Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky

V šat bílý oděna

Zdá se mi, že dnes jako by se voda zavřela za lidmi, kteří zahynuli za války… Vzpomínka na Milenu Šimsovou, která zemřela 21. února ve věku nedožitých devadesáti let.

O Vinohradech kdysi královských (XIV)

V plzeňském Divadélku feriálních osad Skupa mluvil a vodil hlavně Kašpárka, což byl nejvýraznější charakter mnoha představení a také „opovědník“ – loutkový konferenciér většiny kusů i varietních loutkářských kreací. V této roli mohl Skupa rozvinout styk s publikem...

Malý velký muž

Dušan Klein byl pro mě zosobněním fričovského filmařského profesionála... Opožděná vzpomínka na filmového režiséra.

O Vinohradech kdysi královských (XIII)

Poprvé jsem viděla Divadlo Spejbla a Hurvínka, když mi byly asi čtyři nebo pět let. To ještě divadlo sídlilo ve své domovské Plzni, ale hrávalo převážně na zájezdech po celé republice a do Prahy jezdívalo na občasná hostování.

O Vinohradech kdysi královských (XII)

Repertoárová škála souboru DKM na našem gymnáziu byla široká. Pod vedením Antka Vondráčka, který byl dobrý muzikant a pianista (přestože měl jednu ruku od narození kratší a zdeformovanou), vznikl například mužský sextet.

Náša

V sobotu 29. ledna ráno mě Facebook upozornil, že mám popřát Petrovi Našicovi – Nášovi – k jeho padesátým osmým narozeninám. Jak rád bych to udělal. Jenže tou dobou už Petr nebyl několik dní mezi živými.

O Vinohradech kdysi královských (XI)

Gymnázium Jana Masaryka se dočkalo jen dvou let a dvou měsíců, trvalo do konce školního roku 1949/1950.

O Vinohradech kdysi královských (X)

Podobně jako jeho matka byl Jan Masaryk hudebně nadaný; hrál na klavír snadno a okouzlujícím způsobem, obvykle zpaměti, a většinou improvizoval. Znal obrovské množství lidových písní – českých, slovenských, ruských, polských, maďarských, rumunských.

Byl rozený kazatel

Mudrování nad odchodem dominikánského terciáře, herce Miroslava Gabriela Částky.

Rafe, píšu Ti

Jestli o někom platí, že máme v sobě anděla i ďábla, byl jsi to Ty... Osobní vzpomínka na herce Rafaela Pražáka.

O Vinohradech kdysi královských (IX)

Když jsem chodila do kvarty, jela naše třída na školní lyžařský zájezd do Krkonoš. Byla druhá půlka února 1948, který později dostal na dlouhou dobu čtyřiceti let přívlastek Vítězný s velkým V.

O Vinohradech kdysi královských (VIII)

Přihlásila jsem tě do gymnázia na Lobkovickém náměstí, oznámila mi maminka, když za mnou přijela na letní tábor rozhlasového souboru paní učitelky Putzkerové do zámečku v Lužanech.

Nedoceněni

Petr Uhl s Annou Šabatovou měli prsty snad skoro ve všem, co se týkalo odboje proti režimu prosovětského, byrokratického, nesvobodného Československa.

O Vinohradech kdysi královských (VII)

Intimní divadlo hrálo nejen v Praze. Na zájezdy – a to třeba i týdenní šňůry – spolu s dospělými herci, kteří hrávali večer Klicperova Hadriána z Římsů, nás jezdilo jen pár. Ti, kteří vystupovali v hlavních dětských rolích.

O Vinohradech kdysi královských (VI)

Rozhlas byla vlastně první instituce a první provoz, který jsem poznala. Uvnitř bylo chodeb jako v labyrintu a spousta různých místností se speciálním vybavením.

Autor fašista… aneb Připomínka literárního solitéra

Kdyby se ještě nedávno uspořádala anketa mezi současnými čtenáři a divadelními diváky, kolika z nich něco říká jméno František Zavřel, výsledky by se zřejmě limitně blížily nule.

Tovje v hereckém nebi

Mnohý z mosteckých divadelních příznivců mohl mít dojem, že herec Miroslav Středa patřil vždy do uměleckého souboru MD v Mostě... Vzpomínka na Miroslava Středu z pera dramaturga a bývalého uměleckého šéfa mostecké činohry.