Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Marný boj věšáků na bikiny

    Petra Hůlová svou zatím poslední prózou (román je pro toto dílo vskutku nadsazený výraz) Stručné dějiny Hnutí a její následnou dramatizací pro Městská divadla pražská v koprodukci se Státními divadly v Norimberku a Stuttgartu dokázala dvě věci. Tou první je skutečnost, že zavedeným a dosud originálním autorům po nějaké době nakladatelé vydají cokoli bez ohledu na kvalitu. A tou druhou je fakt, že ne všechno, co se v divadle udělá v zahraničí, je automaticky špička divadelní tvorby.

    Stručné dějiny Hnutí popisují sedm fází převýchovy mužů z povrchních jedinců bažících jen po ženské kráse v jedince, které už nevzruší vůbec žádná žena, ale zato jsou schopni obdivovat každou nehledě na věk a množství podkožního tuku… (na snímku Sarah Haváčová a Felix Mühlen) FOTO PATRIK BORECKÝ

    Otázka postavení žen ve společnosti a chybějící celospolečenská erudovanost o tom, co to vlastně je feminismus, Petru Hůlovou štve, a tak napsala Stručné dějiny Hnutí. Námět je rozhodně pozoruhodný. Zakladatelka Hnutí Rita se ještě jako malá holčička podivuje nad hromadou reklamních billboardů s pózujícími téměř nahými ženami. To je i naše realita. Rita ale nezůstane jen u údivu a brzy začne s teroristickými činy, které postupně vedou k revoluci, v níž na vrcholu společenské hierarchie stanou ženy a prasáčtí muži se dřív nebo později musí podvolit takzvané převýchově v takzvaných Institucích. Cílem je, jemně řečeno, aby muž neslintal nad ženskou krásou, ale nad jejím intelektem a zkušenostmi. Krásná utopická představa, na kterou má spisovatelka právo. Její zpracování však hraničí spíše s instruktážní příručkou. Popisuje sedm fází převýchovy mužů z povrchních jedinců bažících jen po ženské kráse v jedince, které už nevzruší vůbec žádná žena, ale zato jsou schopni obdivovat každou nehledě na věk a množství podkožního tuku. Vyprávění končí závěrečnou zkouškou, v níž někteří muži uspějí, jiní ne. Toť vše. Zábavné to není a obohacující taky ne.

    Režisér Armin Petras zcela pominul i to málo, co z předlohy dělalo aspoň „učtitelnou knihu“. Tedy vypravěčskou zručnost a jedinečný charakter hlavní hrdinky, jež byla vzhledem k typizované stafáži všech ostatních postav, nebo spíš figurantů, jedinou propracovanou postavou knihy. Jenže ve ztvárnění Stephanie Leue o důsledné kresbě charakteru nemůže být řeč. Oděná v asexuální mundúr (jako ostatní figury) naprosto náhodně mění nálady, jednou je zasmušilá, aby následně vybuchovala v nefalšované nadšení.

    Pro ČRo Vltava se Petras vyjádřil, že u Hůlové oceňuje především humor, který mu připomíná Jaroslava Haška. Německé překlady Haškových próz musí být vskutku mizerné, neboť v případě těchto dvou autorů nelze mluvit ani o vzdáleném příbuzenství, natož o paralele. Humor inscenace tkví především v dynamickém střídání jazyků, jimiž se na jevišti hovoří. Zde je nutno smeknout před schopnostmi všech čtyř herců, zejména tedy těch českých, kteří v mžiku přecházejí z češtiny do angličtiny, potažmo do němčiny. Postavit na tom celou inscenaci je ale trochu málo. Humorné přišlo tvůrcům asi i potýkání se mužů (Martin Donutil a Felix Mühlen) s jednotlivými fázemi převýchovy. Například v tuze vtipné scéně jako ze středoškolské akademie, kdy je náhle odhaleno, že muž ukájející se za paravánem masturbaci jen předstírá. Režie však byla ještě šokantnější – a to zejména ve střídání mikroscének připomínajících silvestrovské estrády s diskomomenty a neuvěřitelnými odchody herců. Když je režisér potřeboval dostat z jeviště, prostě nechal jednu postavu říct (parafrázuji): Pojď, půjdeme pryč.

    Shrnuto: Próza Stručné dějiny Hnutí je ploché a tezovité literární dílo. Jeho velká myšlenka zkušenou autorku strhla ke zkratkovitosti a k úmorné snaze vyjádřit se k feministické otázce na úkor propracované románové výstavby, na niž jsme u ní byli dosud zvyklí. Může se stát. Ve zcela zbytečné adaptaci pro jeviště se však ztrácí i ta troška zajímavého. Dokonce tu chybí i ten už v předloze poněkud povrchní důraz na novou éru, v níž ženy konečně nejsou vnímány jako věšáky na bikiny, nýbrž myslící bytosti, což bych jim ze srdce přál.

    Městská divadla pražská (Komedie) / Státní divadlo Norimberk / Státní divadlo Stuttgart – Petra Hůlová: Stručné dějiny Hnutí. Režie Armin Petras, dramaturgie Brigitte Ostermann a Fabian Schmidtlein, kostýmy Patricia Talacko, hudba Jörg Kleemann, světelný design Norman Plathe. Premiéra 30. března 2019 v Komedii.


    Komentáře k článku: Marný boj věšáků na bikiny

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,