Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Cirkusy u nového jezera… (No. 5)

    Poslední „hlavní hvězdou“ letošního ročníku Letní Letné, o které jsme dosud nepsali, je bratrské duo Simon a Vincent Bruyninckxovi z francouzsko-belgického souboru Collectif Malunés. Jejich sofistikovaný, náročný duet techniky mouth-hanging se jmenuje Bitbybit (Kousekpokousku).

    Hodinová produkce je postavena téměř výhradně na této technice, jež se dnes již téměř nevyužívá. Oba bratři jsou většinu času propojeni lanem či lany, jejichž konce svírá každý z nich v zubech (má na to speciální „ukotvení“, jakýsi roubík vytvořený z kovu a umělé hmoty tak, aby přesně odpovídal ústům každého jednoho z nich) a různě se vzájemně vyvažují, zavěšují přes kladky ukotvené v dřevěné konstrukci šapitó, dokonce občas zavěšeni takto za ústa „létají“ ve vzduchu.

    Na začátku bratři dlouze stojí, maximálně nahnuti, provazem taženi (zavěšeni) za své hlavy. Zpevňují tak své krční svaly (jedná se o techniku, již používají jezdci Formule 1). Foto František Ortmann

    Jeden – visící za ústa – se po čase nechá druhým do vrcholu kopule vytáhnout, současně se jeho tělo točí kolem vlastní osy. V tu chvíli se produkce – dosud odehrávající pouze na zemi (na dřevěné lávce natažené zhruba ve výšce jednoho a půl metru přes celou šíři stanu) – promění. Je dynamičtější, komediantštější. Druhý z bratrů totiž za ním do kopule vyleze jako by lezl po horolezecké stěně. Chytá se za konstrukci stanu, visí nad diváky, hrozí pádem. Diváci tak zblízka vidí jeho cestu a takřka fyzicky cítí její náročnost. Nahoře bratři vytvářejí náročná akrobatická čísla, stále ovšem využívajíce závěsné mouth-hanging. Jeden se chytne – někdy rukama, jindy nohama hlavou dolů – konstrukce kopule, druhý se zuby drží lana, která on drží v ruce, v jednu chvíli dokonce jeho nohavice, a krouží nad diváky.

    Úchvatné číslo, které – byť se na ně jen díváte – doslova bolí. Foto František Ortmann

    Úchvatné číslo, které – byť se na ně jen díváte – doslova bolí a vy trnete, aby se performerům něco nestalo. Stačilo by málo… Jedna nepřesnost, fyzická krize, křeč…

    Závěr se odehrává opět na dřevěné lávce, která stan půlí. Diváci – odhadem jich je asi sto padesát – sedí po obou jejích stranách, takže dobře vidí jak na akce na lávce, tak i na dění v kopuli stanu. Performeři se nejprve obejmou, rozkývají svá těšla a pohybují pouze rukama, čímž vzniká zvláštní spojený panák, a na závěr se propojí těsně ústa k ústům a vytáhnou se vysoko nad diváky a krouží v tomto propojení nad nimi. Nejtěsnější lidské propojení, maximální důvěra, (bratrská) láska.

    Performance je technicky a fyzicky nesmírně náročná. Foto František Ortmann

    Performance je technicky a fyzicky nesmírně náročná. Je to vlastně minimalistické představení, kdy je třeba vnímat i ty nejmenší pohyby těl a jejich propojenost, závislost jednoho na druhém. Performeři se musí „pekelně“ soustředit, důvěřovat jeden druhému, být na sebe naprosto napojeni. Nemohou tuto techniku obohacovat o žádné divoké kousky. A tak jsou některé situace časově dlouhé a vždy pomalé. Tomu odpovídá i zvolený zvukový doprovod, který je jakousi glassovskou temnou repetitivní zvukovou plochou evokující spodní proudy země, přírody, života.

    Takto vystavěná show vyžaduje zkušeného diváka, který ji ocení. A takové si Letní Letná za dvacet let existence evidentně vychovala. Diváci během představení ani nedutali a na konci ve stoje tleskali. A na setkání s performery po představení jich mnoho zůstalo, diskutovali a ptali se k věci. Tedy především na tuto závěsnou techniku, kterou oba bratři vlastně znovuobjevují. Mnohé informace o ní čerpají pouze ze staré literatury, na řadu věcí museli přijít sami. Staří cirkusáci totiž tuto techniku považují za „tajnou“ a neradi své zkušenosti předávají. I v tomto znovuoživení klasické cirkusové techniky je produkce významná.

    Collectif Malunés, Muizen, Belgie – Simon Bruyninckx, Vincent Bruyninckx a Kasper Vandenberghe: Bitbybit. Režie: Kasper Vandenberghe, dramaturgie: Matthias Velle, pomocný režisér: Leon Rogissart, hudba: Dijf Sanders, kostýmy: Johanna Trudzinski, choreografie: Esse Vanderbruggen, světlo: Olivier Duris & Benjamin Eugène, zvuk: Anthony Caruana & Sofia Zaïdi. Účinkují: Simon Bruyninckx & Vincent Bruyninckx. Produkce: MOVEDBYMATTER & Collectif Malunés. Premiéra 11. června 2021, Broek festival – Malines (Belgie)zde, resp. zde. Psáno z uvedení na festivalu Letní Letná 23. srpna 2023.

    ///

    Více o letošní Letní Letné na i-DN:

    Cirque Alfonse se vrací na Letní Letnou

    Novocirkusový crème de la crème

    Letní Letná slaví dvacetiny

    Letní Letná ve čtvrtek začíná

    Cirkusy u nového jezera… (No. 1)

    Cirkusy u nového jezera… (No. 2)

    Cirkusy u nového jezera… (No. 3)

    Cirkusy u nového jezera… (No. 4)


    Komentáře k článku: Cirkusy u nového jezera… (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,