Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky

    Nedoceněni

    Následující text jsem na i-DN již publikoval ve svém blogu Průniky skrz naskrz (No. 3). Vybral jsem jej nyní jako připomínku ve středu zesnulého Petra Uhla.

    V roce 2015. Foto archiv

    V posledních letech jsem se s Petrem Uhlem vídal v Brně, kde bydlel se svou ženou na Obilňáku, kousek od sídla ombudsmanky. Tam jsem s ním byl naposledy pár dní před vyklizením bytu, před ukončením činnosti Haničky jako ombudsmanky a – s konečnou platností – odjezdu do Prahy, kde už v té době měli byt na Vinohradech v Londýnské 7. Tam bydleli až do dneška jen oni dva, Anna Šabatová (Hanička) a on. Tam jsem taky Petra letos 25. června navštívil a o tom jsem na i-DN ve svém blogu psal. Nevím, jak přesně zemřel, ale tak jak to měli zařízené, jsem si celkem jist, že zemřel doma. S pohledem na stěnu, kde byly nejrůznější snímky jeho rodiny, dětí a vnoučků.

    Petr Uhl s Annou Šabatovou, sedmdesátá léta. Foto archiv

    Od čtyřiasedmdesátého roku, když se Petr Uhl s Annou (Haničkou) Šabatovou vzali, jsme potom až do našeho vystěhování z Československa v sedmdesátém sedmém roce při našich návštěvách Prahy přespávali s mou ženou Nikou u nich. V jejich bytě jsme také v šestasedmdesátém roce podepsali protest proti věznění The Plastic People of the Universe. Když jsem byl potom v listopadu 1989 poprvé zase v Československu, a samozřejmě i v Praze, přespal jsem zase spolu se synem Jakubem v Uhlově bytě. Mimochodem, bylo to v den, kdy Petra pustili z vězení a on mluvil na Letenské pláni.

    Petr s Annou byli podle mého soudu nejvýraznější postavy odporu proti režimu. Pamatuji se, jak Anna šla ve vysokém stupni těhotenství jako „kurýrka“ s materiály Charty do bytů jiných chartistů. A také si cením toho, že jsme v roce 1976 byli já s Nikou první, kterým Hanička přenechala na jednu noc syna Pavlíka, protože jela na důležitou disidentskou schůzku někam na Vysočinu.

    Hana Šabatová a Petr Uhl v pořadu Petra Prokopa Krásný ztráty No. 14/2001 natáčeného 19. února 2001 ve studiu č. 2 na Kavčích horách. Foto archiv ČT

    Když už jsme žili ve Vídni, pracoval jsem jako vídeňský korespondent Palach Pressu (československá tisková agentura, která byla západnímu vládami uznaná jako legitimní, protože oficiální Československá tisková agentura nepřinášela podstatné zprávy o dění v Československu). Má práce spočívala v tom, že jsem přebíral telefonní rozhovory z Prahy, natáčel je a předával přeložené tiskovým agenturám a zástupcům důležitých západoevropských novin. Moje telefonní číslo dostali moji pražští korespondenti (mezi nimi byl také Václav Havel) od Petra Uhla, který byl i v této věci prostředníkem. Většinou šlo o zprávy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Asi po dvou letech jsem tuto práci předal Ivanu Medkovi, který se potom orientoval na vlastní vysílání zpráv ze Svobodné Evropy nebo Hlasu Ameriky.

    Petr s Annou měli prsty snad skoro ve všem, co se týkalo odboje proti režimu prosovětského, byrokratického, nesvobodného Československa. A my jsme je oba vysoce cenili a já si myslím, že – ač dostali nějaká vyznamenání – pořád není jejich činnost pro svobodné, demokratické Československo dostatečně ohodnocena. Ba naopak se o nich dnešní mladá generace vlastně nic nedovídá.

    ///

    Více na i-DN:

    Zemřel Petr Uhl

    Průniky skrz naskrz (No. 3)


    Komentáře k článku: Nedoceněni

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,