Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky

    Jana Hermachová: Zakázanou herečkou (III) (O jednom životním osudu)

    31. října 2022 Komentáře zakazány

    Janin osobní i rodinný život se dramaticky zkomplikoval od chvíle, kdy její otec připojil svůj podpis k textu Charty 77.

    Průvodce, prostředník, partner

    23. října 2022 1 komentář

    O herectví Josefa Somra.

    Osudoví muži Věry Lejskové!

    22. října 2022 diskutujte

    Jedno slavnější jméno než druhé provází profesní život dámy, klavíristky, pedagožky a publicistky Věry Lejskové, která 1. října oslavila 92. narozeniny.

    Výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky Studia Ypsilon

    Přihlášku s požadovanými doklady je nutné podat tak, aby ji vyhlašovatel obdržel nejpozději dne 6. 11. 2024 do 14:00 hod. na adresu: Hl. m. Praha – Magistrát hl. m. Prahy, odbor kultury a cestovního ruchu, Jungmannova 36/31, 110 00 Praha 1, palác Adria.

    Poslední komentáře

    Jana Hermachová: Zakázanou herečkou (II)

    16. října 2022 Komentáře zakazány

    Rok 1968 zastihl Janina otce Jiřího Hermacha na vrcholu tvůrčích sil. Přednášel, publikoval, aktivně se zapojoval do politického a veřejného dění. Stal se populární postavou televizních diskusí a úvah, ve kterých komentoval aktuální dění.

    Poděkování za přátelství

    10. října 2022 diskutujte

    Asi pro každého člověka je nejbližší, nejspolehlivější a nejdůvěrnější přítel darem. Takovým se mi stal Honza Czech.

    Jana Hermachová: Zakázanou herečkou (I) (O jednom životním osudu)

    03. října 2022 Komentáře zakazány

    S herečkou Janou Hermachovou jsem se pravidelně setkával v roce 2019 při přípravě své diplomové práce věnované životním osudům jejího otce filozofa, publicisty a pedagoga Jiřího Hermacha (1912–2011). Jednu z kapitol jsem věnoval také jejímu životnímu příběhu a profesnímu...

    Nenápadný génius

    28. září 2022 diskutujte

    Jeho nevtíravá geniální hudba s námi zůstává a on v ní... Vzpomínka na hudebníka Richarda Dvořáka.

    Kdo byli předkové Petra Lébla? (II)

    19. září 2022 Komentáře zakazány

    V Praze mne toho večera čekal jeden z šoků mého života. Především jsem se vstupem do malostranského domu ve Šporkově ulici 10/320 ocitl v prostoru do té doby nevídaném a ne právě příjemném: ve společném dvoře několika domů s nápadnou pavlačovou výstavbou.

    Kdo byli předkové Petra Lébla? (I)

    Kdo byli předkové Petra Lébla? (I)
    05. září 2022 Komentáře zakazány

    Ostrou polemiku s léblovskou monografií Radky Denemarkové a nečekané vzpomínky na rodinné zázemí Petra Lébla poslal Divadelním novinám muzikolog Tomislav Volek právě před rokem. Materiál čekal na otištění tak dlouho z redakčních důvodů, kontextové stránky byly permanentně...

    O Vinohradech kdysi královských (XXII)

    27. června 2022 Komentáře zakazány

    Jiřina prožila s Jardou Jakoubkem jedenáct krásných a současně nesnadných let. Nesnadných nejen proto, že za totality neměl na růžích ustláno, ale stále častěji hledal útěchu na dně sklínek všeho druhu, jak o tom sám trefně napsal v písni, která je věnovaná Josefu...

    O Vinohradech kdysi královských (XXI)

    13. června 2022 Komentáře zakazány

    Jen pár kroků od našeho domu v Mánesově čp. 68 je pamětní deska s mělkým reliéfem hlavy s kulatými brejličkami a nápisem: Zde žil básník a hudební skladatel Jaroslav Jakoubek.

    O Vinohradech kdysi královských (XX)

    29. května 2022 Komentáře zakazány

    Ještě dřív, než Jaromír Vomáčka odmaturoval, začal hrát v kavárenské kapele Jaroslava Mangla v Pardubicích.

    O Vinohradech kdysi královských (XIX)

    16. května 2022 Komentáře zakazány

    Někdy v lednu 1959 jsme s mým mužem Joskou šli do Divadla Na zábradlí. Bylo to tehdy zbrusu nové divadlo v naprosto zapomenutém starém domě. Představení se jmenovalo Kdyby 1000 klarinetů podle písňového textu Jiřího Suchého.

    O Vinohradech kdysi královských (XVIII)

    02. května 2022 Komentáře zakazány

    Po festivalu ve Vídni jsme se rozešli s rozpačitými pocity a smutnou představou, že Černé divadlo je uzavřená kapitola.

    O Vinohradech kdysi královských (XVII)

    19. dubna 2022 Komentáře zakazány

    Termín „černé divadlo“ jsem poprvé uslyšela na jaře roku 1955, když se vrátil soubor Divadla S + H ze zájezdu do Paříže.

    Moderátor lidských vztahů

    13. dubna 2022 diskutujte

    Dnes je to právě rok, co Jan Foll opustil tento svět... Krátká vzpomínka bývalého redakčního kolegy.

    O Vinohradech kdysi královských (XVI)

    04. dubna 2022 Komentáře zakazány

    Ve dvoře domu v Římské ulici naproti Hasičskému domu mělo Divadlo S + H svou dílnu. Tam hned u okna stál pečlivě uklizený ponk nemluvného a puntičkářského řezbáře pan Rubeše a vedle v truhlárně pracoval „děda“ Kovář. U šicího stroje seděla ve svém šedivém...



    Obsah,