Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

    Nenápadný génius

    Ríšu Dvořáka jsem měla to štěstí poznat hned při své první spolupráci s Městským divadlem Zlín. Na inscenaci Salon d’été (Letní salon) se podílel nejen jako korepetitor, ale účinkoval v ní i v roli klavíristy.

    Foto FB MDZ

    Celá hra Coline Serreau si velmi chytře hraje se střídáním tří časových rovin, přičemž v její původní verzi je jedinou konstantou právě prostor salonu, v němž se postavy setkávají. Já a scénografka Zuzka Přidalová jsme k tomu prostoru přidali ještě jednu „neměnnou“ v proměnlivých dobách – figuru němého klavíristy a korepetitora, který sedí za pianem tak dlouhou dobu, že mu srostly cípy fraku s podlahou. Nevím, jestli někde existuje fotka Ríši v onom kostýmu a ve scéně. Ale já ho takhle budu vidět napořád. Jako bytost, která je srostlá s hudbou a s divadlem a se Zlínem. Jako dobrou duši, která nenápadně harmonizuje svoje okolí už jen tím, že někde je.

    Potkávali jsem se pak dál při práci prakticky celou dobu mé spolupráce s MDZ, ale obrovsky ovlivnil Ríša hlavně můj osobní život, protože díky němu jsem jela na zájezd do Lisabonu s inscenací Válka mezi rozmarýnem a majoránkou, kde jsem se seznámila s nějakým muzikantem z Hradiště Petrem Kovaříkem, a o pár let později se z nás stali manželé. Za to mu nikdy nepřestaneme být ani jeden vděční, že nás takhle parádně k sobě „dohodil“.

    Ríša Dvořák byl podle mě nenápadný génius. Usměvavý, tichý, trpělivý, pokorný, vnímavý, propojující a naladěný na to, co se těžko režisérům vysvětluje, ale je potřeba to dát každé inscenaci. Já to vnímám jako vertikálu, jako snahu dotknout se něčeho, co nás přesahuje. A nejčastěji tento dotek hledám v hudbě.

    Richardova výjimečná hudebnost byla cítit v každé inscenaci, ať už se na ní podílel jako skladatel, korepetitor či v ní hrál na piano. A tak i když mi bude vždycky chybět jeho úsměv a smysl pro humor, i když s jeho odchodem zhaslo velké světlo, které z jeho osobnosti vycházelo a díky kterému jsme často neviděli, s jakými stíny se musí sám v duchu prát, jeho nevtíravá geniální hudba s námi zůstává a on v ní.

    Díky za ni, díky za tebe, Ríšo.

    Hana Mikolášková

    ///

    Více na i-DN:

    Zemřel Richard Dvořák


    Komentáře k článku: Nenápadný génius

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,