nultý bod (No. 5) Za dveřmi / 2018
V reportáži z prvního dne festivalu jsem zapomněl zmínit německou akvizici Cabinet Fatalia aneb Druhý den festivalu pouličního divadla Za dveřmi na pražském Výstavišti.
Nultý bod (No. 4) Za dveřmi / 2018
První den festivalu pouličního divadla Za dveřmi na holešovickém Výstavišti: Jeden z vrcholů přišel překvapivě záhy po zahájení – soubor Kamchàtka.
Kolaps polemického prostoru
13/2018 Když v roce 2011 šéfka časopisu A2 Libuše Bělunková cupovala v článku „Celibátem proti prostituci“ některá literární periodika za přístup jejich autorů ke kritice a psaní o literatuře, potažmo kultuře, přihnojovala polemickým kompostem zdravé kritické prostředí.
Člověku už nad tím nestojí ani rozum
12/2018 Pro mě osobně byl vstup divadla X10 na pražskou divadelní scénu v roce 2013 roven zjevení. Iniciační zkušenost – zaplavení pražských tramvají a možná i dalších dopravních prostředků, ale já si pamatuju hlavně ty tramvaje, A4 plakáty s ohromným nekompromisním názvem X10 v...
Penisovou propastí na dno
9/2018 Šimko metodu zaměřenou na práci s orální historií, dokumentem a autentickými výpověďmi neopustil ani v nejnovější inscenaci, jež nese provokativní název 50 odstínů (České porno).
Odhalení lumírovských krizí
6/2018 Vydávání osobní korespondence je vždy choulostivým projektem. Málokdy pisatelé dopisů přistupují ke svému psaní jako k potenciálně publikovatelným textům. Jejich otiskování pak podle odpůrců narušuje přirozené soukromí a především literární odkaz, který autoři po...
Člověk bez východiska
6/2018 Kafkova povídka Zpráva pro jistou Akademii žánrově osciluje mezi kristovským podobenstvím, bajkou a groteskou, přičemž jejím nejzřetelnějším smyslem je nahlédnout lidské konání optikou ne-člověka tak, aby je nazřel obnažené, leč bez komentáře.
Poezie je subkultura
5/2018 Přesně za měsíc budeme znát vítěze už sedmnáctého ročníku literárních cen Magnesia Litera. Její organizátoři rádi připomínají, všem škarohlídům a zlým jazykům navzdory, jak jsou ceny ocenění hodné, neboť způsobují mnohdy až raketové prodeje zvítězivších knih.
Konec vzdělanců (v Čechách)
5/2018 Před pětašedesáti lety, v roce Stalinovy smrti a osm let po konci druhé světové války vydal americký spisovatel Ray Bradbury antiutopický román 451 stupňů Fahrenheita. Ten popisuje společnost, v níž se nejenže nečte, ale knihy se v ní dokonce programově pálí a humanitní...
Ivana Uhlířová: Vůle, přesnost, vášeň, to mě fascinuje
4/2018 Někde jsem četl, že po Lídě Baarové je Ivana Uhlířová (1980) teprve druhá herečka, která se dokázala prosadit v Německu. Ona to vnímá spíš jako „husarskej kousek“. Nicméně pravdou je, že vedle mnoha českých scén má za sebou zkušenost se švýcarským, rakouským i...
