Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Cirkusy u nového jezera… (No. 2)

    V oficiální zahajovací den letošní Letní Letné – čtvrtek 17. srpna – se již od 11 hodin naplno rozjel denní festivalový program. Já se vydal ale až na českou premiéru walešského NoFit State Circusu nazvanou Sabotage, jež podle organizátorů nabourává zajetá klišé a zcela se vymyká obvyklému diváckému zážitku.

    Soubor NoFit State už na Letní Letné hostoval, a to v roce 2015, kdy do Prahy přivezl inscenaci Bianco. A tato na ni formálně navazuje. Opět se odehrává v otevřeném prostoru s přiznanými přestavbami a otevřenými čísly, jež zdůrazňují silovou akrobacii na zemi i ve výškách. Skoro se ani nechce psát, že jde o „nový“ cirkus, spíš bych přístup souboru nazval moderním cirkusem bez zvířat, jež propojuje všechny složky díla – fyzickou, výtvarnou, hudební i technologickou – do jednoho celku. Čísla se střídají jedno po druhém, někdy (nejčastěji) jsou skupinová, ale je i dost sólových, ve kterých performeři (cirkusáci či cirkusačky) předvádějí svá nejnáročnější čísla. Jednou jde o tanec s berlemi člověka-liliputána, podruhé o vis za vlasy (hair hanging), jindy akrobatický tanec na laně, pole dance na čínské tyči, gymnastiku na hrazdě, tanec s kruhy a tak dále a tak podobně.

    Téměř vše vychází z výškové akrobacie a výtvarně (světelně, kostýmem, líčením) tvarovaných, technicky a fyzicky náročných čísel. Foto František Ortmann

    Není zde klauniáda, není žonglování (na snad jediné číslo ze země vytrčené ruky/rukou žonglujících s míčky), téměř vše vychází z výškové akrobacie a výtvarně (světelně, kostýmem, líčením) tvarovaných, technicky a fyzicky náročných čísel. Všichni aktéři (vesměs figurují nejen jako akrobaté/akrobatky, ale současně i jako členové/členky techniky, zpěváci/zpěvačky či hudebníci/hudebnice) jsou technicky vyspělí, soustředění, rytmicky precizní. V rychlém tempu střídají jedno akrobatické číslo za druhým. Divákům nedávají po celý čas zhruba sedmdesátiminutové show oddechu. Dění běží jako po drátku, bez zjevné chybičky.

    Performeři/performerky se asi dvakrát či třikrát prolnuli scénou v hlavových maskách světových politiků či jakýchsi zombie-žroutů. Foto František Ortmann

    Objevují se dokonce i politické konotace. Performeři/performerky se asi dvakrát či třikrát prolnuli scénou v hlavových maskách světových politiků – Johnson, Trump, Kim Čong-un… či jakýchsi zombie-žroutů, projela sanitka tažená performerem na kole, jednou se dokonce objevil válečný nákladní vůz (mapping na velký čtyřstěn přinesený doprostřed jeviště, akrobaté je berlemi o(d)střelovali, jednou dokonce do toho zapojili i přítomného ministra kultury Martina Baxu). Objevují se i náznaky queer, na konci spolu tančí a odcházejí dvě drag queen. Těžko chápat tyto prvky jako nějaký zásadní politický postoj skupiny či dokonce téma inscenace. Její charakteristika od tvůrců zní „cirkus, který zpochybňuje status quo“, tak snad někde tam hledejme smysl a význam těchto – trochu neústrojně vložených – prvků. Svoboda, otevřenost, přístupnost všemu, všem a každému. Narušování statutu quo nepohybu a dogmatu nejen v interpretaci světa, ale i v pohledu na (nový) cirkus.

    Já si celé dění přeložil jako tržnici světa. Foto František Ortmann

    Já si celé dění přeložil jako tržnici světa, jako setkávání lidí na nádraží či spíš v přístavu (Cardiff, kde soubor sídlí, je přístavní město), kam připlouvá spousta prapodivných, energií nabitých osobností s řadou rozličných osudů a my, diváci, je jako voyueři z povzdálí pozorujeme. Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli…

    Na diskusích po představení jsem se s několika českými divadelníky, divadelnicemi a novocirkusáky neshodl, ale – podle mne – odhlédneme-li od kliší (statutu quo), že nový cirkus je (především) divadlo s dodanými prvky cirkusových technik, s vymezeným tématem a dramatickými situacemi, a budeme-li tuto produkci sledovat a hodnotit jako show, v níž se střídají vrcholná akrobatická čísla různých proveniencí a veškeré dění, každý sólový výstup, duet či skupinová (vesměs vzdušná) choreografie jsou zaměřené na pohybovou a výtvarnou perfekci, jež stále a pokaždé uchvátí, budete spokojeni a možná i nadšeni.

    V Sabotage sice nejde o nijak převratnou podívanou, kdo má ale nový cirkus rád a sleduje především pro technické kvality aktérů a fyzickou náročnost čísel, pro strhující podívanou na ně, bude si lebedit. Foto František Ortmann

    V Sabotage sice nejde o nijak převratnou podívanou, kdo má ale nový cirkus rád a sleduje především pro technické kvality aktérů a fyzickou náročnost čísel, pro strhující podívanou na ně, bude si lebedit. Stačí třeba jen sledovat, jak je vše technicky udělané, propojené a na sebe navazující, jak si performeři vzájemně důvěřují a jistí se, jak jsou čísla vystavěná na vizuální emotivní účinek (včetně světel a kostýmů), a nechat se unášet folkrockovými hudebními rytmy s nádechem jazzu, šansonu a lidových tancovaček příjemně folkově-šramlové taneční a písničkové kapely, v níž se střídali hudebníci jak na běžícím pásu (základ tvořili zpěvačka a hráčka na klávesové nástroje, zpěvák a hráč na akustické a elektrické kytary a hráč na komorní bicí soupravu, doplňovaní o zpěváky a zpěvačky a hráči/hráčky na tahací harmoniku či různé dechové nástroje). Kdo má rád tradiční cirkus (patřím mezi takové), řekne si, tak vypadá soudobý moderní cirkus. Z nového převzal divadelnost projevu a ze starého si nechal flitrovou radost z velkolepých akrobatických čísel.

