Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

    Osudoví muži Věry Lejskové!

    Benjamin Britten, Witold Lutoslawský, Darius Milhaud, Béla Bartók, Dmitrij Šostakovič, Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Franz Schubert, Josef Brahms, Bohuslav Martinů, W. A. Mozart… a mohli bychom pokračovat.

    Československá premiéra Skotské balady pro dva klavíry a orchestr Benjamina Brittena v roce 1964 v Olomouci za účasti autora. Zleva dirigent Jaromír Nohejl, manželé Lejskovi a Benjamin Britten. Foto archiv Věry Lejskové

    Jedno slavnější jméno než druhé provází profesní život dámy, jejíž životní jubileum – devadesát let – jsme si připomněli 1. října 2020.

    Když se Věry Lejskové zeptám, které z výše  citovaných  jmen je jejímu srdci nejbližší, namítne, že  je s nimi sice spjata prostřednictvím děl, jež interpretovala sólově nebo v duu s manželem Vlastimilem, ale nebýt tří mužů, kteří významně poznamenali její uměleckou, dráhu, kdo ví, jakým směrem by se její kroky ubíraly.

    Na počátku to byl přísný, leč laskavý tatínek Ladislav Král. Foto archiv Věry Lejskové

    Na počátku to byl přísný, leč laskavý tatínek Ladislav Král, jenž  dbal na to, aby Věruška nepřesáhla dobu určenou k cvičení, což jí vyměřoval budíček postavený na pianu. Klavíristka Věruška, jak se jí doma říkalo, také pravidelně doprovázela tatínka houslistu. Tyto mnohdy nezáživné chvíle se později pozitivně odrazily v  její činnosti vyhledávané klavírní doprovazečky.

    Pro Věru Lejskovou to byl PAN PROFESOR… (prof. František Schäfer). Foto archiv Věry Lejskové

    Dalším mužem byl prof. František Schäfer, pod jehož vedením se Věruška seznamovala se záludnostmi klavírní interpretace. Pro Věru Lejskovou to byl PAN PROFESOR, a to především díky několika vlastnostem, které ho charakterizovaly. V jeho hodinách se pěstovalo zdravé sebevědomí, zodpovědnost a pocit sounáležitosti. Nikdy nepozvedl hlas. Byl-li výkon žáka nesnesitelný, stačilo říci – tak dost – a příště si člověk dal pozor.

    Jaroslav Krček, manželé Lejskovi a František Burda v roce 1972 během nahrávání Dvořákových Slovanských tanců pro Supraphon. Foto archiv Věry Lejskové

    Nejdůležitějším Věruščiným mužem, který vstoupil do jejího života jako TŘETÍ, byl její budoucí manžel a umělecký partner Vlastimil Lejsek. Společně vytvořili partnerské klavírní duo, které nemělo v hudebním světě obdoby. Nejenže prováděli stylově a technicky dokonale hudbu nejrůznějších období, uváděli novinky a prosazovali v mezinárodním měřítku českou hudbu, ale ukažte mi jiné renomované duo, kde by jeden člen souboru byl zároveň výrazným skladatelem a druhý – respektive druhá – byla činná literárně? Ne – to byli  jen oni: V.+V. (L).

    Věra Lejsková. Foto archiv Věry Lejskové

    Přejme Věře Lejskové, která své letošní 92. narozeniny oslavila v kruhu rodiny, aby se její životní partitura plnila jen veselými křížky prosta mollových nádechů.


    Komentáře k článku: Osudoví muži Věry Lejskové!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,