Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Karel Král

Předkládáme k diskusi názory oponentů Návrhu optimalizace pražské divadelní sítě. Interní materiál pro potřeby expertního týmu nebyl určený k publikaci, obsahuje však závažné a podnětné úvahy, o nichž je třeba veřejně debatovat.

/V nejnutnější míře texty pro potřeby i-DN redigoval Josef Herman/

3. PŘÍSPĚVEK DO DISKUSE OD OPONENTA studie „Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě“ KARLA KRÁLE

V Praze dne 8. dubna 2013

Domnívám se

že zrušení všech příspěvkových organizací a jejich proměna na jiné právní subjekty obecně prospěšného charakteru je jedinou cestou k narovnání současného nerovnoprávného systému. Zkušenost říká, že dílčí transformace vede jen ke snížení podpory transformovaných subjektů. Zůstane-li některé divadlo příspěvkovou organizací (PO), hrozí, že bude záhy politiky vnímáno jako to jediné divadlo, které má město za povinnost podpořit, a to na rozdíl od všech ostatních (viz na státní úrovni argumentace MKČR).

Návrh optimalizace bohužel počítá tak říkajíc s kulatým čtvercem, když v jedné větě říká, že navrhuje zrušení všech příspěvkových organizací a rovnou z toho vyjímá Divadlo na Vinohradech a Hudební divadlo Karlín.

S tím souvisí tzv. kategorizace divadel. Ta by mohla mít smysl jako definice okruhu divadelních institucí a aktivit, jejichž existenci a podporu město deklaruje a pro které navrhuje různé stupně finanční podpory. Problematické ale je určovat rovnou, která z existujících divadel do které kategorie patří a přisuzovat první kategorii tzv. kontinuálně financovaných institucí výše zmíněnou výjimku, tedy přímou dotační a institucionální vazbu (což znamená zachovat je jako PO).

Navržené kategorizování divadelních institucí též honí dva zajíce naráz, když vytváří pomyslnou hierarchii pražských divadel, co se významu týče a současně je třídí podle způsobů podpory, respektive institucionální vazby na město, ve skutečnosti však podle vztahu města k budovám, ve kterých divadelní instituce sídlí.

Kontinuální podporu

(podpora je v jazyce návrhu něco jiného, nižšího než financování: toto rozlišování nepříjemně připomíná slovník MKČR) by si zcela jistě zasloužila nejen uvedená divadla, tedy ta, která před minulou transformací byla příspěvkovými organizacemi města, a současně sídlí v budovách, patřících jiným majitelům. Až vztah k budově je klíčem k této kategorii, tím, co tu kategorii skutečně určuje. Přitom by si kontinuální podporu (ne-li financování) jistě zasloužila i divadla v dalších kategoriích (a naopak). Kvalitou a významem představují špičku pražského divadla jiné soubory než Divadlo na Vinohradech, Hudební divadlo Karlín, Městská divadla pražská či Divadlo Spejbla a Hurvínka.

Jsem toho názoru,

že město má garantovat péči o divadelní budovy, které má v majetku. A o tom, který soubor nebo tým by měl v budově sídlit, se má rozhodovat až na základě posouzení grantové komise. Chápu, že město chce zachovat i divadelní prostory, které nejsou jeho, ale které by dál měly sloužit divadlu. Mapa těchto „chráněných“ divadelní budov a prostor by mohla ukazovat skutečnou „páteřní síť“ pražských divadel. Nemělo by být ale předem určeno, jaký soubor či tým bude v těchto prostorech pracovat. Všude by mělo město postupovat podobně, jako u kategorie otevřené prostory. Hrát by v těchto budovách měly ty soubory, které mají vysoké hodnocení grantové komise (při opačném řešení vznikají problémy: viz současné osazenstvo Komedie a granty na jeho činnost).

I když je pro navrženou kategorizaci klíčový vztah současných pražských divadel k budovám, ve kterých sídlí, a budov k městu, svou roli zde hraje i ona institucionální vazba na město. U předposlední kategorie nazvané subjekty provozující kontinuální divadelní činnost je zmíněno, že jde o subjekty, do jejichž vzniku a existence město nezasahuje. Tím je i řečeno, že do předchozích kategorií město zasahuje. Tuto představu považuji za – kulantně řečeno – politicky a společensky nezdravou. Řekl bych, že v tomto směru jdou navrhovatelé na ruku představě některých politiků, že by za divadla neměli nést „zřizovatelé“ finanční odpovědnost, měli by si však nad nimi – i když se změní na organizaci obecně prospěšného charakteru – uchovat moc.

Myslím ovšem

že návrh, tedy i tato oponentura, bude mít nevalný efekt. Soudím tak z vystoupení pana radního Václava Novotného na poslední besedě na Nové scéně ND. Do jisté míry vyjádřil, co mi jde též hlavou. Že transformovaná divadla budou mít víc svobody a méně finančních jistot je jistě fakt, z něhož bych za normálních okolností neměl strach, nepochybuji ovšem, že mnozí divadelníci z pražských PO mají strach veliký. Má obava spočívá v tom, že se peníze, dosud přidělované PO, cestou do grantového systému ztratí, nebude tedy jak proměněná divadla saturovat. Když pan radní řekl, že může slibovat jen za své volební období, a to končí v roce 2014, že dlouhodobé garance nejsou a nebudou, říkal jistě pravdu, jenže tím taky zpochybnil důvod, proč byla Studie zadána. Pan Novotný vlastně naznačil, že celá optimalizace nejspíš skončí v autu. A to dokonce včetně té tisíckrát opakované evaluace. Jako kdyby bylo hodnocení zákonitě časově i finančně úděsně náročná činnost. Přitom je v zásadě už teď „proces“ hodnocení součástí městského grantového řízení. Protože jsem optimista, doufám, že se „do systému“ podaří dostat aspoň evaluaci a pravidla pro volbu ředitele městských divadel a pro jejich funkční období.

Karel Král

///

Plná znění Návrhů optimalizace pražské divadelní sítě najdete zde:

Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě (návrhový dokument)

Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě (podkladová studie)

///

Dostupné dokumenty a texty na i-DN:

Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě

Návrh systémové optimalizace Divadla na Vinohradech

Návrh systémové optimalizace Hudebního divadla v Karlíně

Návrh systémové optimalizace Městských divadel pražských

Návrh systémové optimalizace Divadla pod Palmovkou