    Závěrečné číslo s třiceti dvěma zavěšenými akrobaty létajícími nad hladinou jezera. Foto František Ortmann

    Po představení jsem se podruhé vydal na zahajovací show Aquanauts aneb Pocta novému cirkusu (viz včerejší díl festivalových reportáží – zde). Kolkolem nového letenského jezera bylo tak pětkrát či ještě víckrát tolik lidí než včera, takže dohlédnout hladiny jezera se zezadu stojícím dařilo jen těm nejvyšším. Stoupli jsme si s Romanem Černíkem, šéfem plzeňské Moving Station, kterého jsem potkal při vycházení z walešské produkce (ovšem pozor – režisérkou Sabotage je Italka Firenzi Guidi), pod strom, kde bylo přece jen volněji, a při závěrečném čísle s třiceti dvěma zavěšenými akrobaty vystoupili z místa pod větvemi na otevřenou plochu, abychom je zhlédli v plné kráse oproti bezmračné noční obloze. Bylo – tak jako den předtím, ale tentokrát v bezdeštném pralese tisíců diváků – úchvatné.

    Král Slunce v Praze! Foto František Ortmann

    Král Slunce v Praze!

    NoFit State Circus, Cardiff, Wales, Velká Británie – Firenza Guidi: Sabotage. Režie: Firenza Guidi, hudba: David Murray, kostýmy: Rhi Matthews, lana (Konstrukce lanoví): Lyndall Merry, Lee Tinnion, Tom Rack, světelný design Sam Eccles, Firenza Guidi, video design: Jon Street, scénografie: Lauren Dix. Umělecký ředitel a produkce: Tom Rack. Účinkující: Lee Tinnion, Wout Deneyer, Lisa Savini, Toby Mottershead, Simon Wall, Aurora Morano, Besmir Sula, Bruno Toso, Gracie Marshall, Manu Melani, Renata Flores, Ruby Gaskell, Teddy Helemaryam, Trystan Chambers. Premiéra 8. dubna 2022, Haverfordwest, Pembrokeshire, Wales. Psáno z uvedení 17. srpna 2023 na festivalu Letní Letná.

    Cirkus Cirkör, Cirk La Putyka, Losers Cirque Company, AirGym Art Company & SK Neptun, Švédsko, Česko – Pompe Hedengren: Aquanauts aneb Pocta novému cirkusu (Slavnostní zahájení k výročí 20 let). Koncept a umělecké vedení: Pompe Hedengren, režisér: Jesper Nikolajeff, projektový manažer Cirkus Cirkör: Katta Palsson, choreografie a vedení zkoušek: Esmeralda Nikolajeff, Robin Leo, vedení zkoušek: Mira Leonard, technické vedení projektu: Petr Voříšek, produkční vedení: Zuzana Cajtlerová. Produkční tým: Zuzana Borová, Anna Černá, riggeři: Jan Kohout, Marek Kozelka, světlo: Petr Voříšek, Ondřej Šesták, zvuk: Marian Starý, Libor Tempír, jeřábník: Michal Kavalek, kostýmy: Jana Fajkusová, instalace a zapůjčení pontonu: Jan Ronovský. Akrobati: Tomáš Pintér, Bára Pintérová Bartoňová, Adéla Míšková, Helena Nováčková, Kateřina Horová, Adéla Jordáková, Lenka Švolíková, Jan Kulhánek, Lukáš Macháček, Katarina Sobinkovicova, Zlata Mikhono, Viktoria Petrenko, Viktorie Georgievová, Ethan Law, Martina Illichová, Ester Josefina Vandasová, Lukáš Borik, Leontina Faltýnová, Kateřina Vrbová, Šárka Fülep Bočková, Aurora Apetaurová, Andrii Lohynov, Metoděj Vykydal, Richard Simoník, Klára Trombíková, Bětka Tichá, Kristýna Stašová, Emilie Benešová, Michaela Josífková, Kristýna Mrozková, Klára Hajdinová, Ondřej Dlohoš. Akvabely: Anna Císařová, Matylda Jandová, Klára Korbelová, Tereza Smetanová, Maxine Laura Pospíšilová, Ivana Elysberg, Eliška Sauerová, Agáta Jarochová, Tereza Hurychová, Amélie Hanušová. Trenérka: Kateřina Bártová. Choreografie akvabel: Ethan Culter Law. Premiéra 16. srpna 2023 v rámci festivalu Letní Letná. Psáno z prvního i druhého uvedení 16. a 17. srpna 2023.

    ///

    Více o letošní Letní Letné na i-DN:

    Cirque Alfonse se vrací na Letní Letnou

    Novocirkusový crème de la crème

    Letní Letná slaví dvacetiny

    Letní Letná ve čtvrtek začíná

    Cirkusy u nového jezera… (No. 1)


    Komentáře k článku: Cirkusy u nového jezera… (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,