Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Lesk a bída vládnutí

    Anna Klimešová je ve své generaci režisérkou nebývale produktivní na širém poli uměleckých aktivit. Spoluzaložila divadelní soubor 8lidí, organizuje festival Otevřené muzeum v Horním Maršově, a to je stále ještě studentkou Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU. Nyní dostala prostor k realizaci inscenace od divadla Komedie, čím dál zajímavější platformy pro autorské divadlo. A navzdory nízkému věku si scénu podmanila jako zkušený mazák s desítkami inscenací v „sívíčku“. Potvrdila radost z objevování neznáma a pustila se do Vladaře, více než 500 let staré příručky, jak vládnout, od italského autora Niccola Machiavelliho. Pět mladých mužů nechala na jevišti umírat, zpívat a předvádět rituální ragbyový tanec a výsledkem je dynamická činoherně hudební smršť, v níž se slibně ozývá nejmladší generace tvůrců i herců. Která se navíc nebojí politického divadla.

    Král je mrtev, ať žije král! Milan Vedral, Vojtěch Vondráček a Cyril dobrý v inscenaci Vladař FOTO MARTIN ŠPELDA

    Machiavelli svůj nijak dlouhý ani složitý text věnoval florentskému vládci Lorenzovi Medicejskému. V hrubých, leč sugestivních axiomech nastínil ideální principy, podle nichž by měl politik vládnout, aby si udržel moc a poddané. Je to text zcela oproštěný od dialogičnosti a situací – pro divadlo ne zrovna vhodný materiál. Jedinými narativy jsou občasné exkurzy do historie, odkud Machiavelli čerpal příklady ideálních vládců. Nejspíš i proto zazní úryvek z Vladaře jen v krátké, ovšem velmi silné scéně sborové recitace těsně před koncem představení. (A bylo by jen ku prospěchu věci, kdyby inscenace skončila právě zde.) Jinak inscenátoři čerpají z dalších tematických textů, zejména z autentických politických projevů a prohlášení, ale i z vlastní tvorby. I přes zjevný zdrojový eklekticismus je však inscenace po textové rovině překvapivě soudržná a sdělná.

    Sympatická je i snaha o návrat k některým tradičním divadelním prvkům, které jsou v dnešní době na ústupu či všelijak znehodnocovány a mrzačeny, neboť je to dnes módní. A tak se například začíná forbínou. Divák se seznámí s herci, zazpívá si s nimi a snad se i zasměje, ale i přesto jde o jedno z nejslabších míst inscenace: proč protagonisté působí jako parta rozjívených studentů na školní akademii? Roztažením opony se však kurz obrací a začíná přehlídka ideologií, válečných zkušeností a národních traumat.

    Pětice herců během cesty od klasických středověkých mocenských šarvátek až po tragédie 20. století ztvární vůdce na vrcholu sil i nešťastníky padající do nejtemnějších hlubin zavržení. Mládí představitelů neubírá figurám panovníků na vznešenosti a autenticitě, ba naopak: znuděný a arogantní vladař Vojtěcha Vondráčka se vyznačuje hejskovstvím v oprsklé tváři, buranský vládce světa Štěpána Lustyka mladistvou nabubřelostí a Cyril Dobrý definuje své postavy sveřepě kamenným výrazem, ať už slouží jiným, nebo sám organizuje válečné mašinerie. Silně estetizované scény (jako je například portrét vzestupu a pádu Lustykova autokrata, jehož podobizně v nadživotní velikosti vazalové úslužně čistí boty, ale po jeho zavraždění ji zneuctí syrovými vajíčky) střídají precizně zvládnutá hudební čísla, zejména kolektivní chorál Te Deum před popravou jednoho z králů.

    Onen eklekticismus a počáteční skečovitost ve zpodobení různých typů vládnutí se postupně přetaví v nepříjemný a pozoruhodně kompaktní obraz lidství se všemi jeho veletoči hanebnosti, které je nejen naší historií, ale i naší přítomností (jak lze soudit z četných narážek v inscenaci), a nezmění-li se něco, tak i budoucností. Anna Klimešová vytvořila pro Komedii jedno z nejpozoruhodnějších politických divadel přinejmenším za poslední sezonu.

    Městská divadla pražská (Komedie) – A. Klimešová a kol. podle N. Machiavelliho: Vladař. Režie Anna Klimešová, dramaturgie Petr Erbes, výprava Klára Fleková, hudba Michal Cáb. Premiéra 16. března 2019.


    Komentáře k článku: Lesk a bída vládnutí

    1. Honza Javorek

      Avatar

      Já jsem tu úvodní forbínu
      pochopil jako Sametovou revoluci v Československu. O to kontrastnější potom byl absolutní rozmazlený Vojtěch, když zmizela opona.

      11.01.2020 (22.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,