Články autora: Jan Kolář

Ich dien (Sloužím)

Psát vzpomínku na člověka, který odešel na věčnost, je z mnoha důvodů vždycky ošidné. Třeba jen proto, že nikdy nebude úplná. Ještě složitější je to ve čtrnáctideníku, protože deníky vás pochopitelně předběhnou, a jestliže ten čtrnáctideník poprvé znovu vychází...

DN 14

Políček od nové politické garnitury, který nám uštědřila jmenováním hokejového činovníka do funkce ministra kultury, česká kulturní veřejnost asi hned tak nezkousne. Jenže úvodní rozhodnutí Jiřího Bessera podpořit tzv. živou kulturu a posvítit si na zbytnělé instituce...

Zdeněk Sklenář byl malíř…

Zdeněk Sklenář: Vzpomínání. Vydání první. Vydala Galerie Zdeněk Sklenář 2010.

DN 13

Proti profláklému sloganu když nejde o život, jde o hovno, který je v našem komentáři Česká divadlo jako svorník národní hrdost, myslím, že neprávem, přisuzován Janu Werichovi, staví Petr Kofroň maximu Rudolfa Medka: Jde víc než o život. Jde o duši. A o naši čest....

Ceny budou!

A tu se jako deus ex machina ozval Čestmír Kopecký, jeden z mála našich producentů, jímž pořád ještě jde o smysl, a ne pouze o kšeft. Neskutečně „rozlítaný muž“ (dovolat se mu, to tedy dá práci), který však dokáže zařídit i nemožné. Jako šéf Ostravy, možného...

Kronika, z níž se dozvíme jen málo

Divadlo Járy Cimrmana – Zvuková kronika. Radioservis 2010.

Máraiovi lidé na kře

Městská divadla pražská, Divadlo Rokoko – Sándor Márai: Dobrodružství. Překlad Kateřina Pošová. Režie Radovan Lipus, scéna Petr Matásek. Česká premiéra 24. dubna 2010.

DN 11

Yoshi Oida se v naší pravidelné rubrice Jak já to vidím vyznává, že vždy chodí jen na inscenace, které mají dobré kritiky. A pak, že divadelní tvůrce kritika nezajímá! Aktuální vydání Divadelních novin by tedy pro japonského Pařížana mohlo být dobrým vodítkem....

DN 10

Selfmademan Jan Dítě se vrátil do Husy na provázku. O putování pitoreskního hrdiny Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále českým kulturním milieu v uplynulých čtyřiceti letech píše Jan Kerbr právě v souvislosti s jeho návratem na scénu malého brněnského...

Jindra Janoušková: Sedávej panenko v koutě, buď jista, že nenajdou tě

Jako typ, říkají režiséři, působím kladně. A přitom zlejch lidí jsou kolem nás mraky. Měla bych z čeho čerpat.

DN 8

Nahněvaný bloger Vojtěch Varyš označil v dopise Klarinovi Goldflamovu inscenaci Babičky ve Studiu Ypsilon za svůj nejhorší divadelní zážitek a nit nenechal suchou ani na Ypsilonce samotné. Kritik Zdeněk A. Tichý má jiný názor a v Goldflamově „Básni a Pravdě“ vidí...

DN 7

Poslední premiéra Divadla Na zábradlí Ubu se baví je autorským projektem režiséra Jiřího Havelky. Muže, který má domov v Ypsilonce, ale svá „autorsko-režijní tykadla“ rozprostřel i do jiných divadelních stran, od Archy přes Vostopětku a Dejvické divadlo až na to...

Ošidnost hvězdiček

Jak hvězdičkovat inscenaci Hany Burešové z Divadla v Dlouhé, složené ze dvou Feydeauových aktovek?

Smích po deseti letech

Východočeské divadlo Pardubice – Grand festival smíchu.

DN 6

Naplňovat hodnotným repertoárem dva divadelní domy, jako musejí Městská divadla pražská, není opravdu snadné: občasným propadům by se nevyhnul snad ani Pánbůh. Z tohoto zorného úhlu posuzuje Jan Kerbr v dvojrecenzi Se španělskými rytmy divno hrát „španělské“ projekty MDP...

DN 5

Oficiální české divadlo (na rozdíl od „neoficiálního“? ) snad není zcela mrtvo, je       ale smutné a nemocné, průměrné a podprůměrné, zkrátka k ničemu. Konečně, jaká společnost, takové divadlo. Tak soudí Miroslav Bambušek v komentáři Pohřběme zkostnatělé...

Never more – tentokrát Janě Machalické

Myslet, myslet, myslet, nikoli střílet od boku, to je oč tu běží, milá Jano Machalická!