Články autora:

Průniky skrz naskrz (No. 7)

Odyseovské bloudění ve Vídni trvá pokaždé necelé tři hodiny... Rozhodl jsem se napsat o inscenaci svého syna Jakuba. Myslím, že by měla být známa i mimo hranice Vídně.

Průniky skrz naskrz (No. 6)

Zamyšlení nad blížícím se odchodem z politické scény ženy, která nezahýbala světem, ale spoluudržovala jej v rovnováze: Angelou Merkel.

Průniky skrz naskrz (No. 5)

Fritzi, klaním se před Tvou básnickou osobností... Vzpomínka na Friederike Mayröcker, kněžnu německy psané literatury.

Průniky skrz naskrz (No. 4)

Maria Schutz je nejen poutní místo, ale taky místo setkávání českých divadelníků v Rakousku... aneb Zpráva z IMPULFESTu v Marii Ochránkyni

Průniky skrz naskrz (No. 3)

Začal jsem psaní svého blogu povídáním o své několikadenní cestě do Prahy. A dnes bych už tu vzpomínku chtěl ukončit.

Průniky skrz naskrz (No. 2)

24. červen, druhý den mého nedávného pobytu v Praze.

Průniky skrz naskrz (No. 1)

Konečně - po víc než roce - zase v Praze... Ludvík Kavín hledá nové životní orientace a otevírá na i-DN svůj blog.

O naději

Psát o naději je v němčině jednodušší než v češtině. „Ich hoffe“ je téměř totožné s podstatným jménem „die Hoffnung“. Jenomže psát o vztahu ke slovu naděje už tak snadné není.

O době těhotné strachem

V úterý začal 31. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol Encounter/Setkání. Včera měl na programu online přenos inscenace JAMU Hády – Pokusy o minulost. Přinášíme reflexi, kterou nám o tomto projektu napsal náš vídeňský dopisovatel.

Tragédie jáství

Mé zkušenosti s nejrůznějšími přenosy záznamů z českých a rakouských divadel na jaře roku 2020 mě vedly k rozhodnutí tento způsob „kulturního vyžití“ na delší dobu vynechat. Souhra okolností tomu chtěla, že jsem se ke konci listopadu zase na jeden stream podíval. Heda...

Ve Vídni máme podzim

20/2020 Zatím je docela teplo. Každou chvilku poprchává. A sluníčko se objevuje a prosvěcuje naše dny spíš úsporně.

Luigi Pirandello: Humor

15/2020 Jsou alespoň tři důvody, proč jsem se rozhodl uvést jako svou „divadelní bibli“ esej Humor, který Luigi Pirandello napsal nadvakrát: první variantu v roce 1908, druhou pak v roce 1920.

Viry nemají morálku

12/2020 Jsou na tomto světě odjakživa. Patří k němu. Jen občas některé z nich proniknou do pozornosti našeho lidského světa a my se s nimi pokoušíme vypořádat. A není to samozřejmě lehké, viry jsou pro většinu z nás neviditelné.

Co by mělo být podstatné? aneb Pandemie v Rakousku

8/2020 Je večer 1. dubna a já jsem dnes nikoho nevyvedl aprílem. Poprvé za celý život, poprvé od té doby, co jsem začal brát rozum a bavilo mě trochu pozlobit příbuzné, kamarády. Těch pár aprílů, které se objevily na Facebooku, mě ani nijak nerozesmály, byly spíš smutné. Přitom...

Pohlednice z Vídně

5/2020 Domů do Vídně jsem z Anglie přijel už před pěti týdny. A tak vzpomínám – už koncem září mně v „Brexitánii“ doporučovali angličtí kolegové, že určitě musím navštívit pantomimu.

Dopis z Anglie

21/2019 V létě jsem uspořádal své věci ve Vídni a na podzim se cestou do Anglie setkal se svými pražskými přáteli. Z Prahy jsem pokračoval tím naším českým žlutým bachratým andělem – a tady se mně všichni, kterým o tomto způsobu dopravy mezi střední Evropou a stále ještě...

Příliš krátké životy (XIII)

13/2019 Po listopadu 1989 se u nás v divadle dveře netrhly. Stále se někdo objevoval, kdo byl zvědav na poměry „venku“. S mnohými jsem jezdil po Vídni, abych jim ukázal město, a musím přiznat, že především mužští (ale nejenom) návštěvníci chtěli vidět trasy, kde po stranách...